Francois Genoud, Jacques Verges a absolutní zlo

Švýcarský bankéř Francois Genoud /1915-1996/, hlavní finančník Třetí Říše, správce tajných fondů nacistů ve švýcarských bankách, které nacisté nahromadili z ukradeného židovského majetku, jenž nacistickou diasporu financoval i po válce přes sítˇ Odessa ( mj. podpluk. SS Otto Skorzeny/1908-1975/, španělský koordinátor sítě Odessa,  gen. SS Karl Wolff/1900-1989/, spojka mezi Himmlerem a Hitlerem ). Platil právníky mj. Adolfu Eichmannovi, a svému osobnímu příteli Klausi Barbiemu /1911-1991/.  

Francois Genoud byl vykonavatelem poslední vůle Josepha Goebbelse, a zbohatl nejen na nakradeném židovském majetku, ale i na vydání Goebbelsova deníku a deníku Martina Bormanna, pouze Paula Hitlerová, když v roce 1960 v Berchtesgadenu zemřela, mu výhradní práva na „díla“ Adolfa Hitlera neposkytla.

Švýcarský bankéř Francois Genoud za to, že „ umístil“ nacistické válečné zločince do bezpečnostních služeb jihoamerických a blízkovýchodních režimů ( zejména Sýrie) finančně sponzoroval pravicové diktatury v Jižní Americe, a levicové režimy na BV, včetně jejich „ národně osvobozeneckého“ boje .

Bolševismus, nacismus a maoismus se tak opět protkaly na historických křižovatkách osudu.

Až do své smrti přesvědčený nacista Francois Genoud sponzoroval ( včetně dodávek zbraní ) levicového Násira, jenž přistoupil na hru Kremlu, když jej do svého tábora nepřijal Západ .

Genoud a Kreml sponzorovaly i FLN/Front de libération nationale alžírských nacionalistů v jejich boji proti Paříži, nacista Genoud v roce 64 spoluzaložil teroristickou OOP/Organizaci pro osvobození Palestiny, když jí pro boj s Izraelem poskytl nejen finance, ale i vojenské instruktory z řad ukrývajících se nacistů.

Na veřejnosti poté tleskal teroristickým útokům proti Izraeli, a srdečně se objímal s Georgesem Habašem, stejně jako antisemita Jacques Verges.

Nacista Francois Genoud stvořil a sponzoroval námezdního vraha ultralevičáka Iljiče Ramira Sáncheze*1949, kterého poté obhajoval ultralevičák Verges.

Až v 90.letech byl Francois Genoud, na kterého předtím celá desetiletí marně upozorňovali Simon Wiesenthal a manželé Klarsfeldovi,  „ decentně“ vyšetřován švýcarskými úřady, v roce 93 byl na něho spáchán pokus o atentát.

Genoud, jak výše uvedeno, sponzoroval i cynického komunistu a maoistu Jacques Verges /1925-2013 (88) /,  podle jeho autobiografie z roku 96 „ Osvíceného darebáka “.

Verges proslul cynickou obhajobou masových vrahů a teroristů, ultralevičáků i ultrapravičáků, přičemž nebyl jen jejich advokátem, ale i jejich přítelem.

Verges s kubánským doutníkem poživačně v ústech tvrdil, že „ neexistuje absolutní zlo“, a připustil, že se o „ krásu zla“  svého času vášnivě zajímal, a „ studoval“, co zlého by sám dokázal, v roce 88 napsal knihu Beauté du crime.

Jeho jedinou zásadou bylo nemít žádné zásady, takže nebyl brán jako obhájce, ale jako komplic svých klientů ...

Na procesu s Barbiem 1987, kterého oslovoval „ můj kapitáne“ (Barbie byl v roce 44 povýšen na kapitána SS), si teatrálně vychutnával, že je jediným obhájcem proti 40 žalobcům, kterým svojí „proslulou“ taktikou ztížil práci : šokoval soudce, z obětí nadělal obžalované, během procesu oběti cynicky napadal …

Obhajobu Barbieho založil na tezi, že francouzský stát rovněž spáchal zločiny proti lidskosti, a nikoho za ně nestíhal.

Před soudem řekl : „Moje matka žlutou hvězdu nosit nemusela, byla žlutá celá, od hlavy k patě „ …

Vergesův otec byl francouzský lékař, „agronom“ v Číně, konzul v Thájsku, jenž se oženil s Vietnamkou, se kterou měl dva syny, oficiálně dvojčata ( otec udělal Vergese o rok mladším, aby nebyl nemanželským synem).

Protože francouzské koloniální zákony nedovolovaly mezirasové sňatky, musel se otec vzdát státní služby …

Odjel proto na ostrov Reunion, ale ani francouzská komunita na ostrově jeho vietnamskou ženu mezi sebe nepřijala, manželka po třech letech zemřela na horečku, synům byli pouhé tři roky.

Verges byl často obětí šikany, takže jej otec naučil, jak se bránit – kamenovat své protivníky.

Po válce se bratr Vergese stal na ostrově Reunion významným politikem.

Verges v rozhovoru pro londýnský list The Independent z 9.5.04 uvedl :

“ Otec na ostrově Reunion léčil většinou chudé lidi, kteří neměli na zaplacení, a kteří se všemi svými infekčními chorobami za ním chodili přímo domů, neměl na ordinaci mimo dům – proto jsem byl již od mala přesycen lidským utrpením - chodili k nám lidé s leprou, s malárií, s lupénkou, s rakovinou, apod.“

Když bylo Vergesovi 17 let, odjel se souhlasem otce do Liverpoolu, kde se připojil k de Gaullovým jednotkám, CHDG obdivoval celý život, jak se všem dokázal postavit.

Od roku 45 do roku 57 byl Verges stalinista, obdivoval Stalina, a  na protest proti destalinizaci, vrátil stranickou legitimaci …

V letech 50-54 byl jako přesvědčený komunista tajemníkem Mezinárodního svazu studentů v Praze, v kteréžto funkci se objímal s Honeckerem ( STASI, v níž skončilo mnoho nacistů, přiznala, že  s ním od 1982 spolupracovala ), s Maem (3/63) , Mandelou či Alexandrem Šelepinem, pozdějším šéfem KGB /56-61/ …

Poté 4 roky cestoval se svojí první manželkou Colette.

Od konce 50.let Verges obhajoval předáky alžírské FLN/byl hlavním advokátem FLN, proto mu Paříž/PAR zabavila na 1 rok advokátskou licenci.

Jeho spolubojovníkem v Alžírsku (převádění lidí, vybírání peněz) byl známý francouzský karikaturista Maurice Sinet, jenž potvrdil, že Verges neměl zásady, nevadilo mu zabíjení civilistů, jestliže účel světil prostředky …

Vergesovým prvním klientem z FLN byla 22letá Džamila Bouhired *1935, asistentka samotného velitele FLN Sádího, která během procesu nepronesla jediné slovo.

Navzdory jeho obhajobě byla 1957 odsouzená k trestu smrti za kladení bomb na veřejná prostranství ( měla za sebou několik mrtvých), ale protože Verges na poslední chvíli učinil z případu mezinárodní kauzu, poprava byla odložena, a1958 byla omilostněna.

Od roku 62 žil v Alžíru, vydával s Džamilou časopis  Révolution africaine, podporující oficiálně národněosvobozenecká hnutí v Africe, ve skutečnosti africké diktátory nejbrutálnějšího ražení.

V roce 65 se s Džamilou oženil, měli dceru a syna *1967 + 1969, Verges konvertoval k islámu s lehkostí jako později k maoismu ( FLN  jej přejmenovala na Mansúra/ Vítěze) …

V roce 62 se Verges KGB ( pro kterou v PAR v roce 50 organizoval demonstrace proti válce v Indočíně ) vymkl z kontroly, a začal v Bejrútu po boku OOP, jejímž advokátem se stal, navazovat styky s maoisty, a odjel do Číny, kde jej v 3/63 přijal samotný Mao.

V roce 70 ženu s dětmi natrvalo opustil, protože kariéra rozvodového právníka jej nezajímala.

V 3/70  Verges na celých osm let /70-78/ „ zmizel“ ze světa, a pohyboval se po trajektorii, jejíž tajemství znal jen on.

Manželce řekl, že „ odjíždí na krátkou cestu do Španělska „ , a již se neozval, jen 26.5.70 list Le Monde zveřejnil krátkou zprávičku, že „ Verges, od kterého rodina nemá zprávy již od 17.3.,  oznámil svému vydavateli Jerome Lindonovi, že žije v cizině, zdráv a v pořádku „ …

Po letech jej rodina považovala za mrtvého, takže se s ním Džamila rozvedla.

Když se po osmi letech znenadání objevil v PAR, aniž by údajně francouzské tajné služby věděly, kde přesně byl, třebaže jej odposlouchávaly a sledovaly, začal vykonávat zaměstnání advokáta, jako by se nic nestalo.

Podle nejrozšířenější teze tato léta strávil jako poradce svého přítele ze Sorbonny, maoistického intelektuála Saloth Sar „Pol Pota“, když tento páchal s kumpány Yeng Sary + Khieu Samphan genocidu na vlastním národu v Kambodži.

Francouzské tajné služby rozšířily, že tuto tezi nepovažují za pravděpodobnou, spíše se domnívají, že sloužil v Sýrii Habášovi a jeho Lidové frontě pro osvobození Palestiny/PFLP, Habášem založené v roce 67, anebo spojují Vergesovo zmizení a nabytí majetku se smrtí konžského/katanžského diktátora/masového vraha Moise Tshombe, protože Verges zmizel pár měsíců po jeho smrti v době, kdy byl přerozdělován jeho gigantický majetek (viz můj článek zde Kdo zavraždil gen.tajemníka OSN?).

Verges se k tomuto období odmítal vyjadřovat, svoji přítomnost v Kambodži popřel, stejně jako Pol Pot a jeho kumpáni odmítli, že by byl jejich poradcem ( o Pol Potovi Verges prohlásil, že „ měl velký smysl pro humor“ ) …

Verges k tomuto utajovanému období uvedl :“ Přešel jsem na druhou stranu svého zrcadla, abych pochopil druhou část svého stínu, vrátil jsem se posílený a zocelený „ …

Novináři jeho zmizení vysvětlovali výhružkami od Mossadu ( avšak známý žoldnéř kpt. Paul Barril přiznal, že o Vergesův život usilovaly i francouzské tajné služby, Verges nosil neprůstřelnou vestu), nebo finančními potížemi - potřeboval sehnat peníze – když se po 8 letech vrátil do PAR, byl zámožný ( Verges tvrdil, že jediné peníze, co měl, byly od jeho vydavatele) .

Jeho někdejší kolega Jean-Claude Cain v roce 87 v rozhovoru pro list Libération tvrdil, že Verges během svého záhadného exilu občas navštívil PAR, a že jej ukrýval : „ Vždycky zavolal, a řekl, abych se neptal, kde byl – když se Verges vrátil v roce 78 natrvalo, měl jen dluhy – dal mi kufr plný bankovek, abych jeho dluhy zaplatil. Když jsem se jej zeptal, kde je vzal, řekl :“ Od Tshombeho“  ( v roce 61 byl Verges zmlácen policií, když protestoval proti zavraždění Patrice Lumumby v Kongu – o šest let později obhajoval jeho vraha Moise Tshombe ) …

Od té doby Jean-Claude Cain žádný rozhovor již neposkytl, možná jej přejelo auto .

Verges jeho slova popřel, potvrdil jen, že když se vrátil do PAR, tak se nějaký čas skrýval – Verges uvedl, že když jednou za přítmí vylezl ze své skrýše, aby si koupil chleba a sýr, potkal náhodně v obchůdku svoji bývalou kolegyni -  zařval na ni : „Co civíš, krávo ?“ , aby si byl jist, že až bude o setkání s ním každému vypravovat, že jí nikdo neuvěří …

Pro čas. Der Spiegel Verges uvedl :“ Je neskutečné, že náš policejní stát nedokáže vypátrat, kde jsem téměř 10 let byl „ …

Pro čas. Le Point v 3/013, 5 měsíců před smrtí, uvedl : “ Odešel jsem za dobrodružstvím, které nedopadlo dobře, a protáhlo se na 8 let. Spousta mých přátel zemřela, a vůči těm, co přežili, jsem zavázán mlčenlivostí „  …

„ Byl jsem hodně na východ od Francie, ale nemohu říci proč, protože proč znamená kde  „ …

Své tajemství si Verges odnesl do hrobu.

V roce 82 Verges obhajoval Bruno Brégueta, a  německou teroristku Magdalenu Kopp, společníky Carlose, posléze v letech 94-95  samotného nájemného vraha Carlose  „Šakala“ /Iljiče Ramíreze Sáncheze.

Sánchez prohlásil, že si Vergese najal, protože „ je nebezpečnější než on“ , na což Verges reagoval, že „ Carlos je velmi zdvořilý člověk, jenž bojuje s bombami za ideu, proto je pro něj ctí ho obhajovat „ …

Verges, mistr v zamlžování stop, jenž obhajovací řeč u soudu obvykle začínal slovy " A jenom z toho nás obviňujete ?" ,  obhajoval nacisty, africké diktátory, členy teroristického gangu ultralevičáků Baader-Meinhofové, popírače holokaustu Rogera Garaudy, šéfa „státu“ Rudých Khmerů a svého přítele Khieu Samphana, jenž stanul před soudem pro genocidu v Kambodži v roce 08-011 ( obhajoval jej s tím, že Khieu „ přiznal, že během jeho funkce prezidenta bylo v Kambodži zavražděno „ mnoho“ lidí, ale on sám se na vraždách „přímo“ nikdy nepodílel“ ) …

Verges „ genocidu“ v Kambodži nikdy nepřiznal ( „ všechny listy světa ukazují stejnou hromadu osmi lebek „ ), ale zbaběle odmítl navštívit Dokumentační středisko genocidy, které vedl bratr ženy, které v době hladomoru Rudí Khmerové před jeho očima rozpárali břicho s tím, že ukradla hrstku rýže .

V roce 08 Verges vmetl žalobcům do tváří : “ Genocida v Kambodži, jak ji zde líčíte, mi připomíná spisy Alexandra Dumase, jeho pohled na realitu. Vzpomínáte si, co řekl Talleyrand, ministr zahraničí bandity Napoleona – „ Vše, co zavání extrémismem, je zbytečné a marné „ …

Verges účinně zdržel soud tím, že trval na tom, aby veškeré materiály proti jeho klientovi byly přeložené do francouzštiny …

V roce 02 Verges nabídl služby Miloševiči, ten je však nepřijal s tím, že se bude hájit sám, stejně tak jako jeho služby nepřijala rodina Saddáma Husajna v roce 03.

Obhajoval tudíž alespoň Tárika Azíze.

Obhajoval Moussa Traoré z Mali, jenž se jako první africký diktátor pustil kulomety do vlastního kmene.

1999 se jménem republiky Togo soudil s Amnesty International, obhajoval tožského diktátora gen. Gnassingbe Eyadema, jehož zločiny proti lidskosti překonaly krvavou latˇku veškerých afrických diktátorů dohromady.

 „ Proč bych si měl dělat vrásky z toho, že obhajuji někoho, kdo byl vřele vítán v Elysejském paláci ? “ prohlásil Verges.

2001 jménem prezidenta Čadu/Idriss Déby, prezidenta Gabonu /Omar Bongo a prezidenta RDC/Denis Sassou-Nguesso se soudil s autorem knihy „Černé ticho“ Francois-Xavierem Verschave pro „ urážku zahraniční hlavy státu „, ale protože  „ zločin urážky majestátu“ jde proti Evropské úmluvě o lidských právech, byl Verschave obžaloby zproštěn ( v UK existuje ve Skotsku, ale od roku 1715 se netrestá, nejvíce je urážka majestátu trestána v Thájsku) .

2010 odjel podpořit prezidenta Pobřeží Slonoviny Laurenta Gbagbo, ale mezi ním a prezidentem se objevila nějaká nesrovnalost, protože byl zatčen na letišti, poté propuštěn .

Podle vlastních slov z roku 010 by hájil „ nejen Hitlera, ale i Bushe Juniora, toho však jen s podmínkou, že by se přiznal „ …

Nicméně jeho kvality obhájce jsou zpochybňovány, Džamila dostala trest smrti, poté doživotí, Barbie dostal doživotí, a Iljič Ramírez Sánchez „Carlos“ jej ze svých služeb rozlíceně „ vyhodil „ ( na jednom slyšení nazval před soudcem svého obhájce „ teroristou, který jej znepokojuje “ -  Vergesova kolegyně Isabelle Coutant-Peyre, která byla Vergesovou milenkou, se stala milenkou „Carlose“ s tím, že „ venezuelský terorista Carlos je upřímnější a průhlednější než Verges, jenž má mnoho ošklivých tajemství“ ) …

Verges obhajoval i chudého negramotného marockého zahradníka, jenž údajně zavraždil svoji zaměstnavatelku v Nice – třebaže měl solidní alibi, policie, aniž by vzala otisky prstů, vzala za jediný důkaz proti němu to, že majitelka vily vlastní krví na zem napsala :“ Zabil mne Omar“ …

V roce 91 za obhajoby Vergese dostal 18 let, po sedmi letech byl omilostněn Chirakem.

Verges neúspěšně obhajoval i nevlastního bratra dcery Marlona Brando Cheyenne, jenž byl obviněn, že zabil jejího milence, Cheyenne se v roce 01 oběsila.

Někteří tvrdili, že se Verges přímo bál vzít případ, který by mohl vyhrát ( třebaže i takové kauzy byly – vyhrál  obhajobu Luisy–Yvonne Casetta, okultní pokladní RPR, či Simony Weberové, která sekerou rozkouskovala svého milence).

Film o něm v roce 07 natočil francouzsko-švýcarský režisér Barbet Schroeder*1941 s dvojznačným názvem „ Advokát( Zastánce) teroru “ …

Verges uvedl : „ Udělali ze mne a z mých klientů strašáky, ale o genocidě, kterou Belgičané spáchali v Kongu, kde vyhladili 20 mil. původních obyvatel, o tom nikdo nemluví ( viz můj článek Kdo zabil gen. tajemníka OSN? ) . Frankensteinův syndrom je v mezinárodní politice všudypřítomný „ …

Verges napsal i celou řadu právních knih, mj. Hra na spravedlnost 1992, Justiční apartheid 2002, Justiční omyly 2002, Zločiny státu 2004, Demokracie s obscénní tváří 2004, Zločiny proti lidskosti na Pobřeží Slonoviny 2006, Kéž by moje války byly krásné 2007.

Ani na stará kolena se nevzdal svého teatrálního patosu.

V roce 08 uvedl vlastní divadelní “ hru“/dvouhodinový monolog mezi prokurátorem a obhájobou „ Sériový obhájce“, ve které vystoupil jako hlavní postava i na jevišti.

Verges uvedl : „ Soudní proces je film, který režírují dvě postavy, prokurátor a obhájce, ale zatímco prokurátor postupuje podle daného scénáře, mojí povinností je scénář od základu přepsat „ ….

Zatímco Verges oplýval bohatstvím, jeho exžena Džamila v roce 09 musela prosit alžírského prezidenta, aby jí přispěl na léčbu rakoviny.

Verges zemřel v 8/013 na infarkt v pařížském domě své o mnoho let mladší přítelkyně Marie-Christine, markýzi de Solages, ve kterém v 18.stol. žil hrabě Voltaire.

Verges zemřel v pokoji, kde hrabě Voltaire, jeho idol, 30.5.1778 naposledy vydechl.