Francie okupovaná – odbojáři antisemitštější než kolaboranti

Simon Epstein v článku Francouzský paradox z roku 08 uvádí, že mezi šéfy odboje bylo více antisemitů ( především proti přistěhovalým Židům ze 20.+ 30. let) než v řadách vichystických kolaborujících prominentů.  

A. Antisemité z šéfů ultrapravicového odboje v jižní zóně  ( mj.) :

Gen. Gabriel Cochet /1888-1973/

Pluk. Georges Loustaunau-Lacau /1894-1955/, před válkou zakladatel nacionalistického sdružení Spirála s časopisem Národní řád, zakladatel sítě vojenského zpravodajství Alliance, antikomunista, antisemita, germanofob.

Zatčen již v roce 41, přežil brutální mučení na Gestapu, s podlomeným zdravím Mauthausen a pochod smrti.

Šéfování vojenského zpravodajství sítě Alliance po jeho zatčení převzala jeho spolupracovnice stejného politického ražení Marie-Madelaine Méric-Fourcade /1909-1989/. S Alliancí nakonec vstoupila do gaullistické BCRA, po válce od antisemitismu upustila.

Pluk. Georges Groussard /1891-1980/, v 6/40 vojenský velitel Paříže /PAR

bývalý cagoulardista , v roce 40 na příkaz gen. Huntzigera, vichystického ministra obrany, vytvořil Bezpečnostní jednotky na ochranu maršála Pétaina, ve skutečnosti měly sloužit k budoucímu střetu s Němci.

Paul Dungler /1901-1974/

člen mládežnické organizace AF Camelots du roi.

Dungler nakonec z l´Action francaise/AF odešel, aby se mohl připojit k teroristické organizaci la Cagoule, v níž se přátelil s Gabrielem Jeantet.

Pétainista Dungler, obdivovatel diktátorů typu bigotních katolíků a monarchistů španělského Franka a portugalského Salazara, odmítl nacismus jako „neslučitelný s civilizací“ .

Louis de la Bardonnie, maurrasista/stoupenec Charlese Maurrase, ze sítě Confrérie Notre-Damě, třebaže antisemita za války zachránil stovky Židů.

Pluk. Claude Arnould/1900-1978/

šéf sítě Jade-Amicol

Hélie de Saint Marc /1922-2013/

syn člena  l´Action francaise, zřekl se antisemitismu, jakmile začaly perzekuce Židů.

Přežil Buchenwald, po válce jeden z pučistů v Alžírsku, kteří se postavili proti nezávislosti Alžírska.

Dr. Henri Martin /1895-1969/

Camelot du roi/monarchista, pétainista, antikomunista a antisemita, spolupracovník pluk. Groussarda ve Vichy.

Internován v roce 42 za protiněmecké aktivity, v táboře se ironií osudu spřátelil se dvěma levicovými Židy, jeden z nich o něm uvedl :“ Monarchista, jenž pohrdal demokracií, rozený spiklenec, jenž by pro svoje pravicové přesvědčení i zemřel, bezpochyby antisemita, a přesto v táboře nejlepší přítel, který nám Židům, a mé matce, pomohl z tábora Evaux uprchnout, takže jsme díky němu přežili válku „ ...

Pierre Dunoyer de Segonzac/1906-1968/

l´Action francaise, pétainista, partyzánský velitel, jehož spoludruhem v odboji byl Hubert Beuve-Méry /1902-1989/, sympatizant s Camelots du roi a l´Action francaise, zakladatel deníku Le Monde ...

pluk. Henri Romains-Petit /1897-1980/

důstojník Jean Valette d´Osia /1898-2000/ z ORA, po válce podporovatel Jean-Marie Le Pen /Národní fronta.

Emmanuel d´Astier de la Vigerie /1900-1969/ monarchista,  Henri d´Astier de la Vigerie /1897-1952/ monarchista, pétainista kpt. Henri Frenay /1905-1988/.

Pierre Guillain de Bénouville /1914-2001/

Camelot du roi/monarchista, po válce poté, co se v roce 46 oženil s dcerou SU velvyslance, socialista.

Jeho starší bratr Francois, zatčen v roce 42 pro odbojářskou činnost, zemřel v roce 44 při deportaci do KL Neuengamme, sestra Christiane se provdala za gen. Jacques Hogard.

Edmond Michelet/1899-1970/

monarchista, maurrasista, přítel vévody Gabriel de Choiseul-Praslin, kterého rekrutoval do sítě Combat, k jejímž velitelům patřil, Michelet byl po zatčení deportován do KL Dachau.

Bernard de Chalvron, diplomat, pétainista, antisemitismus odmítal, a vyslovil se proti protižidovským raziím z roku 42 a deportacím Židů.

Michel de Camaret /1915-1987/

Camelot du roi, l´Action francais, kterou však považoval za příliš umírněnou, ve Španělsku bojoval na straně frankistů, poté pro SOE ve výsadkových komandech

Alain de Camaret

bratr Michela, zemřel při deportaci do KL

Humbert de Croy padl v boji

Alain de Chavagnac, důstojník

Armand de Tiguy du Pouet, důstojník

Roger de la Grandere /1916-1944/

pobočník CHDG, jenž dobrovolně přešel do výsadkových komand SOE, padl v boji

Georges Batault /1887-1963/

přední meziválečný antisemita, odbojář

B. Antisemitští šéfové odboje z ultrapravice v severní zóně (mj.)

Vévoda Joseph Pozzo di Borgo /1890-1966/

spoluzakladatel organizace Ohňových křížů/Croix-de-Feu, spolu s pluk. Francois de la Rocque.

Pluk. Alfred Touny/1886-1944/

z organizace Ohňových křížů, člen odbojové OCM, zatčen a zastřelen Němci.

C. Antisemité z okolí CHDG

CHDG

monarchista, odběratel l´Action francaise, spolu se svým otcem monarchistou pod vlivem Maurrase, za války CHDG vyhlásil politickou neutralitu.

Členem jeho genštábu byl monarchista Claude Hettier de Boislambert /1906-1986/.

Roger Wybot/1912-1997/

spolupracovník pluk. Groussarda, v LON šéf kontrašpionáže, zakladatel DST, které šéfoval do 1958, po válce proizraelský.

Stanislav Mangin /1917-1986/ syn generála Charlese Mangin, jehož sochu Němci rozbořili, po válce proizraelský.

Pierre Tissier, šéf genštábu CHDG, antisemita

André Dewavrin /1911-1998/alias „ pluk. Passy“

maurrasista, šéf de Gaullových tajných služeb/BCRA, své agenty vyhledával mezi monarchisty a cagoulardisty

Maurice Duclos

cagoulardista

Pierre Fourcaud /1900-1992/

zakladatel sítě Brutus vojenského zpravodajství

Gilbert Renaud /1904-1984/ „ pluk. Rémy“

monarchista, zakladatel jedné z nejefektivnějších gaullistických sítí vojenského zpravodajství Confrérie Notre-Dame.

Alexandre Sanguinetti/1913-1981/

Camelot du roi, l´Action francaise, po válce proizraelský

Raymond Triboulet/1906-2006/

l´Action francaise, odmítl proněmecký pacifismus Roberta Brasillacha, člen sítě Ceux de la Résistance, po válce proizraelský.

Maurice Ripoche /1895-1944/

člen Ohňových křížů a Francouzské sociální strany, zakladatel odbojové sítě vojenského zpravodajství Ceux de la Libération ( armáda + ultrapravice), antisemita, popraven Němci v 7/44.

André Mutter/1901-1973/

člen Ohňových křížů, jeden z velitelů Ceux de la Libération, po válce zastánce národního usmíření s kolaboranty

Willy Holt /1921-2007/

monarchista, sítˇ Libération-Nord, zatčen, brutálně mučen, přežil několik koncentráků

René Pleven/1901-1993/

l´Action francaise

Robert Buron/1910-1973/

maurrasista

důstojník Pierre Messmer,

Camelot du roi, ortodoxní gaullista

Maxime Blocq-Mascart /1894-1965/

šéf civilní větve OCM/Civilní a vojenská organizace, gaullista

Antisemitou byl i

gen. Henri Giraud /1879-1949/

blízký organizaci Cagoule, antigaullista

D. Intelektuálové z ultrapravice, antisemité (mj.)

Jacques Perret/1901-1992/

známý spisovatel a novinář, psal do časopisu Je suis partout, odbojář

Pierre Boutang /1916-1998/

maurrasista, pétainista, giraudista, za protižidovských razií 1942 pomohl utéci svému exprofesorovi,filozofovi židovského původu Jean Wahl

Někteří intelektuálové z fašismu/maurrasismu přešli po válce k marxismu ( Maurice Bouvier-Ajam, filozof Louis Althuser, Claude Morgan, Claude Roy, Louis Martin-Chauffier).

Jiní antisemité přešli z maurrasismu ke gaullismu všech proudů (ortodoxní, umírněný,levicový), mj. Jacques Debu-Bridel /1903-1993/Camelot du roi, sympatizant le Faisceau de Georges Valois, l´Action francaise, odbojář.

André Rousseaux /1896-1973/, redaktor l´Action francaise, poté člen Faisceau de Georges Valois, odbojář,

Novinář Roger Giron /1900-1990/, Faisceau de Georges Valois

Antisemité Georges Bernanos a Joseph Denais, obdivovatelé Edouarda Drumonta, se postavili proti židovským raziím z roku 42, antisemita Denais byl pro své protinacistické postoje vichystickou vládou internován.

E. Židofilové z řad kolaborantů

Pétainisté

a) členové vlády

Pierre-Étienne Flandin /1889-1958/

šéf centristické strany Demokratická aliance, spoluzakladatel Výboru na obranu práv Izraelitů ve střední a východní Evropě.

Flandin byl mj. premiérem od 12/40-2/41, kdy musel na nátlak BER, který jej podezíral z anglofilství, odstoupit .

Flandin, stejně jako drtivá většina britských a francouzských občanů, odsouhlasil mnichovskou dohodu.

Poté, co odeslal Hitlerovi v 11/38 blahopřejný telegram k úspěšnému uzavření mnichovské dohody jej monarchista Jacques Renouvin veřejně zpolíčkoval/dal mu dvě facky, když Flandin kladl věnec na hrob Neznámého vojína (14.11.38).

Flandin telegram vysvětlil následovně : “ Po mnichovské dohodě se posílal telegram Chamberlainovi, Daladierovi, Mussolinimu a Hitlerovi“ ...

Adolf Hitler mu na telegram odpověděl 2.10.38 slovy :“ Ujištˇuji Vás, že si velmi cením Vašeho úsilí, které jste energicky vyvinul ve prospěch mírové dohody v Mnichově, a ve prospěch francouzsko-německé spolupráce „ ...

Jacques Renouvin zpolíčkování rovněž veřejně vysvětlil : “ Protože jsem 100% vlastenec, pokládám položení věnce Flandinem na hrob Neznámého vojína poté, co poslal skandální telegram Hitlerovi, za skandální urážku vlastenectví – proto jsem tuto urážku musel napravit alespoň zfackováním Flandina, abych odradil ostatní stejně založené Francouze od podobných podlostí “ ...

V 2/41 Jacques Renouvin, tehdy již významný odbojář sítě Combat, napsal pod sochu  Ludvíka XIV modrou barvou  „Já bych nikdy nekolaboroval! “ ...

Lucien Romier/1885-1944/

historik a novinář, filosemita, vichystický ministr bez portfeje, politický poradce Pétaina

René Belin /1898-1977/

šéf odborů, v 6/39 veřejně napadl antisemitismus, ale již v roce 40 spolupodepsal jako ministr průmyslu oktrojovaný status Židů  ...

Francois Chasseigne /1902-1977/

vichystický ministr zemědělství, předtím šéf Komunistické mládeže, jenž v roce 36 tleskal protirasistické LICA, v roce 44 tleskal Waffen SS ...

Marcel Peyrouton /1887-1983/

vichystický ministr vnitra, levicový centrista, veřejně kritizoval nacistické protižidovské dekrety, později v roce 40 spolupodepsal oktrojovaný status Židů,

Joseph Barthélemy /1874-1945/

profesor ústavního práva, vichystický ministr spravedlnosti

Ve 30.letech protestoval proti protižidovským zákonům v Německu a v Rumunsku, Hitlera nazýval „ odpornou ropuchou z Berchtesgadenu“ , přesto byl autorem druhého vichystického ještě rasističtějšího statusu Židů ...

Georges Ripert /1880 –1958/

děkan právnické fakulty v PAR, předválečný filosemita, ve funkci vichystického ministra školství již v 9/40 vyhnal židovské studenty a profesory z francouzských univerzit.

Jerome Carcopino /1881-1970/, významný antický historik,  nahradil v 2/41 Riperta, ve 30.letech protestoval proti vyloučení profesorů židovského původu z italských univerzit, za Vichy vypracovával protižidovská nařízení.

Abel Bonnard /1883-1963/ francouzský akademik, přítel Marcela Prousta /Hledání ztraceného času, předválečný filosemita s mnoha židovskými přáteli, od 4/42, kdy se stal třetím ministrem školství po Carcopinovi, se stal nejiniciativnějším kolaborantem.

Pierre Cathala /1888-1947/

filosemita ve 30.letech, od roku 42 ministrem financí Lavala a  spoluzakladatel RPR Marcela Déata ...

Pierre Bousquet /1900-1975/

radikální socialista jako Jean Moulin, po vítězství Lidové fronty dostal významné místo, za okupace jako šéf policie sehrál klíčovou úlohu v raziích proti Židům, třebaže antisemitou nebyl ( měl za manželku Židovku) .

Max Bonnafous /1900-1975/

levicový centrista, nostalgický intelektuál z orbitu Jean Jaurese, jenž tleskal vítězství Lidové fronty, za což dostal významnou funkci, v 4/42 se stal ministrem zemědělství Lavala.

Georges Scapini /1893-1976/

do války Židofil, poté velvyslanec Pétaina pro francouzské válečné zajatce v Německu.

Gaston Bergery /1892-1974/

Židofil, přítel šéfa LICA, Georga Piocha, za Vichy kolaborant, velvyslanec Pétaina v MOW a v Ankaře.

b)

Z předválečných intelektuálů, univerzitních profesorů a spisovatelů, kteří vyzývali k boji za španělskou republiku, či kritizovali antisemitismus, ale po okupaci přešli na vichystické/či přímo nacistické pozice, to byli např. René Laforgue /1894-1962/, Jean-Louis Faure, Alfred Mallet.

Ze spisovatelů to byl mj.  Paul Morand /1889-1976/, pacifista Jean Giono /1895-1970/, Jean Cocteau /1889-1963/, jenž o Hitlerovi mluvil jak o „ básníkovi“ a „ přesvědčeném pacifistovi, jenž byl k válce donucen“  …

Jean-Marie Balestre

socialista/člen SFIO a LICA, v roce 39 ostrý kritik antisemitismu, po okupaci člen legií LVF a Waffen SS.

Philippe Merlin

ultralevičák, pacifista a trockista, po okupaci člen Waffen-SS, redaktor ultrakolaborantského listu Jeune Force de France.

René Binet /1913-1957/

trockista, po okupaci člen Waffen-SS, a mluvčí neonacistických skupin ve Francii v 50.letech.

F. Levicoví nacisté

a) ti, co vystoupili z KS na protest proti uzavření nacisticko-bolševického paktu o neútočení v 8/39, založili efemérní Francouzský lidový svaz/UPF, postavili se v 7/40 za Pétaina, a sdružili se ve Francouzské dělnické a rolnické straně/POPF, propagující kolaboraci Jacques Doriota, odmítali útoky proti německým vojákům, a třebaže většina z nich byla členy protirasistické LICA, nepostavili se proti antisemitským dekretům

b) hnutí exkomunisty Marcela Déata /1894-1955/ pohltilo mnoho exčlenů LICA, protože sám Déat byl předválečným odpůrcem antisemitismu.

Déat a jeho kumpáni založili 1933 Socialistickou stranu Francie – Svaz Jeana Jaurese/neosocialisté, v níž byli i židovští intelektuálové, v roce 35 se k jejich straně připojily dvě malé levicové straničky.

Déat byl členem Výboru antifašistických intelektuálů, podporoval vládu Lidové fronty, účastnil se v roce 35 demonstrací LICA proti rasovým zákonům Alfreda Rosenberga, ve své řeči na tribuně provolával, že doufá, že se Německo znovu vrátí k tradicím Hegela, Kanta, Goetheho a Schillera.

Déat byl členem výboru Francie –Palestina a Výboru na obranu práv Izraelitů ve střední Evropě.

Déat, pacifista, v roce 39 napsal pro svůj list L´Oeuvre článek, ve kterém napadl záruky, které dala Polsku Británie s tím, že je nepřípustné, aby francouzští dělníci a rolníci umírali pro věc Polska, která se jich netýká „ pro Gdaňsk umírat nebudeme „ napsal Déat ( po válce člen SFIO) ...

Po kapitulaci Déat usiloval o vytvoření jediné pravicové a levicové strany nového režimu, ale narazil na odpor maršála a jeho okolí, kteří byli příliš konzervativní na to, aby byli svedeni totalitní ideou.

Proto byl gen. Benoit-Léon Fornel de La Laurencie /1877-1958, člen tribunálu, který odsoudil CHDG, později Pétainův velvyslanec v PAR u německé okupační správy/ maršálem Pétainem pověřen, aby Déata v PAR zatkl, o což se pokusil v 12/40, za což byl německou okupační správou vyhoštěn do jižní zóny, a nahrazen Fernandem de Brinon.

Pétain musel generála poslat do důchodu, načež se tento dal plně k dizpozici bernskému štábu Allena Dullese (OSS), a poté, co v 5/42 veřejně vyslovil své přání, aby zvítězili „ angloameričtí spojenci“ , jej musel vichystický režim po zbytek války internovat.

Paul Perrin /1891-1950/

člen SFIO, člen ÚV LICA, jenž hřímal proti protižidovským pogromům Křištˇálové noci, po okupaci člen kolaborantské skupiny Francie–Evropa.

André Grisoni /1886-1975/

člen zednářské lóže Emile Zola, člen LICA, po okupaci člen RNP Déata 

Paul Rives /1895-1967/

člen SFIO, kritik antisemitismu, po okupaci psal spolu s Charlesem Spinasse do kolaborantského listu L´Effort, v článcích tvrdil, že je nutné, aby válku vyhrálo Německo, aby se Evropy nezmocnil bolševismus, ale kritikem antisemitismu zůstal.

Člen RNP Déata.

Učitel René Chateau /1906-1970/

radikální socialista, psal do kolaborantského L´Oeuvre Marcela Déata, poté do kolaborantského levicového listu Socialistická Francie, pranýřoval tři „ internacionály „ – bolševickou, kapitalistickou a židovskou.

V roce 43 byl z Déatovy strany vyloučen, založil Ligu pro francouzské myšlení, která sdružovala levicové intelektuály, většinou pacifisty ( jako pacifista po válce požadoval, aby před soudem stanuli i odbojáři, kteří podle něho spáchali zločiny proti lidskosti ), kritiky antisemitismu, a kolaboranty, kteří však nesouhlasili s nacifikací Déatovy strany RNP.

Claude Jamet/1910-1993/

v roce 34 sympatizant s komunisty, v roce 36 socialista, kritik antisemitismu

Po okupaci redaktor levicového listu Socialistické Francie, od roku 43 člen kolaborantské Ligy pro francouzské myšlení. 

René Gérin /1892-1957/ důstojník

pacifista, Židofil, kolaborant, gen. tajemník Mezinárodní ligy bojovníků za mír,  redaktor listu Déata L´Oeuvre, poté člen Ligy pro francouzské myšlení.

Po válce odsouzen o 8 letům nucených prací, omilostněn v roce 46 

Ludovic Zoretti/1880-1948

socialista a odborář, šéf pacifistů  - v 9/38 během mnichovské konference provolával, že „francouzský lid nepůjde do války jen pro to, aby usnadnil život 100.000 sudetských Židů „ ...

V pronacistické straně Doriota/1898-1945/, bývalého prominenta KS a pacifisty, jenž byl z KS vyloučen, protože v době líbánek bolševiků s nacisty usiloval o vytvoření levicové fronty proti fašismu, neskončili jen socialisté filosemité a pacifisté, ale i někteří prominenti protirasistické LICA.

Doriotova strana nebyla zpočátku antisemitská, Židé v ní byli četně zastoupeni, jen antikomunistická ...

Ještě v 2/38 Doriotova strana uspořádala okázalý pohřeb spoluzakladateli strany Alexandru Abremski židovského původu.
Teprve po jeho smrti se Doriotova strana stala antisemitská a proarabská, strana měla i muslimskou sekci, Doriot se k antisemitismu veřejně přihlásil až v 9/40.

Doriotova PPF byla antisemitštější než RNP/Rassemblement national populaire Marcela Déata ...

Maurice-Ivan Sicard /1910-2000/

původně antifašistický ultralevičák, pacifista, od roku 36, když Hitler obsadil demilitarizované pásmo Porýní, vyzýval k francouzsko-německému sblížení, a obvinil Židy, že Hitlera nutí k válce ...

Stal se členem Doriotovy PPF, a šéfredaktorem jejího listu Národní emancipace.

Simon Sabiani /1888-1956/

člen SFIO, člen FKS, poté Socialisticko-komunistického svazu/USC, člen LICA, po okupaci člen Doriotovy pronacistické PPF, jeho syn padl na ruské frontě v řadách LVF/Francouzská dobrovolná legie.

Pierre Thurotte, komunista a trockista, po okupace člen Doriotovy PPF.

Bertrand de Jouvenel /1903-1987/

poloŽid, socialista a pacifista, stoupenec francouzsko-německého sblížení, v roce 36 zveřejnil svůj rozhovor s Hitlerem, ve kterém tvrdil, že Hitler je pacifista. 

Jako levicový fašista vstoupil do Doriotovy ultrakolaborantské PPF.

V 9/38 po návštěvě Německa o celonárodním pronacistickém fanatismu napsal :

 “ Lidstvo nezažilo nic podobného od Proroka Mohameda „ ...

Po mnichovské dohodě, se kterou nesouhlasil, vystoupil z PPF, která mnichovský diktát odsouhlasila, během války zaujal vyčkávací postoj. 

Ramon Fernandez/1894-1944/

novinář a spisovatel, jako antirasista a antifašista člen LICA do roku 37, kdy vstoupil do Doriotovy PPF, za války jeden z hlavních kolaborantů z literárních a uměleckých kruhů.

Pierre Bonardi /1887-1964/

levicový novinář, jako sionista a filosemita člen LICA, po vyloučení ze Socialistické strany vstoupil do Doriotovy PPF.

Pierre Drieu La Rochelle/1893-1945/

filosemita a antifašista, člen LICA do roku 34, kdy se vrátil z návštěvy BER opojený nacionálním socialismem, jak svědčí jeho knížka Fašistický socialismus. 1936 vstoupil do Doriotovy PPF, ze které vystoupil na protest proti Mnichovské dohodě, a do které se vrátil v roce 42, aby se stal plamenným antisemitou a kolaborantem.