Etiopie porazila Itálii, a zajistila si nezávislost (1896)

Adwa/Adova, italsky Adua, je etiopské město v regionu Tigray ( 4 mil. obyvatel) , sousedící s Eritreou, s hlavním městem Mekelle. Před 119 lety 1.3.1896 v půldenní bitvě u města Adwa etiopské vojsko vedené císařem Menelikem II rozprášilo vojsko italské, načež Menelik II podepsal mírové smlouvy s Francií a Británií, a zajistil tak moderní hranice Etiopie.

Menelik II, vládce historické oblasti Shewa (Addis Ababa),  se poté, co dobyl regiony Tigray/Habeshas + Amhara, prohlásil 1889 císařem, načež podepsal smlouvu s Italským královstvím /1861-1946 s hlavními městy Turín, Florencie, teprve od roku 1871 Řím /, ve které Itálii, na oplátku za své uznání, finanční pomoc a zbraně, postoupil rozsáhlé území, včetně Tigray, nad kterým poté Italové vládli jako nad italskou kolonií Eritreou.

Menelik II však brzy zjistil, že jej hrabě Pietro Antonelli, se kterým  smlouvu/Treaty of Ucciale v dvojjazyčném provedení v etiopském městě Wuchale podepsal, podvedl, protože v italském znění v článku 17 smlouva nad Etiopií zřizovala italský protektorát  …

Spory nad článkem 17, týkajícím se zahraniční politiky, vedly k první italsko-etiopské válce, protože Italové tvrdili, že článek 17 neumožňuje Habeši ( jak byla v Evropě Etiopie běžně nazývána) samostatnou zahraniční politiku, což prohlašovala italská verze, kdežto v amharštině ( semitský jazyk, Semité jsou jak Židé, tak Arabové, jsou to „ bratranci“ , Semité spolu s egyptskými a severoafrickými Hamity patří k semitsko-hamitské jazykové skupině )  smlouva stanovovala, že v zahraniční politice se Etiopie může uchýlit i k italským zprostředkovatelským službám .

1893 Menelik II  podvodnou smlouvu vypověděl, načež Italové v 12/1894 překročili etiopské hranice ze své eritrejské kolonie  -  spoléhali na kmenové rozpory, že kmenoví náčelníci nebudou chtít za Menelikovu říši bojovat, a na svoji technologickou a taktickou  převahu.

Kmeny však překvapivě nezůstaly lhostejní vůči italskému vpádu, a italské intervenci vyhlásily válku  ( Menelik II těmto válečným lordům/náčelníkům nasliboval více než Italové ) .

Italové dále nevzali v úvahu, že Menelik od svého nástupu na trůn nedělal nic jiného, než se proti Italům vyzbrojoval, zbraně dostával nejen od Francie a Británie, ale i od samotné Itálie ( protože tyto státy Menelika využívaly k boji proti súdánským mahdistům/ stoupencům islámisty Muhamada Ahmada , jenž se 1881 vyhlásil "mahdím" Súdánu ).

Italové pod velením gen.Oreste Baratieri, kteří tehdy měli v Eritreji jen 3883 mužů, z toho jen 171 italských důstojníků, ostatní byli žoldáci z řad místních, nejprve protiitalská povstání u hranic s Eritreou vítězně potlačovali, v 12/1894 potlačili vzpouru 20.000 rebelů při hranicích regionu Tigray, a zmocnili se města Adwa, v 1/1895  proti vzpouře ubránili eritrejské město Coatit.

Protože Italové několikrát zvítězili i proti mahdistům, poté co porazili protiitalské povstalce v hraniční oblasti podlehli iluzím o svých možnostech výhry nad Menelikem, jenž v roce 1895 nabídl spojenectví Francii, tak však odmítla, protože potřebovala souhlas Itálie k definitivnímu ovládnutí Tuniska.

Menelik, když neuspěl u Francie, požádal o spojeneckou smlouvu Rusko, to souhlasilo, a uzavřelo s Menelikem dohodu o vojenské pomoci.

7.12.1895 Menelikovy jednotky zahnaly italské jednotky zpět do Eritreje, a poté počátkem ledna 1896 zaútočily na italskou ještě nedostavěnou pevnost v Meqele ( 200 Italů + 1150 místních Eritrejců/askaris).

Pevnost Menelikovy jednotky marně dobývaly v několika útočných vlnách, dokud Italové nedostali od svého velení povolení ustoupit – vzdali se, a Menelik jim dokonce dovolil odejít i se zbraněmi, a ještě jim poskytl mezky k odvezení věcí , ale jeho vojáci italské jednotky přes horské průsmyky eskortovali až před město Adwa  …

Italská vláda nedokázala skousnout, že byla poražena „ domorodci „ , a nařídila gen. Baratieri odvetnou ofenzívu, ten nejprve odmítl, protože věděl, že jej Menelikovo vojsko mnohonásobně početně převyšuje, a navíc uváděl, že Menelik nemůže být v terénu bez infrastruktury s vojskem dlouho, a brzy odtáhne, ale italský premiér Francesco Crispi na odvetě trval.

Výsledkem byla bitva 1.3.1896 severně od Adwa v hornatém terénu.

Italské vojsko mělo zhruba 17.700 mužů a 56 děl, Menelikova armáda měla 73.000 -120.000 mužů ( avšak šlo o rolnické milice bez vojenského výcviku )  + zhruba 50 ruských kozáků , + 50 děl.

Gen. Baratieri zaútočil brzy ráno, ale Menelikova armáda byla již vzhůru pro ranní bohoslužbu – proti Italům útočila ve vlnách, které italské jednotky udolaly.

V poledne již Italové ustupovali zpět do Eritreji, měli 7.000 mrtvých ( nejvyšší počet, jaký kdy evropský stát utrpěl v bitvě od napoleonských tažení )  + 3.000 zajatých, Menelik měl zhruba 5.000 mrtvých.

S italskými zajatci Menelik zacházel slušně, ale žoldáci z místních , kteří byli chyceni, těm za vlastizradu byla amputována pravá ruka a levá noha.

Dle experta na Etiopii Richarda Pankhursta ( jeho levicově orientovaná matka byla přítelkyní etiopského císaře Haile Selassie ) Menelik dosáhl vítězství čistě vojenskou převahou, přesto bylo patrné, že i jeho feudální armáda byla schopná plnit strategické příkazy jeho genštábu, v němž byli ruští poradci.

Ale i Menelikova armáda měla potíže, a to se špatnou kvalitou svých zbraní – Italové a Britové totiž dodávky ruských zbraní (60.000 kusů pušek typu vintovka-mosina + vintovka berdana)  sabotovali.

Za 14 dnů po bitvě Crispiho vláda v důsledku svého "zahraničního dobrodružství“ padla.

V říjnu 1896 italská vláda podepsala s Menelikem v Addis Ababa novou smlouvu, která rušila smlouvu z Wuchale, uznala Etiopii za samostatný nezávislý stát, a byly přesně delimitovány hranice mezi Etiopií a Eritreou ve prospěch Etiopie ( Menelik vyjednával z pozice síly – držel v zajetí 3.000 italských vojáků, zatímco Itálii v Eritreji zůstaly jen demoralizované oddíly, obávající se, že budou Menelikem kdykoliv zahnány do Rudého moře ) …

Itálie však nejprve prostřednictvím majora Tomasse Salsa předložila koloniální koncept mírové smlouvy, který sice rušil smlouvu z Wuchale, ale diktoval, že Etiopie nesmí uzavřít protektorátní smlouvu s nikým jiným než s Itálií, čímž italská vláda Menelika rozzuřila, a tento jí vzkázal, že  vypovídá vzájemnou tajnou dohodou o příměří, a Tomasse Salsa si nechává  jako rukojmího, dokud mu dokument s podpisem nebude vrácen.

Až po 8 měsících Italové souhlasili s verzí navrženou Menelikem.

Poté šlo všechno hladce, italští zajatci, kteří se v zajetí „ jako pašíci „ měli velmi dobře, takže přibrali i na váze ( Itálie za jejich vykrmování a dobré podmínky zajetí musela zaplatit 10 miliónů lir ), byli repatriováni do Itálie zmítané hospodářskou krizí, kde se již tak dobře nenajedli.

Menelik II se opět projevil jako velmi velkorysý, a postaral se o velké překvapení, když Italům nechal obrovská území, která od nepaměti patřily Etiopii,  za řekami Mareb-Belessa + May/Muni

1897 podepsal Menelik smlouvu i s Francií a Británií, které rovněž uznaly nezávislost Etiopie.

Menelik II se tak projevil jako schopný a obratný africký vladař, dodnes pravděpodobně ( vedle císaře Haile Selassie ) , jediný svého druhu, jenž evropskému kolonizátorství nedal šanci.