Co předcházelo operaci Overlord, vylodění v Normandii

Robert Marshall z BBC v 1/2000 v dokumentu “Churchillova tajná armáda “ uvedl, že Henri Déricourt /1919-1962/ byl dvojím agentem v režii MI6, stejně jako sám Nicholas Bodington, viz můj článek

Jak britská letadla létala do Francie pod ochranou Luftwaffe - Blog ...

Po válce byl Déricourt zatčen až v 11/46, třebaže německé úřady poskytly celou hromadu důkazů, které Déricourta usvědčovaly ze spolupráce s Abwehrem a Gestapem, při soudním procesu, který začal až v 6/48, byl však zproštěn obžaloby, protože jeho přímý nadřízený Nicholas Bodington z SOE/ Special Operations Executive dosvědčil, že osobně pověřil Déricourta, aby se stal agentem SD ( což ve své výpovědi potvrdil i pluk. Maurice Buckmaster - za zproštění obžaloby vděčí i francouzským tajným službám, které jej na oplátku rády převzaly do své drsné služby v Indočíně ) ...

Ještě později vyšlo najevo, že Déricourt po celou dobu pracoval pouze pro MI6, a práce pro SOE byla jen zástěrkou.

Poté, co Déricourt osobně pro Jean Overton Fullerovou /1915-2009/, která napsala knihu Double Webs/Dvojitá pavučina (1958), ve které hledala, kdo zradil  agentku SOE, radiotelegrafistku a muslimskou hrdinku z Pomocného sboru RAF Noor Inayat Khanovou /1914 MOW-1944 Dachau/, prohlásil, že „ šéfové SOE dobře věděli, co dělají – byli si vědomi, že skupinu Prosper infiltroval Abwehr a Gestapo, což potřebovali : úmyslně předhazovali Gestapu své agenty ve francouzském odboji ( Khanová byla první ženou vysazenou na okupovaném území jako  radiotelegrafistka, ženy byly využívány pouze jako kurýrky ), jen aby odvedli pozornost Abwehru od plánované operace vylodění na Sicilii a v Normandii“ , zřítilo se s ním letadlo v 11/62 nad Laosem, jeho tělo se po havárii letounu nikdy nenašlo, je i možné, že sloužil dál v tajných službách pod jinou identitou ) ...

Déricourtovo tvrzení dosvědčil i Jacques Bureau, radista skupiny Prosper ze sekce F  britské zpravodajské služby : “ Rádiové hrátky s Abwehrem sloužily k oklamání nacistů ohledně D-Day, a zrovna tak agenti ze skupiny Prosper byli k tomuto účelu nasazeni – Dericourt předával Abwehru písemnosti, které Abwehr udržovaly v očekávání falešného D-Day.”

Jean Fullerová k pořadu BBC z roku 2000 napsala otevřený dopis, že jí Déricourt přiznal, že měl Abwehru poskytnout datum a místo vylodění spojenců výměnou za to, že se agentům SOE nic nestane, třebaže jeho přímý nadřízený z Abwehru dr. Goetz řekl, že toto mu Abwehr zaručit nemůže, nicméně, jelikož jim dával zprávy o příletu všech britských letadel, dr. Goetz zpětně informoval Luftwaffe, která je nesestřelovala, takže vlastně do okupované Francie britské letouny létaly pod německou ochranou ...

Plánování akce provázely spory o to, kdo bude vylodění v Normandii velet, maršál Montgomery požadoval vrchní velení z důvodu, že to budou Britové, které akci za Američany jako vždy „ odpracují „ , a francouzský gen. Henri Giraud, oblíbenec Pétaina i Roosevelta/FDR, vyžadoval velení operace Overlord z důvodu, že zná lépe Francii, ale byl odmítnout jako první, protože neuměl plynně anglicky.

Gen.Henri Giraud  /1879-1949/ výrazně komplikoval život de Gaullovi při sjednocování odboje jako jeho hlavní konkurent, podporovaný FDR, o 11 let starší než CHDG gen. Henri Giraud odsoudil Pétaina až po 9/43 ( před válkou jako člen Nejvyšší válečné rady a zbožňovatel Pétaina odmítal žádosti podpluk. de Gaulla o vytvoření tankové divize s tím, že Pétainova Maginotova linie je postačující, a způsobil tak spolu s Pétainem porážku Francie ) ...

Giraud byl zajat v boji na průzkumu v 5/1940 a převezen na nedobytný hrad Königstein u Dráždˇan, kam byli sváženi prominentní spojenečtí zajatci.

Giraud se zde za 2 roky naučil německy a do hlavy si uložil mapu blízkého okolí, kterou mu spolu s lanem do hradu propašovali jeho přátelé z SOE, kteří jej potřebovali pro FDR jako náhradu za CHDG. 17.4.42 se na prostěradlu a 46 m lanu 63letý Giraud s oholeným knírem a s tyrolským kloboukem na hlavě vysoukal po hradbách dolů, kde si jej na cestě v Schandau převzal agent SOE, jenž mu poskytl nové šaty, peníze a doklady – Giraud dostal spojenecký pseudonym Kingpin/Královský špendlík.

Na švýcarské hranice dojel vlakem, a poté se vydal přes hory pěšky, protože pohraniční stráž již byla informována o jeho útěku.

Přes Švýcarsko se tajně vrátil do Vichy ke svému zbožňovanému maršálu Pétainovi, a uvedl jej do velkých rozpaků, když se národu veřejně přiznal ke své pravé identitě s tím, že z německého zajetí uprchl, a ke zděšení „ premiéra „ Lavala se do své cely v Königsteinu odmítl na žádost Němců vrátit, se kterými navíc odmítl i spolupracovat s tím, že pracuje pro Brity, pro které by měl okamžitě začít pracovat i Laval a Pétain, protože Berlín válku prohraje.

Anglofobní Pétain byl probritskou propagandou Girauda rozmrzelý, ale gen. Girauda Němcům nevydal, proto Himmler přistoupil k odvetě, a zatkl 17 generálových příbuzných.

Giraud po návratu k Pétainovi začal okamžitě soukromě plánovat spojenecké vylodění ve Francii s tím, že spojencům zařídí i francouzskou podporu v Severní Africe, ale jen za podmínky, že se vylodění budou účastnit jen US jednotky, nikoliv britské, které Francouze zklamaly útokem na Mers-el-Kébir 3.7.40, kde potopily francouzské válečné lodě ( a jejich potopením zabily 1.297 Francouzů ), třebaže admirál Darlan Churchillovi slíbil, že zůstanou pod francouzskou kontrolou, ale Churchill jejich převzetí Němci nechtěl riskovat.

Další Giraudotovou podmínkou bylo, že spojeneckému vylodění bude velet on sám ( admirál Darlan byl záhadně zavražděn 27.12.42 v Alžíru, viz můj článek Byl Darlan hrdinou nebo zrádcem? - Militaria - Tématický server v ... ). 

Gen. Eisenhower Giraudotovi, odpůrci tankových jednotek, nabídl velení nad francouzskými jednotkami v severní Africe při operaci Torch, což Giraud odmítl s tím, že při vylodění v Normandii nemůže být jen divákem, to by poškodilo jeho pověst. 

Nakonec Giraud z Gibraltaru do Alžíru za probíhajícího puče ani nepřijel, protože jak zdůvodnil, zdejší gaullisté při demonstracích vyřvávali nejen Atˇ žije CHDG, proti čemuž nic nenamítal, ale i Smrt Giraudotovi !

Poté, co gen. Giraud do Alžíru konečně dorazil, nechal spěšně popravit Darlanova vraha, 20letého monarchistu studenta Bonniera de la Chapelle, a z Rooseveltovi vůle převzal Darlanovu funkci ...

Churchillova vláda se v deklaraci zavázala financovat všechny výlohy de Gaullova hnutí Svobodná Francie s tím, jak požadoval de Gaulle, že půjde o vratnou půjčku, nikoliv o dary, aby nikdo nemohl zpochybnit nezávislost jeho hnutí ( tyto půjčky CHDG splatil ještě před koncem války, viz mé články o CHDG ) ...

Přestože se oba muži uznávali, mezi Churchillem a de Gaullem panovaly napjaté vztahy, zakonzervované de Gaullovou anglofobií. Když si zase jednou vyměňovali názory, Churchill de Gaullovi vmetl do obličeje :

“ Ale vy nejste Francie, reprezentujete jen své hnutí ! “ CHDG na to břitce odpověděl : “ Jednám jménem Francie, mluvím jménem Francie a jsem Francii zodpovědný  – bojuji po boku Anglie, ale nikoliv za Anglii ! „  ...

Churchill si povzdechl : „ Domníval jsem se, že můžeme bojovat vedle sebe, ale jste tak bojovný, že vám očividně nestačí bojovat proti Německu, Itálii a Japonsku. Chcete ještě bojovat s Británií a s Amerikou“ , na což CHDG odpověděl :“ Beru to od Vás jako žert, ale nepovedený. Myslím, že právě na mne si Angličané stěžovat nemusí !“

Podstatně horší byly vztahy de Gaulla s Rooseveltem, což bylo dáno i tím, že měl FDR zkreslené informace od US velvyslance ve Vichy ( do 5/42 ) admirála Leahy, kterého charismatický Pétain intoxikoval svým pohledem na politické dění, a hlavně na de Gaulla ...

Nepřátelství Roosevelta k CHDG  bylo tak plamenné, že přešlo i na politiky kolem FDR, zejména na US ministra zahraničí Cordella Hull.

FDR až do 5/42 udržoval vřelé kontakty s režimem ve Vichy ( Vatikán,US, a Kreml jako Hitlerův spojenec, měly ve Vichy velvyslance, což Noční vlci na mítincích s Pátými kolonami při svých spanilých jízdách neuvádějí ), a jeho vichistickým koněm byl admirál Darlan, Pétainův hýčkaný „korunní princ“ , a po jeho zavraždění generál Giraud ...

Nakonec však Američané byli nuceni při přípravě spojenecké invaze de Gaulla uznat. Postoj de Gaulla vůči bohatému Rooseveltovi vyjadřuje poznámka, kterou prohodil k Churchillovi : “ Jsem příliš chudý na to, abych se mu podřídil“  ...