Charles de Gaulle, byl antisemita ?

Suezská krize 1956 Krize kolem prezidentem Gamálem Násirem znárodněného Suezského průplavu, který byl přes sto let ve francouzsko-britské správě. Francie/F a Británie/UK rychle pochopily, že pouhou námořní blokádou nic podstatného nevyřeší, proto požádaly o pomoc stát Izrael …

22.10.56 přicestovali incognito do francouzského Sevres izraelský premiér Ben Gurion /1886-1973/, náčelník genštábu izraelské armády (Tsahal) Moše Dajan /1915-1981/, a Šimon Péres, generální sekretář ministerstva obrany, aby zde s F ( Guy Mollet) a UK (Selwyn Lloyd)  vyjednali tajnou smlouvu o vojenské pomoci proti Gamálu Násirovi podporovaného Kremlem.

F a UK Bena Guriona přemlouvaly k tripartitnímu zásahu na Sinajském poloostrově ( po přerušení zbrojních dodávek z Československa, ve kterých krátce pokračoval i bolševický režim, viz můj článek Jan Masaryk trnem v oku Britům pro vyzbrojování Izraele, byla Paříž/PAR jedinou zemí, která byla ochotna  izraelskou armádu vyzbrojit ).

F a UK se s Izraelem dohodly, že Izrael jako vždy podnikne odvetnou akci, zatímco UK slíbilo, že nechá na holičkách Jordánsko, se kterým měl LON smlouvu o vojenské pomoci, F slíbila, že bude Izraeli svým vetem krýt záda v OSN.

Navíc F a UK měly poté, co Izrael dorazí na Sinajský poloostrov, zaslat oběma zemím ultimátum, aby se stáhly 15 km od zóny průplavu, přičemž předpokládaly, že Násir výzvu neuposlechne, takže průplav obsadí britské a francouzské jednotky.

Tripartitní zásah však společnou akcí překazily Washington a Moskva/MOW, která ústy Chruščova hrozila použitím jaderných zbraní.

Chruščov navíc využil stavu tísně Paříže/PAR a Londýna, a krvavě potlačil madˇarské povstání …

F a UK po tomto fiasku definitivně přišly o své postavení světových velmocí, zatímco nová mocnost, bytˇ regionální, Izrael, se zrodila.

Byl CHDG antisemita ?

Židé to tvrdili, a tvrdí dodnes.

V 11/67 poté, co Izraeli v jeho červnové válce s Araby již pomáhaly i US ( teprve červnová válka oba státy sblížila, viz můj článek Liberty, poker profesionálů ) , CHDG neváhal přes noc přeorientovat francouzskou diplomacii z podpory Izraele na podporu Arabů, a protestoval proti izraelskému zásahu v Tiranské úžině (zejména však těžce nesl, že Izraelci na bejrútském letišti ostřelovali i francouzská letadla) , třebaže její odblokování a zabezpečení bylo pro Izrael životně důležité, jednal tudíž v preventivní sebeobraně - v 5/67 Násir v oficiálním prohlášení vyhlásil „blízké zničení státu Izraele“, a pohrozil zablokováním Tiranské úžiny, kterou egyptské dělostřelectvo začalo ostřelovat ( Egypt se nepoučil, a zaútočil znovu v 10/73, kdy se izraelské tankové jednotky dostaly na100 km ke Káhiře, která tak byla donucena uzavřít příměří) .

CHDG svým projevem ze 27.11.67 vyvolal velký rozruch, když o červnové šestidenní izraelsko-arabské válce prohlásil  : „ Elitní národ, dominantní a jistý si sám sebou, rozpoutal tuto válku „  ( zaútočili však Arabové) .

1967 CHDG vyhlásil vůči Izraeli zbrojní embargo, Izrael se embargem cítil těžce uražen, protože v této době Izrael nakupoval převážně francouzské zbraně, a v OSN každoročně jako jediný stát podpořil Francii, když se hlasovalo o rezolucích odsuzující její chování v Alžírsku …

V tomto embargu pokračoval i Pompidou, přesto toto embargo Francii nevyneslo žádné uznání mezi arabskými ropnými státy – někteří, jako např. Libye, naopak zintenzívnily své teroristické akce vůči Francii, zatímco Irák začal sice v 70.letech nakupovat vojenskou techniku ve Francii (tím začala i jaderná spolupráce mezi PAR a Saddámem) , ale faktury splácel, jak se mu zachtělo, některé nezaplatil vůbec …

Koncem roku  1967 se CHDG nepohodl s novým pařížským arcibiskupem kardinálem Francois Marty, kterého papež  Pavel VI jmenoval do funkce, aniž by se , jak bylo zvykem,  napřed domluvil s francouzským prezidentem.

CHDG považoval kardinála Martyho za levičáka, jenž byl schopen rebelujícím studentům ještě požehnat …

Rrok 1968 nezačal pro de Gaulla dobře :

V 1/68  se po svém výroku z 27.11.67 setkal v Elysejském paláci s velkým pařížským rabínem Jacobem Kaplanem, o kterém posléze prohlásil, že „ jej chytal za slovo, a hledal v každém jeho výrazu úmysl škodit Židům  „.

CHDG pokračoval : “  Otevřeně jsem mu řekl, že naše sympatie k Židům jsou nezpochybnitelné, ale že by ještě bylo třeba, aby se francouzští Židé cítili přinejmenším být tolik Francouzi, jako se cítí být Židy – jejich 100% proizraelský postoj je nepřípustný „ …

De Gaullovi na Židech vadila jejich internacionální politická soudržnost ( zatímco Francouzi se nesjednotí ani na popravišti ), CHDG prohlašoval, že „ člověk může být solidární se svými spoluvěrci, ale nemusí kvůli tomu vyměňovat jedno občanství za druhé  …“

De Gaulla celý život obklopovali jeho židovští přátelé .

Jeden z nich, gaullistický spisovatel Romain Gary /1914-1980/, bývalý příslušník France Libre, 1969 de Gaullovi řekl : “ Pokud jde o antisemitismus, vaší jedinou chybou a slabostí, generále,  je, že sice nejste antisemita, ale požadujete na všech Židech světa, aby vám za to byli vděční, a řídili se vašimi politickými radami, zejména pokud jde o Blízký východ …

Poté, co Izraelci zkonzultují své svaté knihy, a usoudí , že vás jako Mojžíše svaté knihy neuvádějí, a tudíž vás neuposlechnou, jste frustrován „  …

Samozřejmě, že byl CHDG jako Francouz z dobré rodiny vychováván v duchu bigotního katolicismu, a protože republikánská Francie je dodnes republikánská jen z poloviny, druhou polovinu tvoří monarchisté, jako byli de Gaullovi rodiče, byl vychováván v duchu monarchistických a antisemitských idejí zakladatele francouzského romantického fašismu Maurrasse.

CHDG tvrdil, že nebyl antisemitou.

Jeho předci nebyli žádní fanatici, a proto se de Gaullův otec, profesor literaury a historie Henri de Gaulle, zastával kapitána Dreyfuse se stejnou horlivostí jako výuky katolického náboženství v republikánských školách.

Samotného Charlese de Gaulla poté, kdy byl již v armádě, zásadně ovlivnil  podpluk. Emile Mayer /1851-1938/, spisovatel židovského původu, jehož literární salón v PAR mezi dvěma válkami CHDG pravidelně navštěvoval.

Podpluk. Mayer de Gaulla ovlivnil i profesionálně – prosazoval mechanizaci armády, tanky a letectvo.

CHDG Mayera bránil i proti nespravedlnostem v armádě, a jeho smrt nesl traumaticky.

Rodinným přítelem a lékařem CHDG, jenž „ odrodil“ všechny de Gaullovy tři děti, byl Žid prof. Edmond Lévy-Solal, se kterým de Gaullova rodina trávila před válkou často i prázdniny na zámku Sept- Fontaines spolu s dalšími příbuznými.

I pozdější de Gaullovi lékaři byli židovského původu, zejm. André Lichtwitz, jenž s ním odejel do LON, a poté na něj jako přítel dohlížel až do de Gaullovy smrti , židovského původu byli i všichni tři profesoři, kteří 1964 de Gaullovi operovali prostatu.

CHDG veřejně obdivoval inteligenci a umělecké nadání Židů,“ jediné, co jim chybí „ , prohlašoval, je  „ politické  umění“ - již od doby, co se jako národ zrodili, platí, že na cokoliv v politice „ sáhnou „, to se změní v politickou katastrofu“ .

1943 po svém příjezdu do Alžíru, CHDG navrátil alžírským Židům francouzské občanství, o které je připravili na příkaz Pétaina zdejší vichystičtí úředníci.

Za 2.sv.v. mnoho odbojářů, vojáků a de Gaullových spolupracovníků  židovského původu působilo ve France Libre i v BCRA, ve zpravodajské službě France Libre :

Pierre Mendes France a jeho přítel ekonom Georges Boris, jenž se postavil proti mnichovské dohodě,

novinář a mluvčí France Libre v LON Maurice Schumann ,

prof.André Philip, socialista, jenž 10.7.40 byl jedním z 80 poslanců, kteří hlasovali proti rozšířeným pravomocem maršála Pétaina,od 1942 byl spolupracovníkem CHDG v LON, 1958 byl jako „ gaullista „ vyloučen ze Socialistické strany,

Henry Bernstein ( tomu Židé vyčítali, že si žil v přepychu v NYC, kam utekl před nacisty, a o válku se vůbec nezajímal ),

Raymond Aron /1905-1983/,filozof, 1955 vydal knihu Opium intelektuálů (marxismus), přítel Sartra

Jean-Pierre Bloch, přítel Saint-Exupéryho, kapitán letectva,

válečný zpravodaj a spisovatel Joseph Kessel,

socialista Jules Moch, odpůrce mnichovského diktátu, jeden z výše zmíněných 80 poslanců, jenž hlasoval proti Pétainovi, ale i odpůrce marxismu, který považoval za překonaný, 1975 vystoupil z „mitterrandovské“  Socialistické strany,

spisovatel prof. dějin umění Maurice Rheims,

spisovatel a průkopník rozhlasu Maurice Diamant-Berger (pseudonym André Gillois ), mluvčí de Gaulla v LON/1902-2004, dožil se 102 let/,

pluk. Gaston Palewski, s de Gaullem v LON od 1940, bojoval v Etiopii proti Italům, po válce 1946 šéf kabinetu CHDG, později velvyslanec v Itálii,od 1962 byl ministrem pro vědu a jaderné otázky.

Jaderný incident Beryl (kódové označení francouzského pokusného jad. výbuchu)

Pluk. Gaston Palewski /1901-1984/ byl ozářený, a dostal leukémii.

K úniku radioaktivity ( nad místem výbuchu se objevil radioaktivní mrak) došlo , když Francie 1.5.62 provedla svůj druhý pokusný podzemní výbuch na Sahaře v Ecker, 150 km severně od Tamanrasset, v horském žulovém masívu Hoggar/Tan Afella, ve kterém Francouzi vybudovali podzemní betonové bunkry.

Ozářeni byli ti, co pokus sledovali - ministr výzkumu Palewski, ministr obrany Pierre Messmer, a asi stovka franc. důstojníků.

V letech 41 – 64 byl pluk. Palewski milencem o tři roky mladší anglické spisovatelky baronky Nancy Mitfordové, poté 1964 (v 63 letech) se oženil s francouzskou vévodkyní krásnou Violette Sagan /1913-1990/, dcerou Hély Talleyrand-Périgord, prince Sagan, a Američanky Anna Gould, dcery železničního magnáta, která byla bývalou manželkou hraběte James de Pourtalés.

Žili na zámku Marais v Saint-Chéron(Essonne).

Nancy Mitfordová /1904-1973/ byla nejstarší ze čtyř slavných sester Mitfordových, kromě psaní románů (např. Madame de Pompadour 1954)  byla redaktorkou čas. Noblesse Oblige, ve kterém „popularizovala“  britskou U-class/ upper class.

Nancy se 1933 (29) provdala za Sira Petera Rodda, syna barona Rennella, jenž byl velvyslancem v Itálii, a milencem Oscara Wilde …

Od 1939 s manželem, vyhlášeným sukničkářem, nežila.

1945 se Nancy přestěhovala do PAR, aby byla blízko pluk. Gastonovi Palewskimu, ale vztah byl jen jednostrannou záležitostí z její strany ( napsala o tom autobiografii s výstižným názvem The Pursuit of Love ). 

Dalším významným gaullistou židovského původu byl Joseph Kessel /1898-1979/, voják, spisovatel, dobrodruh, syn litevského lékaře, který se s rodinou často stěhoval – narodil se 1898 v Argentině, rané dětství prožil v Orenburgu na Urale, od školního věku žil ve Francii.

V 18 letech se za 1.sv.v. přihlásil jako dobrovolník na frontu, v 19 byl pilotem, získal válečný kříž.

Kessela poznamenala sebevražda jeho mladistvého bratra – když  vzápětí po smrti bratra zemřela na TBC i jeho životní láska Sandy, vydal se spolu s rumunským spisovatelem Panait Istrati na divoké toulky po Balkáně, začal psát romány, a pokrývat válečné události ve světě jako válečný reportér, např. poválečnou irskou revoluci.

Zároveň létal jako poštovní pilot na Sahaře, stal se přítelem Saint-Exupéryho a Jeana Mermoz.

Od 1936 pokrýval španělskou občanskou válku pro France Soir.

V roce 40  se svým synovcem odešel přes Pyreneje do LON k CHDG, létal jako noční letec nad okupovanou Francií, shazoval parašutisty a zásilky partyzánům, a to i po 11/44 v řadách SAS.

Odbojářům věnoval knihu l´Armée des ombres (1943) a 1947 napsal knihu o vojenských letcích Le bataillon du ciel, která byla téhož roku zfilmována, a přivedla do kin rekordních 9 miliónů diváků.

Jako poválečný novinář a reportér cestoval po Africe, Barmě ( kniha La Vallée des rubis), Afghánistánu, kde se setkal i s afghánským králem  Mohamadem Záhirem Šáhem (svržený dubnovým převratem zorganizovaným Moskvou 1978) .