Černá Hora, NATO a Putinův vyděračský plán B4

Řecké kolonie zde byly již v 6.st. př.n.l., od 4.st.př.n.l. se zde usazovali Keltové, od 3.st.př.n.l. obydlena ilyrskými kmeny s hlavním městem Skadar ( dnes v Albánii, 13 km od černohorských hranic ) na břehu Skadarského jezera,

od 2.st. n.l. dobývána Římany, kteří ji ve 3.st.n.l. připojili ke své provincii Dalmácii.

Knížectví Černá Hora/ČH bylo vždy ruským spojencem, černohorský kníže podpořil Rusko i v jeho válce proti Japonsku 1904-1905, dokonce Japonsku ve své loajalitě k carovi vyhlásil válku, a protože mírovou smlouvu s Japonskem následně ČH nikdy nepodepsala, je ČH ve válce s Japonskem ( které ji nedokáže najít na mapě ) dodnes.

V 11/1918 se Černá Hora z iniciativy Bělehradu připojila ke království Srbů, Chorvatů a Slovinců.

Princ regent Pavel Karadordevič /1893Petrohrad, jeho matkou byla ruská princezna -1976PAR/, synovec YU krále Petra I., se po zavraždění YU krále a odpůrce Hitlera Alexandra v Marseille 1934 ( spolu s ním byl zabit francouzský ministr zahraničí, vrah BG bolševik byl zastřelen na místě ) stal dle závěti šéfem regentské rady, která vládla za nezletilého krále Petra II /1923 Bělehrad-1970 Los Angeles, třetí a poslední YU král/.

V 3/41 princ Pavel pod nátlakem Hitlera a Mussoliniho s nimi podepsal Tripartitní pakt za slib, že bude YU ušetřena války – o 2 dny později byl pučem svržen, a rozzuřený Hitler, který potřeboval mít Balkán pro útok na SU pod kontrolou, nařídil vymazat YU z mapy ještě před vymazáním SU, plán Barbarossa byl tak odložen z května na červen.

V letech 41-44 Mussolini v ČH obnovil loutkové Černohorské knížectví.

ČH( ČH má zhruba 700.000 obyvatel + 150.000 Černohorců  žije v Srbsku ), do roku 02 ve svazku Srbsko-Černá Hora, vyhlásila v 6/06 na základě referenda nezávislost – jako první stát ji uznal Island, poté RF, a až dva dny po Kremlu ji uznaly US ( přesto kremelská propaganda tvrdí, že nezávislost ČH zinscenovaly US, které k hlasování autobusy svážely kosovské Albánce a Bosňany, zatímco Černohorci ze Srbska hlasovat nemohli ).

Nová černohorská ústava z 10/07 byla těžce vydobytá, opoziční srbská menšina požadovala, aby ústava deklarovala, že ČH patří pod Srbsko, ortodoxní církev  (65% Černohorců, 19% muslimů a 4% katolíků ) trvala na zmínce o své nezávislosti, třebaže oficiálně černohorská ortodoxní církev  stále patří pod srbskou ortodoxní církev, její nezávislost, o kterou se celá století snaží, nikdo neuznal, takže Kreml ČH obvinil, že vytvořila “ odpadlickou “ ortodoxní církev.

Černohorská o. církev  autoproklamovanou samostatnost vyhlásila na základě tvrzení, že byla historicky vždy na srbské o. církvi v důsledku rozsáhlé autonomie, kterou jí udělili osmanští okupanti Srbska (od 1479), nezávislá ( její autonomii vyjednali na Turcích černohorská knížata ) .

Protože je ČH mnohonárodnostním a multikonfesním státem, bojovalo se i o oficiální jazyk, kterým se stala černohorština, třebaže ústava zmiňuje za oficiálně “ akceptovatelné “ i srbochorvatštinu, bosenštinu a albánštinu.

Vyjednávání o vstup do EU začalo ještě v rámci svazku Srbsko-Černá Hora v 10/05, 9.10.08 ČH na nátlak EU uznala nezávislost Kosova, čímž si vysloužila hněv Bělehradu a Kremlu, jejichž občané přestali jezdit do letovisek Černé Hory na dovolenou  (ČH je hornatý stát/ Dinárské hory, nížiny jsou jen kolem Skadarského jezera, ČH má 5 národních parků, byla vyhlášena ekologickým státem).

ČH zhruba kontroluje 20 nejmocnějších rodin, které tradičně praktikovaly vendettu/krvna osveta, a které dle Kremlu obchodují s narkotiky jako kosovští Albánci.

29.člen NATO ?

ČH je kandidátskou zemí EU, jedná o vstupu do NATO, které jí poslalo oficiální pozvánku v 12/014 po Putinově anexi Krymu, třebaže má, jak tvrdí Kreml, jen 1.500 vojáků, rozdělených do pozemní armády, námořnictva a letectva, kteří dle Kremlu neubrání hlavní město ani před vydatným sněžením.

Navzdory své trpasličí armádě je ČH vysoce strategická : NATO by kontrolovalo Jaderské moře ( z historie viz vzpouru proti Rakousku-Uhersku v Boce Kotorské/Kotorském zálivu v roce 1918, dnes vyhledávané černohorské letovisko), přičemž ČH je přírodní pevnost, kterou by bylo možno ubránit i s malým počtem černohorských vojáků stylem bitvy u Thermopyl (480 př.n.l.), jak černohorští vojáci předvedli v roce 1916 v bitvě u Mojkovace, když ubránili bok ustupující srbské armády proti početně převyšujícímu rakouskouherskému vojsku.

Také osmanští Turci, kteří si v 15.stol. snadno podrobili Srbsko a táhli na Vídeň, se nepokoušeli o totéž vůči hornaté ČH – zkusili to, ale když neuspěli, dohodli se s černohorskými knížety jen na placení vazalských poplatků, a ponechali černohorské komunitě její ortodoxní vyznání.

Po Putinově přepadení Krymu se prozápadní premiér Milo Dukanovič sešel s US viceprezidentem Bidenem, a odsouhlasil protiruské sankce EU, což Lavrov komentoval jako nepřátelský akt vůči RF a pohrozil černohorským občanům zavedením víz.

ČH se chystá do NATO, mohla by být přijata již letos v lednu.

Jevgenij Ljukjanov, zástupce šéfa ruské Bezpečnostní rady, v 5/016 prohlásil, že “ vstup ČH do NATO Rusko naprosto nezajímá, je to osobní věc Černé Hory “ …

Ve stejné době Kreml zaútočil na vládu v Bělehradu s tím, že choromyslně vyjednává o vstupu do NATO, a současně zintenzívňuje gesta věčného přátelství  vůči Moskvě.

Putin úkoluje Trumpa ( viz Montenegro's NATO - Russia Chess Match / Šachový zápas Ruska-NATO o ČH )

Putin, jenž se s Ljukjanovem asi špatně domluvil, v 12/016 „ doporučil “ Trumpovi, aby ČH do NATO nepřijímal ( již tento měsíc by mohl US senát  rozhodnutí z Varšavy z 7/016 ratifikovat ), a aby z členství v NATO vyloučil i Srbsko s tím, že oba státy považuje za červenou linii, kterou NATO nesmí překročit, což platí i pro Makedonii + Bosnu/BH, což je Putinův plán pro balkánské země B4, 4 balkánské země, které nesmí vstoupit proti jeho vůli do NATO, a zůstanou neutrální pod ruskou kuratelou, jinak mír na Balkáně skončí …

http://www.rferl.org/a/montenegro-nato-russia-chess-match/28210094.html

Oleg Děripaska měl svými investicemi do černohorského hliníku ( hliník se vyváží přes přístav Bar, a dle Kremlu taktéž narkotika, stejně jako z ruského přístavu Novorossijsk ) zabránit ČH, aby vstoupila do NATO ( investice výměnou za politický vliv ), a protože se mu to nepodařilo, žaluje dnes ČH pro ztrátu investic …

Sergej Železnjak, náměstek gen. tajemníka Putinovy strany, 26.12.016 hrozil černohorské vládě při své návštěvě Bělehradu , aby do NATO nevstupovala, protože „ většina lidu je, dle názoru Kremlu, proti vstupu do NATO, v opačném případě ČH vláda žene ČH do „ nebezpečného dobrodružství „  „ .

Železnjak byl hostem Srbské pokrokové strany a Nenada Popovice z Demokratické strany, jenž v ruském ekonomickém potenciálu vidí jedinou záchranu pro Srbsko.

Železnjak byl i hostem srbského patriarchy, kterého varoval, že ČH chce zničit srbskou ortodoxní církev a srbský jazyk, ale atˇse nebojí, Kreml srbskou ortodoxní církev i srbský jazyk proti Západu ubrání, nicméně srbskému premiérovi musel Železnjak vysvětlovat, proč Putinova strana 19.12.016 podepsala v MOW dohodu o spolupráci  se Svobodnou stranou Rakouska /se Strachem, jenž od počátku jako veškerá západoevropská ultrapravice Kremlem sponzorovaná, vystupuje proti protiruským sankcím .

Železnjak dále na Bělehradu komicky požadoval, aby ruští funkcionáři Srbsko-ruského humanitárního střediska ( tajných služeb) , „ humanitární záchranáři , kteří vytahovali Srby ze sutin po bombardování NATO, měli v Srbsku stejnou diplomatickou imunitu jako vojáci NATO …

Přijetí či nepřijetí ČH do NATO tak bude Trumpovou první velkou zkouškou loajality k jeho ruskému sponzorovi.

16.10.016 se Kremlu nezdařil pokus o puč v ČH v den voleb ( viz 25.10.016 The Guardian Montenegro's PM quits after suggesting Russia had role in election plot, v té době byl šéf Bezpečnostní rady RF Nikolaj Patrušev „ náhodou“ v Bělehradu, zatímco šéf srbských četníků Bratislav Dikič byl „náhodou“ v ČH, kde byl 16.10.016 zatčen s klíčem od skladu napěchovaném zbraněmi ), naopak, nová černohorská vláda vystavila mezinárodní zatykače na ruské a srbské občany, kteří se na puči podíleli ( 1 z držitelů ruského pasu je zachycen na fotografii s Lavrovem) s cílem zavraždit premiéra Djukanoviče ( dle scénáře v Srbsku z 12.3.03, kdy byl zastřelen prozápadní srbský premiér Zoran Dindič, jenž čelil atentátu již v 2/03, a jenž se svého času před Miloševičem skrýval v ČH ), jenž po 25 letech střídavě ve funkci premiéra/prezidenta odstoupil, nahradil jej jeho náměstek a nejbližší spolupracovník Duško Markovič, ex šéf tajných služeb.

Djukanovičova Demokratická strana socialistů volby vyhrála, ale nezískala absolutní většinu, druhá skončila proruská a prosrbská Demokratická fronta.