Břidlicový plyn III , Aralské jezero a Pentagon

Francouzská vláda pod tlakem nevole veřejného mínění, zejména ze strany pěstitelů vinné révy, lovců ukájejících se v lovu zvěře, rybářů, a podnikatelů v sektoru turistiky, „ obrátila „, a 13.4.011 zakázala veškerý průzkum a těžbu břidlicového plynu a břidlicového oleje.

Zrušila tak tři licence, které v 3/010 ve veškeré tichosti ministr pro životní prostředí Jean-Louis Borloo vydal firmě Total a texaské Schuepbach Energy, přidružené ke GDF Suez , s odůvodněním, že „ současné technologie těžby mají tvrdý dopad na životní prostředí a znečištění podzemních vod  „ …

Oči prospektorů břidlicového plynu se upírají na pobřežní oblasti Kolumbie, Ekvádoru a Peru, z druhé strany na brazilskou pánev Amazonky, na jihovýchodní Austrálii, oblast kolem Wallaceovy linie, jihozápadní čínská pohoří, íránskou a anatolskou plošinu, Kavkaz a Středomořskou pánev, oblasti, ve kterých by těžba ohrozila 50% flóry a 42% fauny …

V Evropě jsou již těžební studny navrtány ve Švédsku, Německu a v Polsku.

US počítají s tím, že těžbou břidlicového plynu se v sektoru plynu k roku 030 stanou soběstačnými.

Zastánci těžby ve Francii poukazují na to, že za rok 010 Francie za dovoz ropy zaplatila 36 mld euro, za plyn 10 mld …

Dusík/Azot (bez života)

14.4.011 proběhla ve Skotsku mezinárodní konference , na níž se mj. probírala studie vypracovaná edingburghským Ústavem pro ekologii a hydrologii , která uvádí, že dusíkatá hnojiva způsobují EU škody ve výši 320 mld euro ročně.

Studie uvádí, že 10 miliónů Evropanů žije v oblastech, kde úroveň nitrátů v podzemních vodách překračuje stanovenou normu.

Znečištění ovzduší používáním práškových dusíkatých hnojiv způsobilo respirační choroby mnoha lidem, nemluvě již o zelených řasách, které se plazí kolem  baltského a bretaňského pobřeží, a bují v Adriatickém moři.

Studie uvádí, že nejvíce amoniaku v ovzduší mají v Evropě oblasti s velkochovem dobytka - Pádská nížina, Bretagne a sever Francie, jižní Německo, střed Británie, Nizozemí a Dánsko.

V těchto oblastech úroveň organického dusíku pocházejícího z velkochovu dobytka, značně přesahuje maximálně přípustných 170 kg na hektar ročně …

Řešením je přestat s velkochovy, nejíst maso, a pokud ano, pořídit si do domácnosti vlastní krávu.

Aralské jezero

Aralské jezero, dříve čtvrté největší na světě,  je symbolem jedné z největších ekologických katastrof 20.století, a příkladem lidského, v tomto případě bolševického šílenství , kdy v důsledku poklesu jeho hladiny o 22 m,  se z 80% stalo mrtvou solnou pouští, na které je možno vidět vraky lodí, vedle kterých se s důstojnou melancholií procházejí velbloudi …

Po Aralském jezeře se plavily lodě převážející balíky bavlny z Uzbekistánu do kazašského přístavu Aralsk, odkud po železnici putovaly do Moskvy.

Lidé z oblasti Aralského jezera,  „ostrůvku hojnosti“   uprostřed „stepi hladu“ mezi Uzbekistánem a Kazachstánem, posílali bolševikům po železnici vagóny potravin , když jim za NEP (nová bolševická ekonomická politika částečně a dočasně povolující „soukromé“ vlastnictví  vyhlášená v 3/21 ) , bylo nejhůře , za což jim Lenin poděkoval dopisem …

Ve 40. letech zdejší muži odešli do války, zatímco ženy nastoupily na jejich rybářské bárky a  dennodenně za těžkou obživou vyplouvaly na moře, kde  uprostřed práce i rodily  …

Počátkem 50.let, kdy se jim otroci z gulagů rozšířili o německé válečné zajatce,  se bolševici rozhodli, že ryb již bylo dost, a umínili si přehradami a kanály změnit tok řek Syrdarja  a Amudarja, vlévajících se do Aralského jezera , jedna na severu přes Kazachstán, druhá na jihu přes Uzbekistán …

Na uměle zavlažované stepi , kterou pečlivě  „prosolovali“ hnojivy a pesticidy, začali pěstovat bavlnu a rýži .

Když se v druhé polovině 60.let místní obyvatelé začali podivovat, proč se jezero zmenšuje, sovětské úřady jim odvětily, že „ je vše v pořádku, atˇse neznepokojují, protože jezero se zmenšuje přesně podle plánu ÚV „ …

Rušný a prosperující kazašský přístav Aralsk přišel o vodu v roce 75, kdy spolu se ztrátou vody oblast v letech 75-85 postihlo i katastrofální sucho  …

Rybáři tak museli houfně odejít z míst svých předků za prací na východ k Balkašskému jezeru.

Po pádu SU se kazašský prezident v roce 92 obrátil o pomoc k OSN .

Odborníci přišli s nápadem vybudovat v severní části na kazašské straně 113km hráz, aby se voda ze Syrdarji beznadějně neztrácela v jižní části.

Hráz z písku, na kterou každý zdejší obyvatel přispíval jedním procentem z platu, byla vybudována v roce 96.

V roce 99 ji však smetla vichřice, které po vyschnutí jezera zdejší oblast pustoší.

Proto Kazachstán uzavřel dohodu se Světovou bankou, která mu na stavbu nové hráze z betonu poskytla 85 mil. dolarů. Hráz byla dostavena v roce 05, voda do této přehrazené časti do výše 12 m  natekla během 6 měsíců.

S vodou v jezeře se změnilo i podnebí, které je s vodou v zádech mnohem příjemnější než dřívější suchá léta o 50 stupňích Celsia , a třeskuté kruté zimy.

Zlepšila se i kvalita podzemních vod, jak dokazuje voda ze studní vyhloubených po roce 05, nicméně nezvykle velká kojenecká úmrtnost stále přetrvává .

Voda se však naplňuje velmi skromně (řeka do něj přivádí 10 mld krychlových metrů vody oproti dřívějším 60 mld) …

Kazachstán doufá, že se Aralsk stane znovu přístavem …

Uzbekistánská část, provincie Karakalpákistán  s bavlníkovými plantážemi, dopadla ještě hůře - sůl , pesticidy, hnojiva a průmyslové chemikálie zamořily podzemní vody, takže v Karakalpákistánu je jedna z nejvyšších kojeneckých úmrtností na světě, a rakovina spolu s anémií se stala běžnou chorobou, přičemž zdejší silné vichry, podle studie UNESCO, roznesou do vzdálenosti 300km 200.000 tun písku a kontaminované soli ročně.

Velký strach panuje kolem zdejšího bývalého sovětského střediska pro výzkum biologických zbraní na ostrově/od roku 02 poloostrově Vozrožděnija ve střední části Aralského jezera s hlavním městečkem Kantubek (dnes v troskách) .

Středisko, o němž přeběhlíci na Západ, včetně jednoho zdejšího šéfa, vyprávěli hrůzostrašné historky, zde bylo pro „vědce“ zřízeno v roce 48, poslední „vědci“ , jejichž úkolem bylo vymyslet, jak spóry, bacily a viry „přibalit“ do  vojenské techniky, z něho odešli v roce 89  s tím, že všechny toxiny v roce 88 „úspěšně“ zničili …

Údajně jsou zde v „životaschopném“  stavu stále skladovány již v prosakujících kontejnerech mj. spóry antraxu (středisko bylo největším skladištěm antraxu na světě), bacily moru, tyfu, neštovic, deroucí se na povrch, které zvířata po rozpadlém areálu pobíhající mohou šířit po okolí , třebaže na jaře 02 sem Pentagon vyslal svůj 113členný tým biochemiků, kteří v „humanitární“ akci za 5 miliónů dolarů odtud odvezli 200 tun antraxu  (kauza antrax v US vypukla týden po 9/11) …

US vraždící toxiny vyráběly do roku 72, kdy prezident Nixon podepsal zákon, na základě kterého musel Pentagon svůj sklad biologických zbraní zlikvidovat …

Obavy vyvolává i snaha Uzbekistánu těžit z pozůstatků Aralského jezera ropu a zemní plyn, což je důvod, proč se na osudu své části Aralského jezera  nepokouší nic změnit, třebaže oficiálně tvrdí, že „ v době , kdy se ve Střední Asii zvyšuje nouze o vodu, je nerealistické chtít naplnit Aralské jezero „    …

Viz také článek o Aralském jezeru v časopise Vesmír č.3/011.