Bosna, íránský aspekt

Zpravodajský výbor Senátu, jehož předsedou byl Richard Shelby, a zvláštní vyšetřovací komise Senátu, vydaly v 11/96 ( již 14.7.96 o zprávě informoval Los Angeles Times + britské The Times  v 9/96) závěrečnou zprávu o souhlasu Billa Clintona bez vědomí Kongresu a CIA s dodávkami zbraní z muslimských států , v drtivé většině z Íránu, Izetbegovičově vládě v Sarajevu . Závěrečná zpráva je tajná, pro tisk byla vydána odtajněná verze.

Zpráva potvrzuje, že 27.4. 94 prezident Clinton na naléhání svého poradce pro národní bezpečnost Anthonyho Lake odsouhlasil US velvyslanci v Chorvatsku Galbraithovi, známému příteli muslimů ve světě, aby informoval chorvatskou vládu (která byla ohledně dodávek zbraní pro bosenské muslimy z islámistických zemí nejednotná, a v podstatě čekala, že jí to Clinton zatrhne ), že nemá žádné námitky proti zasílání převážně íránských zbraní přes Záhřeb do Bosny (navzdory embargu OSN vyhlášenému na dodávky zbraní do Jugoslávie - představitelem US při OSN byla od 1/93 do 1/97 Madelaine Albrightová … ) ...

US vojenský personál dokonce dvakrát vykonal inspekci íránských raket během jejich tranzitu v Chorvatsku, a to z důvodu, že chorvatský ministr obrany byl rozčilen, že se Teherán snaží propašovat přes Chorvatsko do Bosny pravděpodobně i rakety s chemickými bojovými hlavicemi, a hrozil, že  pravidelné týdenní dodávky bojové techniky přes chorvatské území zastaví.

Proto Clinton vyslal do Chorvatska experty, kteří měli chorvatského ministra obrany uklidnit, že nejde o tento typ raket, a jednak si Washington rád íránské zbraně prohlédl.

Larry E.Craig, předseda politického výboru republikánů v US Senátu , ve své zprávě pro Kongres ze 16.1.97 uvádí : „Clintonem odsouhlasené dodávky íránských zbraní Izetbegovičovi učinily z Bosny baštu islámských radikálů v Evropě „ .

Podle zprávy Clinton nese nejvyšší odpovědnost, ale autory této politiky byli dva Clintonovy významní představitelé  - velvyslanec v Chorvatsku Peter Galbraith, a tehdejší Clintonův poradce pro otázky národní bezpečnosti, kterého Clinton navrhl na funkci šéfa CIA, ale poté, co Sněmovna reprezentantů podala proti oběma pánům trestní oznámení do rukou ministra spravedlnosti, Anthony Lake svoji kandidaturu na šéfa CIA stáhl.

Oba pánové za přihlížení Clintona a Albrightové zosnovali US duální politiku v Bosně, a umožnili islámistickým režimům v Teheránu a v Rijádu uchytit se v BH, a navázat úzké kontakty s bosenskými politiky nastupující generace ( Washington Times ze 2.1.97,  ve skutečnosti se v Bosně uchytil jen Teherán, íránská vlajka vlála na všech vládních budovách vedle bosenské, a íránští diplomaté se svými kufříky plnými hotovosti byli zváni na čaj o páté na bosenská ministerstva - kolovaly o tom vtipy po celém světě, jen Madelaine Albrightová údajně nic neviděla ) …

Galbraith  se v Záhřebu dokonce sešel s imámem Sevko Omerbasicem, nejvyšším islámským duchovním v Chorvatsku (viz The New Republic z 28.10.96) .

Lake a Galbraith byli US Senátem shledáni vinnými, že v zahraničí  podnikali „zástěrkové“ akce ( paragraf 503(e) zákona o Národní bezpečnosti z roku 1947  a  paragraf 413(e)) , aby  na veřejnosti zamlžili skutečnou politiku US, a svými činy tak ohrozili US zájmy a US bezpečnost.

Bush Senior jako viceprezident 81-88 vyzbrojoval afghánské mudžáhedíny, a toleroval teroristické aktivity importovaných džihádistů v druhé polovině 80.letech ve světě, protože vyvažovaly praktiky bolševické.

Clinton v jeho politice spolupráce s krajně islámistickými režimy pokračoval.

Talibanský režim, vydržovaný UBL/CIA, představující vyvalený islámistický vřed ve světě, za války v Bosně a v Čečensku zkvétal.

Izetbegovič však preferoval Teherán, se kterým spolupracoval již v 80.letech (v jedné zprávě z roku 96 CIA uvádí, že Teherán vyplatil Izetbegovičovi 500.000 US dolarů , Los Angeles Times 31.12.96 ) …

Zatímco Albrightová na ministerstvu zahraničí zřídila speciální odbor, jenž Izetbegovičovi pomáhal s propagandou, a jeho Bosně pomáhal vylepšovat mediální obraz, New York Times z 9. 2.96 v článku Bosenský předák provolává na volebních shromážděních slávu islámu /Bosnian leader Hails Islam at Election Rallies napsal : “ Pročítáte-li si projevy prezidenta Izetbegoviče, není pochyb o tom, že je islámským fundamentalistou¨, a v Bosně zamýšlí ustavit islámský stát“ …

Íránští agenti infiltrovali bosenskou vládu Izetbegoviče, příslušníci radikálních íránských Islámských revolučních gard (pazdaráni) přicházeli do BH spolu s dodávkami zbraní, a byli budˇzačleněni do struktur bosenskomuslimské armády , anebo operovali na celém území BH samostatně .

Íránská zpravodajská služba VEVAK vybudovala v BH  logistické základny pro islámistické teroristy v Evropě, rekrutovala mladé bosenské muslimy jako „ spící“ agenty, anebo jako agenty řídící, a zcela infiltrovala řídící středisko  bosenskomuslimských bezpečnostních složek ( známé pod názvem AID/Agency for Information and Documentation .

Íránské velvyslanectví v Sarajevu se stalo největším v Evropě, a jeho pracovníci dostali volný přístup do všech vládních  bosenskomuslimských složek …

Kromě toho přišli do BH příslušníci nejrůznějších islámistických extrémistických skupin a organizací z celého světa. Většina z nich byla soustředěna v tzv. zeleném (islámském) trojúhelníku se středem ve městě Zenica v US zóně IFOR/SFOR. Ostatní byli roztroušeni po celé BH.

V 1/96 jednotky NATO provedly razii ve výcvikovém táboře interdžihádistů nedaleko města Fojnica, oficiálně provozovaném jako sportovní centrum. Do vazby bylo vzato 11 mužů ( tři íránští instruktoři a osm bosenských občanů, z nichž dva byli naturalizováni jako mudžáhedíni ).

Vojáci NATO zabavili obrovské množství plastických výbušnin, které byly zabudovány v dětských hračkách, revolvery, pušky, odstřelovací pušky, granátomety aj.

Izetbegovičova sarajevská vláda zásah vojáků NATO veřejně odsoudila, a tvrdila, že šlo o výcvikový tábor „ zpravodajské služby „  ( viz Associated Press + Reuters ze 16.2.96, + Bodansky Some Call It Peace strana 56) …

V 5/96 přišla odplata za razii, když neznámá islámistická skupina Bosenský islámský džihád (Bosnian Islamic Jihad) hrozila sebevražednými bombovými útoky proti jednotkám NATO ( The European 9.5.96 ) …

Clintonova vláda bez námitek přijímala průhledně lživá tvrzení Izetbegovičovy vlády, že nejde o islámské bojovníky, protože se v BH oženili, a získali tak bosenské občanství, anebo že již nejde o bojovníky, protože přešli pracovat do „humanitárních, charitativních či kulturních „ organizací( viz Washington Post 30.11.95 „Interdžihádisté se usazují v BH, a představují hrozbu pro US jednotky“, a Washington Post 8.7.96 „Interdžihádisté zůstávají v Bosně, a obcházejí tak daytonské dohody“ , New York Times 23.96 „Interdžihádisté radikalizují Balkán“ , či Washington Times 23.9.96 „Interdžihádisté ovládají bosenské vesnice“ ) …

Joseph Bodansky, uznávaný expert na islámistický terorismus, a analytik Kongresu, popisuje v Offensive in the Balkans, Some Call It Peace, jakými brutálními metodami interdžihádisté, kteří podle daytonských dohod měli z BH odejít, získávají bosenské občanství : vynucenými sňatky, únosy a neoprávněným obsazováním opuštěných bytů a domů po uprchlících …

Interdžihádisté/ zahraniční mudžáhedíni představovali velkou hrozbu jak pro mezinárodní jednotky, tak pro nemuslimy -  jsou nenápadní, a aktivizováni jsou jen ve vhodnou dobu na příkaz svého řídícího centra ( důstojníci NATO tento boj nazývají „ válkou v převlečení“ /military operations in disguise …

Clinton a Albrightová tak islámistickým radikálům umožnili roztáhnout své sítě nejen v Bosně, kde doufali, že vytvoří první islámský stát v Evropě, ale napomohli upředení islámistických sítí po celé Evropě, s Bosnou jako logistickou základnou.

V 8/95 Le Figaro přinesl zprávu, že francouzské tajné služby vypracovaly analýzu, podle které „islámští fundamentalisté z Alžírska, bývalí veteráni z Afghánistánu, si napříč Evropou vybudovali svoji vlastní sítˇ náborových a výcvikových táborů, Bosnou počínaje a jižní Francií konče „ …

V podobném duchu zní článek z londýnského Daily Telegraph ze 17.8.95 .

V 4/96 belgická policie zatkla celou řadu islamistických extrémistů, včetně dvou občanů z BH, kteří pašovali zbraně alžírským buňkám ve Francii.

Ve stejném měsíci se v roce 96 za přihlížení CIA konal sjezd islamistických radikálů z proíránského libanonského Hezbolláhu, na kterém bylo rozhodnuto útočit proti všemu americkému všude ve světě, viz mj. bombový útok z 6/96, kdy vybuchlo auto naložené výbušninami u Chobar Towers v Dahranu v Saúdské Arábii – výbuch zabil 19 US letců.

Sjezdu se účastnil i Egyptˇan Ajman Zawahírí, jenž řídil vybudování sítě „mezinárodního Hezbolláhu“  v BH ze svého sídla v Sofii ( Defense, Foreign Affairs and Strategic Policy,Londýn,3.8.96 : Státem podporovaný terorismus a vzestup Mezinárodního Hezbolláhu ).

V 12/96 francouzská a belgická policie zatkla několik mudžáhedínů vycvičených v bosenských táborech spravovaných Íránci ( L´Express 26.12.1996 Bosenská spojka ).

Podle zprávy US Kongresu Clintonova vláda učinila v BH z nejrůznějších islamistických režimů a islamistických organizací, které zde působily pod zástěrkou charitativních a kulturních organizací, sledujících v BH vlastní cíle, své partnery de facto.

Podle Washington Post ze 2.2.96 Saúdská Arábie financovala dodávky zbraní pro BH  (mj. automatické pušky, granátomety, protitankové střely,TOW rakety ) v částce 300 mil. dolarů z celkové částky 800 mil. dolarů s tajnou pomocí Clintonovy vlády, a viz Washington Post ze 22.2.96 článek Jak bosenští muslimové obešli embargo na dodávky zbraní – dodávky zbraní od islámských vlád zprostředkovávala falešná humanitární organizace TWRA/Third World Relief Agency se sídlem v Chartúmu, kde do roku 96 žil v emigraci i „jistý“ UBL, jenž se poté přemístil do Afghánistánu …

TWRA, pod ostrým dohledem CIA, byla napojena na klíčové postavy světové islámistické teroristické sítě, jakou byl egyptský šejk Omar Abdal Rahmán, jenž si odpykával v US věznici trest za údajné zosnování bombového útoku proti WTC v roce 93 – s jeho případem souvisí kauza rozesílání „bombových“ dopisů institucím ve Washingtonu a v LON.