Bosna, hlavní viníci US "omylu" v Bosně

1) Anthony Lake, kariérní diplomat *1939, Clintonův přítel již z dob JFK, byl stejně idealistický jako Clinton, se kterým se zaníceně účastnil komunistických akcí proti válce ve Vietnamu v době, kdy bolševici a maoisté zaplavovali jihovýchodní Asii. Clinton z tohoto podporovatele maoistických Rudých Khmerů učinil svého poradce národní bezpečnosti /93-96/, když jeho nominaci na post šéfa CIA zamítl zpravodajský výbor Senátu.

Po studiích na Harvardu nastoupil v roce 62 na ministerstvo zahraničí, a byl hned vyslán jako asistent US velvyslance Henriho Cabot Lodge do Vietnamu, v letech 63-65 byl již vicekonzulem v Saigonu.

V roce 69 se stal asistentem ministra zahraničí Henriho Kissingera, a doprovázel jej na jeho první tajnou schůzku se severovietnamskými vyjednavači …

Henri Kissinger byl pro levicové cítění Anthonyho Lake až moc tvrdým pragmatistou, proto když Nixonova vláda "vyhlásila" v roce 70 válku i Kambodži, na protest ze své funkce Kissingerova asistenta odstoupil, a z ministerstva zahraničí odešel …

V roce 72 společně s Clintonem pracovali ve volebním týmu senátora George McGovern (D)/1922-2012/, válečný hrdina z 2.sv.v., pilot bombardéru  několikrát vyznamenaný za statečnost, spolupracovník JFK, první US politik, jenž se proti vojenskému angažmá ve Vietnamu veřejně vyslovil ( v 9/63, v 11/63 byl zavražděn JFK), pacifista, jenž hlasoval proti každému navýšení vojenského rozpočtu.

McGovern, jenž v roce 68 telefonicky mluvil s Robertem Kennedy pár minut před  jeho zavražděním v Los Angeles, byl Josephem Kennedy vyzván , aby převzal Robertovu kandidaturu na nominaci za kandidáta demokratů na prezidentský úřad , nominován však byl viceprezident Johnsona Hubert Humphrey, jenž volební boj s Nixonem prohrál /69-8/74, (Nixon v roce 60 prohrál o pár hlasů  s JFK/.

McGovern pocházel z velmi chudé rodiny, otec, syn irského alkoholika, záhy osiřel, od devíti let pracoval v dolech.

Také Nixon /1913- 1994/ pocházel z chudé rodiny, 20.7.69  rozmlouval s Armstrongem a Aldrinem během jejich údajné procházky po Měsíci, aby vzápětí poté veškeré další projekty tohoto druhu zrušil pro US finanční krvácení ve Vietnamu.

V roce 72, kdy se ucházel o znovuzvolení, počítal, že proti němu Demokraté postaví senátora Teda Kennedyho, ale utkal se s nezvolitelným McGovernem ( legalizace potratů, marihuany, omilostnění odmítačů vojenské služby ) – mottem jeho odpůrců bylo „ Anybody but Govern“ , nesnášeli jej váleční veteráni z Vietnamu, i část demokratů raději podpořila Nixona  …

Nixon v roce 72 navštívil Čínu, navázal s ní diplomatické styky, a v roce 73 ukončil pro Američany již neudržitelnou válku ve Vietnamu.

Nixon musel odstoupit kvůli aféře Watergate/odposlechy a špehování politických odpůrců, rozbouřenou novináři poté, co se v 6/74  pět agentů FBI vloupalo do ústředí Demokratů ve washingtonském komplexu Watergate, o čemž novináře listu The Washington Post , Carla Bernstein + Boba Woodward informoval jejich zdroj/Mark Felt /1913-2008/, zástupce šéfa FBI.

Anthony Lake se na ministerstvo zahraničí vrátil v roce 77 za Jamese Cartera, byl jako šéf odboru plánování podřízen přímo ministru Cyrus Vance, a byl velmi znechucený byrokratickými válkami probíhajícími mezi ministrem zahraničí a poradcem pro národní bezpečnost Zbigniewem Brzezinským, zatímco Anthony Lake proslul svojí dovedností vyklouzávat z byrokratických nařízení, tisk jej přezdíval „ Pan Nekontrolovatelný“.

Když se v roce 81 stal prezidentem Reagan, Lake se stáhl na akademické pole, napsal několik knih, byl spoluzakladatelem významného časopisu Foreign Policy.

V roce 92 byl jedním z politických poradců Clintona a AlGore.

Když Anthony Lake v 3/97 nečekaně stáhl svoji kandidaturu na šéfa CIA, demokratický senátor Bob Kerrey protestoval, že morální bezúhonnost Anthonyho Lake nebyla nikdy nikým zpochybněna – z republikánských kongresmanů se Anthonyho Lake bezvýhradně zastali senátoři John McCain a Richard Lugar.

Atˇjiž záznamy tajných služeb odhalují z jeho minulosti cokoliv, musejí být přeplněné tím, co by se milosrdně dalo nazvat těžká politická krátkozrakost, tedy vada, která by měla běžně diskvalifikovat kandidáta na nejvyšší funkci v US zpravodajské službě.

Politická krátkozrakost Anthonyho Lake byla předmětem úvahy  Jacoba Heilbrunna v časopise The New Republic v čísle, které vyšlo týden před stažením jeho kandidatury : „ Anthony Lake je prapodivným kandidátem na šéfa agentury, která monitoruje a bojuje s nepřáteli USA, protože Lake vždycky tvrdil, že US žádné nepřátele nemají „ …

Heilbrunn připomněl rozhovor Anthonyho Lake pro list The Washington Post z 9.3.75, ve kterém Lake nedal dopustit na Rudé Khmery, třebaže v té době za podpory Pekingu, Hanoje a Moskvy zabíjeli milióny lidí, a vyzýval Washington, „ aby s nimi přestal bojovat, a pomohl jim převzít politickou moc v zemi, a vnesl tak mír do Kambodže, protože jsou mezi nimi i nekomunističtí nacionalisté, takže stačí doufat, že nacionalisté překryjí ostatní proudy  „ …

V dalším článku Lake napsal :“ V Kambodži stejně zvítězí komunisté, proto by US měly přerušit svoji podporu nekomunistům, aby Rudým Khmerům usnadnili převzetí moci, a nekomunisté by se neměli pokoušet o nějakou politickou moc s Rudými Khmery vyjednávat, protože tito se s nimi o moc dělit nebudou „ …

Jak to v Kambodži dopadlo ve skutečnosti : jakmile se poslední nekomunisté vzdali, masové systematické vyvraždˇování Kambodžanů ze strany Rudých Khmerů pokračovalo v neztenčené míře, během své vlády 75-78 vyvraždili 1.5-2.0 miliónů svých spoluobčanů, aniž mezinárodní společenství něco podniklo.

Těmto masovým vrahům chtěl Anthony Lake předat politickou moc.

V roce 77, v době největších rozměrů genocidy páchané maoistickými Rudými Khmery/polpotovci, Lake napsal Jamesi Carterovi pověstný projev, ve kterém kritizoval „iracionální „ strach Američanů z komunismu …

Heilbrunn svoji úvahu zakončil, že „ Lake se mýlil velmi často, ale nikdy nebyl na pochybách, co je správné udělat, i když jeho politické recepty vedly ke genocidě „ …

Obvinění z článku Jacoba Heilbrunna v The New American, jenž z Anthonyho Lake učinil  Vzor Nevlastenectví, a který podle Bílého domu zahájil štvavou kampaň proti Anthonymu Lake, nicméně převzal i hlavní proud konzervativního tisku listy The Washington Times a National Review .

Anthony Lake ve svém dopise ze 17.3.97, ve kterém odstupuje z kandidatury, naříká, že Washington bezprecedentně zpolitizoval potvrzovací proces ze strany Senátu, a že již ztratil trpělivost, protože osobní útoky proti němu nabyly na nestoudnosti – Richard Shelby, předseda zpravodajského výboru Senátu, hrozil, že soudní obsílkou předvolá ke svědectví všechny podřízené Anthonyho Lake v RNB, aby mj. dosvědčili, že Anthony Lake udržuje  „pochybné politické kontakty“ ... 

Načasování jeho náhlé rezignace na funkci šéfa CIA naznačovalo, že pravým důvodem byly skandály Demokratické strany/DS ohledně jejích zahraničních sponzorů, ve kterých Anthony Lake hrál hlavní roli, když  národní bezpečnost vyměnil za finanční příspěvky na volební kampaně DS (The Washington Post z 7/97) …

 1) skandál Wang Jun

sponzorské dary Národnímu výboru DS od čínského maoisticky orientovaného obchodníka se zbraněmi, spolupracujícího s ruským mafiánem Grigori Lučanským ( miliardář Wang Jun, šéfující nejvlivnějšímu čínskému průmyslovému konglomerátu  China Trust, přispívá i na čínský kosmický program)

1. skandál Roger Tamraz, projekt kaspického plynovodu, odhalený listem The Wall Street Journal 17.3.97 v den rezignace Anthonyho Lake

Roger Tamraz, přítel exšéfa saúdskoarabské tajné služby, je naturalizovaný US občan libanonského původu, narozený v Káhiře, jenž svoje první milióny vydělal za libanonské občanské války ve funkci šéfa Intra Bank, kterou v roce 86 pravděpodobně vytuneloval, takže na něj Libanon vydal mezinárodní zatykač, přesto byl v roce 96 přinejmenším 4x pozván do Bílého domu ( v 11/96 se konaly prezidentské volby) …

Poté se Tamraz „specializoval“ na ropné projekty v Iráku a v Libyi, v roce 96 s příslibem klíčové finanční účasti čínského kapitálu se snažil Clintonovu vládu přimět k účasti na výstavbě kaspického plynovodu vedoucího od Kaspického moře do TR ( přes území znepřátelených států Arménie a Ázerbájdžánu) , protože v každém případě od Washingtonu potřeboval přinejmenším politickou podporu …

List The Wall Street Journal informoval, že US velvyslanec v Arménii Harry Gilmore a jistí vysocí úředníci US ministerstva zahraničí intervenovali v 6/95 u Shelia Heslin, expertky Rady národní bezpečnosti na oblast Střední Asie a Kaspického moře, aby projektu vyslovila podporu, ta však odmítla s tím, že Roger Tamraz je „ absolutně nedůvěryhodnou osobou“ , načež na podzim 95 Tamraz věnoval DS sponzorský dar, aby mu předseda Národního výboru DS David Fowler zprostředkoval setkání s AlGorem …

AlGore se nejprve obrátil na Heslinovou, zda je setkání „vhodné“, a ta odpověděla záporně, načež Tamraz sponzorský dar Fowlerovi zvýšil s tím, že se chce setkat přímo s Clintonem.

Fowler kontaktoval Heslinovou s tím, že „ CIA Tamrazovi potvrdí služby, které prokázal US „, a pár dní na to ji toto potvrzení doručil.

Heslinová však toto jednání nahlásila právnímu oddělení RNB, a doporučila Fowlerovi, aby se s Tamrazem již nesetkával – přesto Tamraze ke Clintonovi „někdo“/Anthony Lake  přinejmenším 5x propašoval, což vyšetřovací komise Senátu vyhodnotila jako závažné porušení bezpečnostních pravidel.

 3) skandál Occidental Petroleum

Firma OP byla založena US obchodníkem a filantropem Armandem Hammerem /1898-1990/, jenž Leninovi sponzoroval jeho bolševickou revoluci ( Hammerovi rodiče, ruští Židé, emigrovali do US v roce 1875 z Oděssy, jeho otec byl lékař a drogista, pozdější aktivní člen Socialistické dělnické strany USA, od které se odtrhl a založil vlastní Komunistickou stranu USA, syna poté pojmenoval podle symbolu strany „ arm + hammer“ ) .

Armand Hammer, student medicíny, si v roce 1921 zažádal o US pas s tím, že chce vyjet do západní Evropy – místo toho strávil 9 let v bolševickém Rusku, údajně mu prodával pšenici.

Nejbližším obchodním partnerem Armanda Hammera byl AlGore Senior, jenž poté, co pomohl Hammerovi získat přístup do US politických kruhů, a udržoval v šachu FBI, aby nevyšetřovala Hammerovy SU kontakty, získal v Hammerově firmě dekorativní funkci za 500.000 dolarů ročně ( viz The New American z 31.3.97 AlGore´s „Red“ Connections ).

Krátce před rezignací Anthonyho Lake The American Spectator uveřejnil článek analytika RNB Kennetha Timmermana o tom, jak Lake pomohl kalifornské firmě OP získat výjimku z protiteroristického zákona z roku 96, aby mohla podepsat lukrativní zakázku se súdánskou islámistickou vládou, která byla na seznamu teroristických organizací US ministerstva zahraničí, a které k moci v Chartúmu dopomohl Rijád/UBL- CIA ( zbraně z Rijádu/

Teheránu do Bosny zprostředkovával nejen Záhřeb, ale i tato „uměle  nastolená“ súdánská vláda ) …

Výjimku firma OP získala tak, že Anthony Lake ze své funkce poradce národní bezpečnosti nařídil ministerstvu financí, aby vydalo vyhlášku, která otupila ostří protiteroristického zákona, načež firma OP zahrnula Národní výbor DS štědrými sponzorskými dary.

 4) skandál „ spolupráce s Castrovým režimem na Kubě „

V 1/96 byl v Miami zatčen obchodní partner bratrů Castrových drogový dealer Jorge Cabrera se svými společníky a s třemi tunami kokainu, jenž se v 10/95 zúčastnil sponzorského večírku DS , na kterém DS věnoval na volební kampaň 20.000 dolarů, a na kterém se nechal vyfotografovat s AlGore a Hillary Clintonovou.

Po svém zatčení poskytl důkazy o tom, že kubánská vláda Fidela a Raula Castra obchoduje ve velkém s drogami, třebaže Anthony Lake podepsal s Kubou dohodu o výměně informací, v jejímž rámci jezdily na Kubu US protidrogové týmy – veřejně US vláda kubánskou vládu odsuzovala, za oponou s ní však udržovala zpravodajské a vojenské kontakty ( viz The Washington Post z 6.8.96) …

Proto Clintonova vláda odmítla svědectví Cabrera, a vydala společné prohlášení s Havanou, že neexistují žádné konkrétní důkazy, že by bratři Castrovi obchodovali s narkotiky ( procastrovská politika  Anthonyho Lake, viz dále, znamenala významný ústupek Clintonovy vlády v boji proti drogám.

Právě procastrovská  podnikatelka , na kterou vsadil Lake, Viviane Mannerud, seznámila  na sponzorském večírku drogového dealera Cabrera s manželi Clintonovými – krátce po Clintonově protidrogovém projevu na půdě VS OSN, po kterém vydal Nařízení 42, aby vojenské, policejní a zpravodajské služby spojily své síly v boji proti organizovanému narkoobchodu, a spolupracovaly s kubánskými protějšky ( The NYC Times ze 17.1.97 + The Times  z 2/97 +  The New American z4/97) …

Tajnou návštěvu Anthonyho Lake na Kubě/US základně Guantanamo zachytil  v 1/95 na videozáznam kongresman Lincoln Diaz-Balart.

Videozáznam zachycuje i bizarní ceremonii, při které gen. námořní pěchoty John J. Sheehan připíná medajli na uniformu kubánkého generála Pereze ( kubánští a US důstojníci se na základně Guantanamo  setkávali 1x týdně) …

V 5/95 Anthony Lake navedl Clintona, aby vyhlásil novou US politiku vůči kubánským uprchlíkům, která zvrátila dosavadní 37letou zavedenou praxi, a rozhořčila americko-kubánskou proticastrovskou komunitu , zatímco obchodníky na Floridě, kteří rozjeli výnosný obchod s Havanou, potěšila.

Podle nové koncepce Anthonyho Lake museli kubánští uprchlíci žádat o politický azyl na US ambasádě v Havaně, kdy US vláda předávala seznam potenciálních žadatelů o US víza kubánské vládě …

Cílem Anthonyho Lake bylo rozmělnit volební vliv republikánů na kubánské emigranty na Floridě, aby zde mohl v 11/96 Clinton volby vyhrát, což se Clintonovi podařilo.

Druhým cílem kubánské politiky Anthonyho Lake bylo vypěstovat si procastrovské kubánské emigranty, kteří by se vrhli do subvencovaného podnikání na Kubě ,

Představitelkou tohoto proudu byla US Kubánka Viviane Mannerud, kterou Lake v roce 95 kontaktoval, a dojednal s ní, že z procastrovských kubánských emigrantů vytvoří politickou sílu, která rozloží dosavadní jednotnost prorepublikánského hlasování kubánských emigrantů z Floridy …

Spolupráce Anthonyho Lake s Castrovým režimem byla jen předvídatelným pokračováním jeho předchozích aktivit, jako bylo jeho angažování se v protiamerickém Institute for Policy Studies, či jeho kontakty s KGB a kubánskou DGI ( viz NYC Times : A Lake Dossier“ z 1/97) …

2) Realizátorem politické koncepce Anthonyho Lake v Bosně byl US velvyslanec v Záhřebu Peter W. Galbraith, v letech 79-93 poradce zahraničního výboru Senátu.

Vypracoval pro US Senát zprávy o hladomoru v Kambodži, o šíření jaderných zbraní v jižní Asii, pákistánská premiérka Benazír Bhuttová mu udělila nejvyšší pákistánské vyznamenání za to, že ji v roce 84 vyjednal svobodu po třech letech vězení.

Galbraith vypracoval zprávy o používání chemických zbraní vůči Kurdům v Iráku, zdokumentoval den 16.3.88, kdy Saddámovy vrtulníky shodily na irácké městečko Halabža  mraky chemického bojového plynu – během několika hodin zemřelo 5.000 lidí, ale nebylo to poprvé, již v 70.letech Saddám bojovým plynem vyhladil 30.000 Kurdů ( + v kurdských oblastech nechal ztrhat veškeré dráty elektrického vedení).

Galbraithova zpráva byla podkladem pro přijetí US sankcí proti Iráku v roce 88, náplň těchto sankcí s názvem Prevention of Genocide Act navrhl Galbraith, byly to nejtvrdší sankce, jaké kdy US Senát vůči nějaké zemi vyhlásil ( zákonem se však nikdy nestaly, postavila se proti nim US zemědělská lobby + US ropní magnáti, takže Reagan zákon vetoval, Kurdové byli zklamáni a Saddám Husajn spokojen) …

V roce 91 během protisaddámovského povstání iráckých šíitů na jihu Iráku a Kurdů na severu se Galbraith pohyboval na území drženém Kurdy, dokud jej Saddámovy jednotky nedobyly zpět – jeho zprávy byly podkladem pro vytvoření „bezpečné“ zóny v severním Iráku, ze které Galbraith v roce 92 vyvezl 14 tun dokumentů ukořistěných irácké tajné policii.

Po rozdrcení kurdského a šíitského povstání Saddámem, Galbraith v letech 93-98 působil v Záhřebu jako US velvyslanec v Chorvatsku, kde byl odpovědný za US humanitární programy pro země bývaké YU, v roce 93 vyjednal propuštění přes 5.000 válečných zajatců, které zadržovali bosenští Chorvaté, a také vyjednal několik dohod  mezi Záhřebem a chorvatskými Srby.

Galbraith rovněž vyjednal tzv. washingtonskou dohodu, na základě které byla zřízena Federace BH, a v letech 96-98 předsedal komisi, která dohlížela na plnění dohody z Erdutu z 11/95 mezi Záhřebem a chorvatskými Srby.

V letech 00-01 působil jako představitel OSN ve Východním Timoru, kde vyjednával nedořešené kauzy mezi Východním Timorem a Indonésií, která po stažení portugalských jednotek Timor okupovala, a vyjednal za Východní Timor s Austrálií výhodnou dohodu o těžbě ropy a plynu z Timorského moře, a stal se tak prvním představitelem OSN, jenž vyjednal bilaterální dohodu za nějaký stát  …