Arktida, toxická žumpa světa

31.12.012 se anglo-nizozemské společnosti Royal Dutch Shell, která na Aljašce těží od roku 00, za silné arktické bouře zřítila na jižní Aljašce na pláž ostrova Sitkalidak ropná věž na vlečné lodi Kulluk o průměru 81 m, bylo v ní 530.000 litrů nafty a 450.000 litrů ropy, ale vyteklo jen málo  - na rozdíl od katastrofy Exxon Valdez z roku 89. 

V roce 2012 se Royal Dutch Shell věšela smůla na paty, zřítila se jí i platforma Discovery Noble, takže někteří US kongresmané poukazovali na to, že na těžbu v Arktidě nejsou ani největší ropné firmy vybavené, jejichž instalace ohrožují i ohromné kusy ledovcových ker putující z tající Arktidy.

Obama však odmítl licence na těžbu na Alašce firmám pozastavit – Shell jen za posledních šest let vynaložila na těžbu na Aljašce 5 mld dolarů ...

Ztěžka přežívající lední medvědi, mroži, lvouni či velryby těžební firmy nemohou zastavit, a pokud jde o Eskymáky, zaplatí jim luxusní rezervace.

Trvalé/nerozkládající se organické znečištˇující látky/poluanty, napěchované v tkáních výše zmíněných zvířat, stejně jimi překypují arktické ryby či Eskymáci, kteří tato zvířata pojídají, takže mateřské mléko zdejších žen představuje koktejl rtuti a trvalých organických poluantů, představují další problém těžby.

Tání arktického ledu tvorbu fytoplanktonu, rezervoáru trvalých poluantů, zvyšuje, tání permafrostu zvyšuje mikrobiální aktivitu, a tím zasahuje biogeochemický globální cyklus rtuti, kterou činí koncentrovanější, a tím  nebezpečnější /metylrtutˇ.

Některé organické poluanty do Arktidy navíc navaje vítr z Asie, v severní Kanadě se běžně nacházejí asijské pesticidy …

To samé platí pro fluorované trvalé organické poluanty, které jsou v četných průmyslových výrobcích i v domácnostech, mj. v nepřilnavých antiadhezivních pánvích a v dalším kuchyňském nádobí, stejně jako v nepromokavých oděvech.

Po pádu bolševického kolosu ruská armáda ( námořní základny, radarové stanice) a ropné společnosti zanechaly na svých dřívějších výspách na sibiřském pobřeží tuny toxického odpadu a železného šrotu, učinily z něho jednu velkou smradlavou žumpu.

Přiznal to sám Putin v 4/09, když potvrdil, že toxické znečištění sibiřského pobřeží je 6x větší než je přípustné, a to ještě hodně z pravého čísla ubral .

Souostroví Země Františka Josefa je jedno z nejméně zdravých míst na světě. jen v 90.letech se do jeho vod rozlilo na 70.000 tun ropného „ bláta“ .

20.4. 012 při pracích na starých vrtech ( strategické ropné pole Trebs), které dělníci chtěli znovu otevřít, uniklo do moře na 2.000 tun ropy.

Teprve po týdnu dostali katastrofu částečně pod kontrolu …

Sibiřská městečka a vesnice jsou natolik toxicky znečištěná, že zdejší toxický odpad, nahromaděný z komunistických včerejšků, musejí odklízet mezinárodní nevládní organizace  ( navíc v 4/012 EU a FAO při OSN investovaly 7 mil. euro do vyčištění zemí bývalého SU od toxického odpadu ) , protože chudý ruský stát, chudý na ropu a zemní plyn, a chudí ruští oligarchové, kteří státní majetek rozkradli, na to nemají.

Tuny pesticidů v Pervomajskoje,110 km od Tomska, odklízí nevládní organizace Zelený kříž, kterou financuje Michail Gorbačev.

Nedaleko Tomska ( tomský region je velký téměř jako Německo, má 3 obyvatele na km2 ), mezi vesnicí Tegouldet a  zdejší řekou leží 20 tun pesticidů vyrobených na bázi DDT.

Obyvatelé, které si zde pěstují především brambory a zelí, trpí silnými bolestmi hlavy a nevolností, půda i řeka je pesticidy zcela kontaminována.

Major Gennadij Saveljevič z ministerstva pro nouzové situace, jenž do této oblasti každoročně jezdí na lov ubožáků medvědů, však na stížnosti vesničanů odepsal, že „ se určitě těší dobrému zdraví, protože všichni mají nadváhu „ …

Na území Sibiře je skladováno na 250.000 tun pesticidů a jiných chemických látek, které se používaly v zemědělství. Jsou ve skladech, povalují se ve volné přírodě, jsou zakopány, a nikdo neví, kde všude.

Sami Sibiřané, dokud  neonemocní, toxicitě nevěří, jako jeden ing. agronom, jenž si natřel dům pesticidem na bázi rtuti, protože se mu líbila fialková barva.

U Tomska se nachází největší ruská skládka o rozloze 38 ha, kterou ze 60% vlastní stát, a ze 100% ji financuje.

Kreml prý nemá ani na export odpadu, ani na jeho spálení.

 Až v 8/011 Kreml ratifikoval Stockholmskou úmluvu, která zakazuje používat nejintenzívnější poluanty.

Jaderný odpad

Z Francie do města Seversk, což je přísně uzavřené vojenské městečko u Tomska, pravidelně přijíždí náklad vyhořelého jaderného paliva k recyklaci.

V 8/07 Ruskem otřásl jeden z největších skandálů kolem radioaktivního odpadu, když se v kamiónu v centru Vladivostoku našlo osm zaplombovaných beden s vysoce radioaktivním uranem.

Jeden specialista prohlásil, že stačilo nad bednou nechat dvě minuty ruku, a musela být amputována.

Z Vladivostoku, mateřského přístavu ruské tichomořské floty, byly tuny radioaktivního materiálu vyváženy ilegálně denně – proto musel být ve všech vstupech do přístavu nainstalován detekční systém Jantar, který odhalil i výše zmíněných 8 beden.

Vysoce radioaktivní jsou i bloky přístavu ponořené pod vodou, do které byl naházen radioaktivní odpad ze 70.let ...

Ložisko Štokman zatím jen v Putinových snech

Polorozpadlá a zchátralá Teriberka na severozápadě Ruska,150 km severně od Murmanska, kterou pustoší arktické vichřice, byla ještě před 10 lety součástí zakázané zóny, kam směli jen příslušníci tajných služeb.

Poté, co se Gazprom v tomto městečku rozhodl vybudovat továrnu na zkapalněný plyn, závoj zapovězenosti spadl.

Plyn má proudit z obřího ložiska Štokman, 600 km před ním na širém moři, zatím však jsou Putinovy sny jen hodně dalekou budoucností, protože nevyřešil ani gigantické náklady na těžbu, ani technické aspekty samotné těžby,  a to v době, kdy současná ložiska plynu Rusku prudkým tempem docházejí.

I zapomenuté kouty světa mají svoje výhody – lidé se starají jen o přežití, o vodu, elektřinu, a topivo – někdy mají v pokoji v arktické zimě jen dva stupně Celsia, lékař je zde jen jeden, přestárlý důchodce.

Odpadky mezi starosti o přežití nepatří, proto je nikdo nevyváží, hází se do moře.

Mezi zásoby jídla patří uzené ryby ( z důvodu oteplení Barentsova moře se k ruským břehům stěhují ryby z norských vod, královské kraby však vesničané lovit pod pohrůžkou vězení nesmějí) , všelijaké zavařené kontaminované lesní plody a houby.

Jedinou pracovní příležitostí pro stovku z nich je zdejší továrna na zpracování ryb – Gazprom však některým vybraným „ komsomolcům“ platí studie na Ropné fakultě v Murmansku, po studiích jsou k dizpozici Gazpromu, který je může poslat třeba na Kamčatku.