Antarktida, archiv lidstva

Záliv Poslední naděje. Maškaráda světových konferencí o ochraně Antarktidy. Nebyla vždy zaledněná, z dob, kdy údajně nebylo rozdílu mezi rovníkem a pólem, na ní rostly palmy a baobaby. Podle vědců se každých 26.000 let  mění sklon zemské rotační osy, a každých 100.000 let Modrá planeta střídá dobu ledovou s dobou meziledovou. Poslední přechod z doby ledové na meziledovou započal před 21.000 lety, a vyvolává mnoho otázek. Přetrvává např. záhada Rossova moře : podle vědců při posledním přechodu z doby ledové na meziledovou se prudké oteplení Grónska projevilo prudkým ochlazením Antarktidy, zatímco Rossovo moře /hluboký záliv při pobřeží Antarktidy, se prudce oteplilo jako Grónsko.  

Čas. Nature z 5.4.012 tvrdí, že toto oteplení vyvolal skleníkový efekt – nejprve mírné naklonění rotační osy Země před 21.500 lety zvýšilo tepelnou izolaci severní polokoule, která se před 21.500 - 19.000 lety oteplila, ale jen na nejvyšších zeměpisných šířkách, zatímco zbytek severní polokoule a celá jižní polokoule zůstaly chladné.

Před 19.000 lety se stalo „ něco“ , kdy teploty na celé severní polokouli prudce poklesly, zatímco celá jižní polokoule se ohřála.

Co se stalo, nikdo neví – na počátku oteplování severní polokoule se hodně ledu zřítilo do Atlantiku, což snížilo slanost oceánu a oslabilo jeho proudění, které přenáší teplo z jihu na sever, které se tak, podle časopisu Science, nahromadilo na jihu.

Teprve 17.500 př.n.l. se Země oteplila v pravém slova smyslu na severu, jihu i na rovníku, když se uvolnil CO2 z hlubin oceánů - avšak na Antarktidě začaly teploty stoupat dávno před tím, než vzrostla koncentrace CO2, což dává za pravdu klimatoskeptikům, kteří tvrdí, že nárůst CO2 vyvolalo samotné oteplení, nikoliv opačně, že by CO2 způsobil oteplení ( viz další kouřové clony ve stylu globálního oteplování , mj. jaderná zima a jaderná fúze za studena) ...

Ledovce a sníh Antarktidy ochlazují Zemi, odrážejí sluneční záření zpět do vesmíru, bez ledovcového příkrovu by se Země oteplila, avšak ztráta ledovců jižního pólu je podle vědců z Goddard Space Flight Centre nulová .

Časopis Nature Climate Change ze 2.7.012, aby vysvětlil, proč na rozdíl od Arktidy, která v důsledku drancování a pálení ropy taje, Antarktida zamrzá, napsal, že Antarktida bude ušetřena  „ globálního oteplení “ z důvodu “ pozvolné změny velikosti sněhových zrnek“ .

Čím jsou zrnka jemnější, tím více odrážejí sluneční záření.

Nejjemnější jsou zrnka čerstvě napadaného sněhu, poté působením venkovní teploty houstnou, ztrácejí na odrazivosti, a čím více slunečního záření vstřebávají, tím teplota stoupá.

A čím více stoupá teplota, tím je větší vlhkost – teplota zvýšená o1 stupeň Celsia znamená o 7% více deštˇových srážek, tj. další čerstvý sníh schopný odrážet sluneční záření …

Tento efekt platí jen o Antarktidě, Grónsko je již příliš podvrtáno vrty, podpáleno spalovanou ropou, a rozvrtáno doly na těžbu nerostů, takže tání jeho ledů  k nadšení těch co stojí za těmito aktivitami, je nezastavitelné .

28.1.013 US tým načerpal vodu z antarktického jezera Whillans poté, co provrtal díru do hloubky 800 m.

Ve vodě našli baktérie.

Již předtím 5.2.012 to samé učinil ruský tým ze stanice Vostok, který údajně velmi neekologickou technikou vyvrtal díru do hloubky 3.769 m.

Antarktida je středem vědecké a diplomatické rivality od roku 1820, kdy byla oficiálně  objevena, ale existuje její přesná mapa z roku 1513, kterou vytvořil turecký admirál a kartograf, a která byla nalezena 1929.

Na ruské stanici Vostok teplota klesá až na mínus 89.3 stupně Celsia.

Nejbližší zásobovací bod je od stanice vzdálený 1.400 km.

Byla ve výšce 3.480 m založena v 12/57, kdy sem 28členná sovětská/SU výprava dorazila v koloně kamiónů na obřích pásech ( Rusové došli nejdál, Američané nejhlouběji, Číňané vylezli nejvýš) .

V 10/012 se v australském Hobart konala konference, která měla vyústit v podepsání Úmluvy o ochraně mořské fauny a flóry Antarktidy/CCAMLR, navržená Francií, EU a Austrálií.

Pro vzájemné rozpory však bylo stanoveno jen datum další schůzky na 10/014 ( Francie např. nesouhlasí s úplným zákazem rybolovu v těchto vodách, a naopak požaduje vytvořit ochrannou zónu pro Rossovo moře, s čímž nesouhlasí US a Nový Zealand ) .

Vody kolem Antarktidy jsou plné krillu/malých krevet ( zásoby se odhadují na 40 mil. tun krillu), překypují rybami, takže se na ně obrací pozornost rybářských velkojatek, protože ryby v jiných oceánech již byly vyloveny a zdecimovány nejrůznějším toxickým odpadem.

Smlouva o Antarktidě z roku 59 nechrání oceánské vody, které Ledový kontinent obklopují, proto návrh počítá s vytvořením sedmi chráněných mořských zón, ale mezinárodní ochranářské WWF, Greenpeace aj. požadují ještě další 4 zóny, celkem by šlo o 2.5 mil. km2  chráněné plochy kolem Antarktidy.

Ochranářské organizace rovněž požadují absolutní ochranu zdejší fauny a flóry, protože o zdejší reprodukci fauny, a schopnosti Přírody nahradit ztráty vzniklé např. z případného výlovu, nikdo nic neví.

Zúčastněným státům nejde ani tak o ochranu fauny a flóry Antarktidy jako o budoucí těžbu nerostných zdrojů z Antarktidy, kterou Madridský protokol z roku 91 vylučuje pouze do roku 2048.

Viz také můj článek Antarktida, svůdná Pandořina skříňka.