Muslimové, kteří utekli před muslimy
Paušalizace je vlastně už nemoc. A u nás se pod touto diagnozou v její dogmatické a demagogické formě vyskytuje relativně hojný počet zaostalců. Paušalizuje se v podstatě vše, počínaje Romy a cizinci, jakoby lidé nebyli individuality, ale jen pouhými částečkami davu, masy. V myslích takto ochořelých jedinců stále přežívá kolektivistický pohled na svět, tedy, jinak řečeno, onen dnes již proslavený bolševický způsob uvažování. Někde jsem dokonce nedávno četl, že muslimové nemají vůbec žádnou kulturu - něco takového může vyslovit jen postižený člověk, jemuž nenávist zcela zastřela mysl, nebo nevzdělaný primitiv.
Muslimové nejsou všichni teroristi a nesmiřitelní fanatici, přese všechno, co se v koránu ve vztahu k "nevěřícím" píše (ostatně podobné věty lze nalézt i v bibli). Fanatiků je mezi muslimy menšina, teroristů ještě méně (ne všichni fanatici se stanou teroristy). Většinu pak tvoří, jak mají dějiny ve zvyku, oni známí "mlčící" (tzv. mlčící většina). Ba dokonce, je hodně muslimů, kteří sami před jinými muslimy utekli. Dva příběhy, které vám chci coby příklad vyprávět, jsou z doby, kdy Taliban dobýval Afghánistán. A oba svorně ukazují muslimy, kterým islamističtí fanatici bez jakýchkoli skrupulí a slitování ničili život.
Příběh první
Bez soudu ve vězení
Pan Alim je z Afghánistánu, národností Tádžik, vyznáním muslim. V hlavním městě Kábulu měl krámek, v němž vedle běžného sortimentu prodával i videokazety o prezidentovi Nadžibuláhovi a dalších významných členech Demokratické strany. Po dobytí města Taliban filmy zabavil a Alima zavřel. "Bez řádného soudu mne drželi ve vězení dva roky. Neustále mě bili a mučili," ukazoval pan Alim jako důkaz tři jizvy na krku, "jiným zase trhali nehty či dělali jiná zvěrstva. V cele pro padesát lidí se nás jednu dobu tísnilo okolo pěti set. Skoro sto procent zavřených bylo členy Demokratické strany či islámských stran, které se Talibanu zdáli málo radikální. Navíc všichni byli buď Tádžici, Uzbeci, nebo příslušníci jiných národnostních minorit, jen jedno procento tvořili Paštuni,“ tvrdil Alim. Talibové jsou Paštuni, proto to pan Alim tak zdůrazňoval.
Šest tisíc dolarů za život
Útěk z vězení umožnil Alimovi jeho bratr, který podplatil bachaře dvěma tisíci dolary. Další čtyři tisíce dolarů zaplatil převaděčům. "Bachař mne pustil uprostřed noci. Před vězením stál gazik, v něm seděl bratr a dva místní mafiáni. Ukryli mě v malém městě, dali trochu jídla a vody. Druhý den mi řekli: pojedeš do Evropy. Ptal jsem se, kde mám rodinu. Bratr odpověděl: "Před rokem utekla do Evropy, ale nevím přesně kam."
V noci Alima vezli autem, přes hranice šel se skupinou sedmnácti lidí pěšky. Potom jel zavřeným autobusem nevěda kudy a kam. Jeho útěk trval celkem dvacet sedm dní. Nakonec ho autem dovezli do Prahy, kde jej převaděč nasměroval do Poradny pro uprchlíky. Příběh vrcholí téměř „filmovým happyendem“. V poradně totiž zjistili, že jeho žena a tři děti žijí v jednom z uprchlických táborů v ČR.
Bez azylu
Pan Alim věřil, že u nás dostane azyl. "Čeští úředníci se mnou mluvili trpělivě. Díky setkání s rodinou jsem měl všechno snazší. Všechno jsme nechali na Bohu a po dvou letech ve vězení je ze mne svobodný člověk". Po několika letech pan Alim obdržel od ministerstva vnitra zamítnutí žádosti o azyl. Byl strašně zklamaný - do té doby skutečně věřil, že azyl nemůže nedostat. Teprve potom vzal postupně na vědomí letitou táborovou zkušenost: v České republice skoro nikdo azyl nedostává. Jednoho dne pan Alim s manželkou a dětmi zmizeli z tábora. Prý směrem na západ.
Tento příběh jsem zpracoval pro přílohu Človeka v tísni v časopise Respekt, v roce 2002.
Příběh druhý
Smrt a stav ohrožení
Paní Zakera ukončila základní školu, desetitřídku, několik let poté se vdala a přestěhovala se s mužem na menší město. Muž na ni sice nebyl vždy hodný, spokojeností ji však naplňovaly děti, kterých postupně porodila devět. Za čas se přestěhovali - za prací - do hlavního města Afghánistánu, Kábulu. Během bombardování Kábulu Talibanem utekli k příbuzným. Tam je jednou v noci přepadli vojáci Talibanu. Před očima celé rodiny umlátili jejího muže. Jejím nejmladším dítětem - měsíčním miminkem - třískali o zeď, dokud nebylo mrtvé. Potom zabili i manželova příbuzného a jeho ženu. Surově zmlátili i Zakeru, trvalo dlouho než se dostala z nejhoršího. Jak vidno, násilí na nevinných je vlastní všem fanatikům, bez ohledu na vyznání, přesvědčení či národnost. Důvodem k tomuto masakru bylo, že muži nebojovali v řadách Talibanu.
Bez peněz, zavřená doma
Od té doby se prudce zhoršil zdravotní stav Zakeřiných dcer. Azima, devatenáctiletá dívka po dětské mozkové obrně, se kvůli pokrouceným rukám a nohám pohybuje trhavě. Mluvit sice může, ale je hluchá. Sedmnáctiletá Rejma po popsané události začala trpět epileptickými záchvaty a přestala mluvit. Situace byla zoufalá: Zakera žila ve stavu stálého ohrožení, podle pravidel nastolených Talibanem nesměla bez mužského doprovodu opustit dům, nesměla pracovat, byla tudíž bez prostředků. Starala se přitom o osm dětí včetně dvou těžce nemocných dcer. Perspektiva žádná, zdravotní péče žádná - další opatření nového režimu pravilo, že dívky a ženy smí prohlížet a vyšetřovat pouze žena - lékařka, nikoli muž, ženy však zároveň měly zakázáno pracovat a studovat. Zakera se proto rozhodla odejít z Afghánistánu s oběma postiženými dcerami, aby se o ně mohla starat, na odjezd se všemi dětmi nesehnala dost peněz. Ostatních šest dětí svěřila do péče příbuzným.
Cesta do Evropy
Cesta Zakery, Azimy a Rejmy do Evropy byla nesmírně obtížná. Trvala šest týdnů. Jely v noci, většinou autobusem, když to jinak nešlo, šly pěšky. Přes den je ochotní lidé schovávali ve sklepech či stodolách. K jídlu měly jen to, co od koho namátkou dostaly, k tomu se často přidávaly záchvaty obou dcer, provázené neustálým strachem z prozrazení a odvlečení zpět.
Shledání s dětmi
Od začátku roku 2000 se do zákona vrátila možnost udělení humanitárního azylu. Dalo to práci, ale - přes komisi, která měla poradní hlas ve druhé instanci - Zakera nakonec od ministerstva vnitra humanitární azyl dostala. Zakera doufala, že jí to pomůže při sloučení rodiny, tedy že sem co nejdřív dostane své děti. Volala kvůli tomu několikrát do Afghánistánu, Poradna pro uprchlíky zase zkoušela přes Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky OSN (UNHCR) kontaktovat její příbuznou v Pákistánu, ale zdálo se, že žádný z obou komunikačních kanálů neskýtá přílišnou naději na úspěch. Zanedlouho ale, zčistajasna, dostala Zakera zprávu, že její děti jsou v Bělorusku, v sídle UNHCR - a krátce poté přijely do České republiky.
Tento příběh jsem napsal společně s mou ženou Věrou Roubalovou, která dříve působila v uprchlických táborech jako sociální pracovnice Poradny pro uprchlíky, dnes se zabývá terapií a supervizí. Je zakladatelkou multikulturních skupin v České republice.
Oba příběhy vyšly v delší, nezkrácené verzi v naší knize s názvem Příchozí, kterou vydalo nakladatelství GplusG.
František Kostlán
Žvanivost jako projev primitivismu: Hodnoty a ego
Díl druhý: Kunderova slova jsem drze, úmyslně a naprosto vytrhl z kontextu, překroutil a předložil co objektivní skutečnost. Nechtěl jsem tomu, bránil jsem se vlastní zákeřnosti, leč musel jsem. Tlak doby je nesmírný a já, Jan Křtitel v pořadí, mu podlehl.
František Kostlán
Žvanivost jako projev primitivismu: Janové Křtitelé a libido
Díl první: O devalvaci slov aneb Kunderovy věty, zcela vytržené z kontextu. Bída naší politiky v 90. letech a její dopad na politiku současnou. Vzrůstající primitivismus naší doby sebou krom jiného nese i poznání, že slovo již nemá tu váhu, co mívalo.
František Kostlán
Multikulturalismus nemá alternativu
K multikulturalismu se váže mnoho ideologických nesmyslů, fám a mýtů. Některá nedorozumění plynou asi i z toho, co a kdo tímto výrazem vlastně myslí.
František Kostlán
Když hvězda padá aneb O Františcích
Na pražském náměstí Míru již stojí úhledné dřevěné stánky se skutečnými vánočními předměty... žádní čepičáři, žádné ruské bábušky, žádní američtí Mckačeři, alébrž tovary tradičních řemesel, důkaz to šikovnosti rukou tvůrců, prodej františků a medoviny.
František Kostlán
Koaliční i opoziční populismus a xenofobie
Není to tak dlouho, kdy při schvalování zelených karet, které mají vybraným cizincům usnadnit vstup na náš pracovní trh, propukly v Poslanecké sněmovně xenofobní hody Davida Ratha. Nyní se ukazuje, že se "obával" zbytečně, ministerstvo vnitra kráčí v jeho stopách.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Kyjev na Rusko vyslal drony, balistická raketa v Oděse způsobila požár
Sledujeme online Ukrajinské drony v noci na čtvrtek poškodily energetickou infrastrukturu v západoruské Orlovské...
Tlaková níže přinese mírné ochlazení. O víkendu bude oblačno, přijdou i bouřky
Přímý přenos Silný vítr a nebezpečí vzniku požáru na vybraných místech v Česku hrozí ještě ve čtvrtek, výstrahy...
USA uvalily nové sankce na stovky subjektů. V Rusku, Číně i na Slovensku
Spojené státy americké uvalily nové sankce na stovky osob a právnických subjektů. Souvisejí hlavně...
Zřícená dálnice v jižní Číně má již 36 obětí, další pátrání komplikuje počasí
Nejméně 36 lidí zemřelo v hornaté oblasti na jihu Číny, kde se ve středu po silných deštích zřítila...
Pronájem, Byty 2+kk, 55m2 - Pchery
5. května, Pchery, okres Kladno
12 000 Kč/měsíc
- Počet článků 96
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3819x
===============================================
PRO NABÍDKU ČLÁNKŮ V BLOGU KLIKNĚTE, PROSÍM, NA MOU FOTOGRAFII, VISÍCÍ NAD TÍMTO SDĚLENÍM NAHOŘE.
===============================================
Seznam rubrik
- Politika
- Rasismus, xenofobie
- Společnost
- Bourání mýtů
- Fejetony
- Média
- Eseje
- Vlastní tvorba
- Hovory
- Agentura J.P.P. - zpravodajstv
- Glosy
- Osobnosti
- Co mi udělalo radost
- Co mi NEudělalo radost
- Politony (politické fejetony)
- Jak si to pamatuji
- Úřad pro nápravu nesmyslů
Oblíbené blogy
- Zora Šimůnková
- Petr Musílek
- Patrik Banga
- Andrea Bartošová
- Anna Lešková
- Johana Poncarová
- Věra Tydlitátová
- Klára Tydlitátová
- Radek Bednařík
- Hana Farkašová
- Mirjam Tydlitátová
- Fuck the Comunism
- Makabrózní špeluňka
- Tady je ENimENovo
- Jan Horváth Döme
- Marek Tarnovský
- František Kostlán - Provokatérův zápisník
- Aisha Berrouche
Oblíbené stránky
- LIBRI PROHIBITI
- Konfederace politických vězňů
- Svět bez komunismu
- Totalita.cz
- Romea.cz
- Romové v ČR
- Zbyněk Tarant
- Věra V. Tydlitátová
- Mezera.org
- Liga proti antisemitismu
- Stanislav Vašina
Oblíbené články
- Co by bylo, kdyby...
- O [:rívajvlu:] lidových milic a tak vůbec…
- Radní Richter ví, co dělá (čili o zhovnařování)
- Trocha poezie nikoho nezabije
- Ruský medvěd řve, poděláme se?
- Lež má krásné nohy
- Chcete se seznámit? Založte si blog!
- Romano Drom (Romská cesta) IV – zavřete oči odcházím
- A ještě pořád bude někdo tvrdit, že to nejsou náckové?
- Sloupem černého ledu...
- Okny
- Lichocení lůze = selhání bloggera
- Cesta na Lunu - Stříbrná
Oblíbené knihy
Co právě poslouchám
- Huun Huur Tu
- Yasmin Levy
- Vengo Arrinconamela (z filmu Vengo režiséra Tonyho Gatlifa)
- Flamenco - Javier Conde
- Un Dos Tres Nada Mas (z filmu Exils režiséraTonyho Gatlifa)
- Z filmu Flamenco režiséra de Carlose Saury
- Stínový tanec z filmu Flamenco režiséra Carlose Saury
- Maria Vargas & Manuel De Mari - Fandango
- Paco Peña
- Paco de Lucia
- Dumbala La'ka & Le Chant De La Paix (z filmu Swing T. Gatlifa)
- Bengas