Kauza ODS ... ať je to ten nebo ten, praštíme ho koštětem

ODS má vážný problém - hrozí jí zásadní rozkol, pád vlády a předčasné volby, v nichž má prohru zajištěnu. Aktéři se tváří jako strážci mravní čistoty. Co se však týká kauz a jejich kořenů, není bez viny Tlustý, Topolánek ani Klaus.

Právě tak by se o všech hlavních aktérech "kauzy ODS" dalo říci, že mají a zároveň nemají ve svých posledních tvrzeních pravdu. Jak popisuje včerejší MF Dnes v článku "Tlustý se hodí, bude ministr", ohrazuje se premiér Mirek Topolánek proti kritice prezidenta Václava Klause (spočívající v tvrzení, že ke kauzám ODS dochází proto, že politika je ideově vyprázdněná), těmito klíčovými slovy:

"Opoziční smlouva přinesla svá negativa. V té době došlo k nekontrolovanému propojení politiky, velkého byznysu a - dodávám - organizovaného zločinu. V té době byli tak nějak všichni schopni se domluvit. Tím se ovšem vymazala kontrolní role opozice. Přestaly fungovat některé instituce, pokud se na tom stavu samy nepodílely. Policie a služby to možná chtěly řešit, ale byly umlčeny či zasrašeny. A ten stav trvá dodnes. Tehdy se začaly zneužívat, tvořit nebo ničit materiály pro ekonomické a politické účely. Nechci se moc bavit o Tlustém. Ale on je naprosto typický produkt té doby, ukázka všech negativ opoziční smlouvy."

Topolánkova pravda i omyly

Až do momentu, kdy začal hovořit o Vlastimilu Tlustém, říkal premiér bezpochyby pravdu. Opoziční smlouva byla pro zdejší politickou kulturu skutečně silnou výbušninou. Právě ona ideově vyprázdnila politiku - namísto prosazování idejí začali někteří přední politici obou smluvních  stran  prosazovat  vlastní zájmy. A to podstatně více než předtím. Vládnoucí sociální demokracie se celé volební období přímo rochnila v klientelismu, jánabráchismu, v nastavování korupčního prostředí, v hlasitém mlaskání při rozdělování funkcí od těch nejnižších až do nejvyšších pater a v přebírání způsobů a metod, které do té doby užívalo jen podsvětí. ODS - tato opoziční strana u moci - šla v tomto neopoziční vládnoucí partaji těsně v patách.

Topolánek dokonce vyslovil část pravdy zřejmě nechtěně: "Přestaly fungovat některé instituce, pokud se na tom stavu samy nepodílely. Policie a služby to možná chtěly řešit, ale byly umlčeny či zasrašeny. A ten stav trvá dodnes." Jak je možné, musíme se předsedy vlády optat, že tento stav trvá dodnes? Co pro jeho zlepšení udělal? Otázky jsou samozřejmě řečnické. Jediné, co Topolánek učinil pro "nápravu věci," bylo jmenování Ivana Langera ministrem vnitra. Ten pak v mocenské hře svých předchůdců ze sociální demokracie pokračoval. Odchod okolo stovky elitních policistů vyšetřujících zásadní případy ekonomické kriminality spjaté s politikou i mafiemi, a faktické zastavení vyšetřování těchto kauz, "má na triku" právě Langer, jehož někdejší opětný vzestup v politice je nad jakoukoli pochybnost krystalicky čistým produktem opoziční smlouvy (Langer byl jedním ze signatářů opoziční smlouvy za ODS, stejně jako Tlustý).

Premiér a jeho věrní ovšem vyprazdňovali českou politickou kulturu i jinak než jmenováním takových ministrů: vedle jeho známých výroků a buranského chování jde v prvé řadě o zastavení vyšetřování "kauzy Čunek". Novinka je i v případu Kořistka versus Dalík a Večerek. Soud v občanském sporu uvěřil Kořistkovi, že se jej oba pánové pokusili podplatit. To sice neznamená, že se tak skutečně stalo (nešlo o trestně právní řízení proti Dalíkovi a Večerkovi), přiblížilo to ovšem celou věc k ještě větší míře pravděpodobnosti než dosud. Je přitom možné i to, že Topolánek byl v těchto a dalších případech informován, pokud nepatřil přímo mezi jejich strůjce. Svědčí o tom i další indicie: Topolánek se zastal (tehdy ještě) poslance Moravy, když jej v "kauze vířivka" označil za oběť. Jde o zjevný blábol, který navozuje dojem, že i o tomto případu byl premiér informován a bojí se Moravu tvrdě odsoudit, aby se to neprovalilo.

Lecco také nasvědčuje tomu, že Tlustý byl svými stranickými oponenty skutečně pronásledován nevybíravými metodami. Například: když Morava nabízel podvržené fotografie Dalíkovi, ten je odmítl s tím, že již nějaké Tlustého "fotky se slečnami" zná (má?) - nikoli ty Tlustým podvržené, ale jiné, spojené se jménem mafiána Mrázka. Do tohoto obrazu dobře zapadá to, co vše na Tlustého nyní vylézá prostřednictvím zveřejnění odposlechů telefonních hovorů tohoto a dalších mafiánů. 

Tlustého pravda i omyly

Tlustý není ani tak produktem opoziční smlouvy, jako spíše průkopnicko-tunelářských zlatých časů první poloviny 90. let. Zpočátku prosazoval správnou věc: restituce zemědělského majetku, a to proti mocným velkým družstvům a jejich zastáncům v politice. Možnost využívání vlastní moci jej ovšem záhy přivedla jinam. Asi nejznámější je jeho angažmá ve prospěch japonské banky Nomura, které spoluotevřel cestu k privatizaci Plzeňských pivovarů. Nomura byla v této věci původně poradcem, pak ovšem pivovary zprivatizovala za podivných okolností.

"Koupila  v roce 1999 pivovary sama, zaplatila za ně složitým převodem většinou bezcenných akcií - vlastně získla Plzeňské pivovary zdarma a obratem je prodala velkému pivovarskému koncernu za dvacet miliard korun," píše Jaroslav Spurný v posledním Respektu, v článku Příběh vizionáře, a o kus dál pokračuje: "Tlustý dojednal s bankou smír, který vedl k tomu, že po prohrané arbitráži zaplatíme bance, která ve skutečnosti IPB vykradla, 3,6 miliardy korun. Tlustý navíc zrušil jinou arbitráž Česka s Nomurou, ve které jsme mohli podobnou částku vyhrát." Je pravda, že Tlustý poposkočil v kariéře během oposmlouvy o stupínek výš, ale to již byly pochybnosti o něm dostatečně známy.

Ani poslední informace o Tlustém nevypovídají o jeho hlubším etickém záběru: dojednání vysoké dotace ze státních peněz dle přání fotbalisty Baroše, výměnou za předvolební podporu ODS, tedy placení předvolební kampaně ODS z erární kasy. (Mimochodem: není třeba Baroše nějak šanovat, protože se na tomto podvodu podílel. O to samé se sice snaží i další, nicméně proslulý fotbalista má větší šanci se dotace dovolat, protože je v předvolebním boji platnějším hráčem.) A, jak vyšlo najevo, Tlustý spolupracoval, prý nevědomě, přes prostředníka s mafiánem Mrázkem. Když už nevezmeme v potaz podvržené fotografie z vířivky, oba zmíněné případy jsou v normální zemi důvodem k odchodu z politiky. A samozřejmě nesmíme zapomenout ani na to, že Tlustý dodnes nevysvětlil, kde vzal peníze na koupi bytu.

Mohli bychom hovořit o dalších členech ODS, například o roli předsedy poslaneckého klubu ODS Tluchoře, kterého Morava o fotografiích Tlustého informoval. Tluchořovy nejapné výmluvy také budí podezření, že byl do celého vyděračského skandálu zapleten.

Klausova pravda i omyly

Prezident Václav Klaus má pravdu v tom, že naše politika je idejí téměř prosta, jinak ovšem jeho prohlášení působí jako nepovedená Barošova klička - právě Klaus byl jedním ze dvou hlavních aktérů (druhým je pochopitelně Miloš Zeman), kteří u nás politiku přeměnili na pouhou technologii moci, bez ohledu na jakékoli ideje. Tomu období by se dalo říkat šloufizace, protože Šlouf - coby Zemanova výkonná šedá eminence - už tenkrát spolupracoval se svými šedými protějšky v ODS, to není novinka spjatá až s poslední volbou prezidenta, ale věc, která je v zákulisí politiky známá.

Prezident se však mýlí už v základní diagnóze: k aférám nedochází proto, že v naší politice chybějí ideje - to je jen průvodní jev. Dochází k nim proto, že zde absentuje silnější povědomí o politické kultuře a snaha řídit se jejími nepsanými pravidly. Politici plní idejí, kteří se však ohánějí známým heslem o účelu, jenž světí prostředky, se dříve nebo později k nějaké pěkně tučné aféře spolehlivě prokoušou. Těžko jim v tom může zabránit, například, idea snižování daní. Ba dokonce, byly to právě privatizační ideje (způsob jejich provedení), které tuto zemi na dlouhá desetiletí od oné politické kultury oprostily. Ale o tom by snad pan prezident měl také vědět svoje. Nebo ne? Byl to přeci především on, kdo zde v devadesátých letech tuto "zlatou bránu" zbavenou etiky a právního rámce otevřel.

Voličova pravda i omyly

Upřímně lituji voliče ODS (ale i voliče ČSSD). Mohl bych si z nich ironicky utahovat: co jste si uvařili, to si snězte. Situace je však příliš vážná, proto se namísto toho ptám: Co si teď mají počít? Žádné menší zlo není na dohled. Na jedné straně mafiánskými praktikami prolezlá ODS, na straně druhé gangsterskými metodami poznamenaná ČSSD. Jedině snad... kdyby Tlustý s Topolánkem (a jeho svitou) odstoupili, mohli by situaci svým voličům řádně usnadnit a zvýšit naděje na lepší volební výsledek své strany. Jenže: u nás politici bohužel po vlastních selháních neodstupují. U nás naprázdno žvaní o vině těch druhých. Takže voličům asi nakonec zbyde jediné: ve vstupu zlaté brány každého z nich praštit koštětem.