Můj muž romantik

Můj muž mě požádal o ruku vkleče. Na předzahrádce pronajatého domu kdesi ve střední Anglii. A líbal mi při tom ruku. Napsal svatební pochod (sám si) a doladil svůj svatební outfit k mým šatům bílou gumičkou do vlasů.

Krása a romantika! Dlužno dodat, že o ruku mě žádal ještě jednou, u přítele Dalibora v baru, a to následujícím dialogem: Já: Naši si stěžují, že žiju léta jinde a platí za mě popelnice. Prý je čas se přehlásit do Brna. Musím si nechat udělat novou občanku… On: Tak se rovnou vezmeme, ne? Ať tam nemusíš dvakrát. To je rozumné. Já: Daliborku, dám si panáka. A ten svatební pochod? Cha! Psal ho sice jeden den pouhý, protože je to talentovaný muž, ale ty komentáře!: On: A jak má být dlouhý svatební pochod? Já: To netuším. Asi tak, aby všichni stihli přijít. Včetně mě. On: No, to je přesná informace! (chvíle ticha) Kurva fix! Asi jsem na pochody zrovna chyběl! Ale byl krásný, romantický, procítěný a na můj příchod zněla fanfára. Dlouhá. A dnes, pět let od sňatku? Šedá každodennost! Nedávno si muž pořídil kytaru, slavil ji s kamarádem Darkem (bo kytara, která se nezapije, nehraje) a po mém příchodu dělo se toto: Darek: Tak jí tu kytaru aspoň ukaž! Já: No spíš mi na ni zahraj, ne? Darek: On ti nehraje? Já: Už dlouho ne. Ani ty básně v sms mi nepíše. (zamilované oči, něžný hlas). (Polykám dovětek, že už mě nemá rád) Muž: Proč bych ti je psal, když ležíš vedle. Já: Tak já si lehnu jinam! Muž: A už jsem Ti, Darku, říkal, že píšu novou skladbu o ženách, které ničí muže? Já: (odcházím) A včera večer, zmítána láskou k muži (protože se vzepjal k nadlidskému výkonu, dodělal postěhovací nedodělky, pověsil obrazy v kuchyni, přivrtal polici, hrál dětem písně k tančení, přišel brzy domů…) lezu na balkon, hledím k nebi a plna citu pravím: Já: Jééé, podívej se na ty hvězdy, krása! On: Nalítaj sem komáři a můry, zavři! Tož tak.