David Rath nedává dary, ale platí za svou PR kampaň.

Převážná většina lidí, kteří přispívají na charitu, o tom netroubí do světa. Prostě to dělají a nemají potřebu to medializovat.

Ať se jedná o dary v řádu desetikorun nebo tisíců či statisíců. Máme svoji vnitřní potřebu přispět na dobrou věc a odměnou je nám dobrý pocit, že pro někoho, kdo to potřebuje, jsme udělali něco dobrého. Třeba v tom hraje roli i ono "Dneska já Tobě, zítra ty mě" - v pořádku. Nepíši teď o charitativních organizacích, které naopak medializaci potřebují, protože právě na jejich projekty přispíváme. Jde mi o nás, jedince, kteří jsme se rozhodli a přispěly. Možná to zmíníme před svými kamarády a pobídneme je ke stejnému. Tím to ale končí.

To ovšem neplatí pro přední členy ČSSD. Pro ty, kteří mají pomoc slabším přímo ve svém programu a na svých billboardech.

Jiří Paroubek se ve své nové knize rozhovorů chlubí, jak rozdává část svého platu sociálně potřebným. Jelikož předseda ČSSD neustále zdůrazňuje, že je nejhůře placeným poslancem a přitom jezdí nakupovat do Londýna své "hadříky", kolik mu na solidaritu asi zbývá - pokud vůbec.

David Rath, když byl zvolen hejtmanem, slíbil, že rozdá svůj hejtmanský plat těm, kteří to budou potřebovat. Za dobu, kdy je ve funkci, dostal už téměř milion korun. Lidem ale rozdal zatím jen 120 tisíc korun. S každým obdarovaným sepíše hejtman darovací smlouvu, obdarovaný také musí dát písemný souhlas s tím, že mu hejtman předá dar osobně a využije to při své prezentaci  (Zdroj:volně citováno - Týden.cz.).

Jenže tohle, podle mě, je jen placené PR, něco za něco. Protože, chci li opravdu někomu přispět, nemusím u toho mít média a nemusím o tom mluvit v knize. Prostě dám.