Základní jednotka času

Dnešní žáci to mají mnohem složitější než kdysi my. Já jsem se třeba učil, že metr je délka jedné desetimilióntiny zemského kvadrantu a je v podobě tyče průřezu X uložen v Sévres u Paříže. 

Dnešní žáci to mají mnohem složitější než kdysi my. Já jsem se třeba učil, že metr je délka jedné desetimilióntiny zemského kvadrantu (čtvrtiny obvodu Země na poledníku) a je v podobě tyče ze slitiny iridia a latiny průřezu X uložen v Sévres u Paříže. Není to úplně jednoduchá definice, ale člověk si pod tím alespoň něco dokáže představit. je taková skoro dobrodružná. V duchu vidím, jak se někdo s pásmem plahočí pouštěmi, leze po horách a plaví oceány, aby to změřil. 

Dnešní definice metru, že je to vzdálenost, kterou urazí světlo ve vakuu za sekundu dělenou 299792458, je nejen nezapamatovatelná a v praxi neuchopitelná. Je nepředstavitelná. Jak definují různé země lpějící z nepochopitelných důvodů na „tradicích“ palec, stopu, míli je mi tajné. Zvlášť když se stát od státu různí. (V Polsku kdysi stavěly jednu dálnici německá a anglická firma ze dvou stran proti sobě. Z důvodu přepočtů metrů na stopy se minuly a kolem jednoho města tak vznikl krásný obrovský kruhový objezd.)

A s tou zmiňovanou sekundou je to ještě horší. Kdysi to byla vteřina, druhá (vterá) menší část hodiny definovaná 1:60:60 a měla délku „jednadvacet, jednadvacet, jednadvacet“. Nyní je to doba trvání 9192631770 period záření, odpovídající přechodu mezi dvěma hyperjemnými hladinami základního stavu atomu 133Cs. Zkuste si to odpočítat nebo změřit.

Ještě že se metrologové – pozor, neplést si s meteorology nebo dokonce s metronomy – nepustili do nejstarší lidské používané jednotky. Je jí jednotka času rok. Možná je tak banální a snadno změřitelná, že ji lidé, kteří dělají z měření vědu, ještě nedokázali zkomplikovat. Naprosto stejnou používaly neolitické národy i první civilizace Sumerů, Mohendžo-Daro, Číňanů, Egypťanů. Přes spoustu obrovských rozdílů a neshod  mají dnes stejnou jednotku času i Evropané, Arabové, Židé, Rusové. Ačkoli mají každý jiný letopočet nebo alespoň den, podle toho jak jsou na tom se svými bohy, proroky nebo zaostalostí. Každý ví, že je to doba, za kterou oběhne Země kolem Slunce.

Kupodivu tam venku není žádná velká čára nebo mezník, od kterého by se to počítalo. Přesto se velká většina světa dokázala shodnout na tom, že začátek a konec je právě 31. ledna každého roku. Zřejmě je to ta nejpodstatnější věc. Důležitější než stejné míry a váhy, jedno síťové napětí nebo odzbrojení. Až se ta naše modrá koule bude valit přes tu pomyslnou linii, vězte, že jsou důležitější věci na světě než přesné odpočítání půlnoci. Přáním k Novému roku by mohlo být, aby ten příští rok nebyl horší, než ten letošní. Když už nebude lepší, ať je alespoň průměrný. To přeji světu i všem lidem na něm a udělejme pro to, co se dá.