Svoboda jednoho končí a začíná tam, kde začíná a končí svoboda druhého. Mají rodiče svobodu omezovat svobodu svých dětí?
Možná to není na první pohled zcela zřejmé, ale škola (mám teď na mysli základní) není zařízení, které má především hlídat děti. Tedy postarat se o ně v době, kdy jsou rodiče zaměstnáni něčím jiným důležitým jako je práce, hraní automatů, odpočinek, výkon trestu. Jejím prvořadým úkolem je vlastně dávat dětem informace, které budou jako dospělí potřebovat, aby mohli pracovat, vydělávat prací peníze a platit daně. Z jejichž části budou financovány i školy. To ostatní pro některé z nich k životu potřebné (hraní automatů, odpočinek, výkon trestu), se naučí doma nebo na ulici. Část rodičů i dětí také proto ke škole přistupuje jen jako k nepříjemné epizodě života před přihláškou na úřadu práce a konečně pobíráním nejrůznějších sociálních dávek.
Bez ohledu na motivaci, nastoupí zítra do základních i jiných škol deseti tisíce dětí. Představte si, že někde nějaká škola a učitel splní ten svůj úkol a opravdu bude děti informovat. A to dítě, a konkrétně vaše, přijde domů a zeptá se vás: „Tati, mami, je to pravda, že kdybyste se nechali také očkovat proti kovidu a byla by u nás úplná proočkovanost, nemuseli bychom nosit ty pitomé roušky? To testování je hnusné a vy to nemusíte a já ano. Proč se tedy nenecháte očkovat?“ Podíváte se mu do očí a klidně řeknete: „Ve škole říkají samé nesmysly a já se nenechám očkovat, protože jsem svobodný člověk a nikdo mi nebude rozkazovat, co mám dělat.“?
Postupně jsme se vypořádali se svobodou kouření ve zdravotních zařízeních, vlacích, autobusech, restauracích. Křiku, varování a protestů i politiků kolem toho bylo hodně (krachy hospod - ODS). Stejně jako kolem povinnosti denního svícení na silnicích (ožebračení důchodců nákupem přepálených žárovek - ČSSD). Bylo by dobře se stejně zachovat i s povinným očkováním.
Vyrábím (prý výbornou) a prodávám (prý levnou) zmrzlinu na malém městě. Velká část mých zákazníků jsou děti. Z jejich obličejíčků už dlouho vidím jen oči nad rouškou, která jim ho zakrývá. A nejsou to ty veselé oči jako dřív, když přišly a rozzářily se při pohledu na barevnou sladkou krásu ve vitrínách. Nerad bych se dožil toho, že ty dětské oči budu vidět jen přes průzory plynové masky.
