Záporná role jednotlivce v šíření dezinformací. Matematická epidemiologie. Osobnosti a odborníci na špatné straně.
Je to trendy? Je to cool? Je to stádní chování? Je to moderní? Je to odpor k establishmentu? Je to ztráta paměti?
Asi ode všeho trochu a především naprostá hloupost. Kromě jiných postojů a jednání se to vztahuje na výrazný odpor části populace proti vakcinaci. Přitom na přímou otázku po důvodu tohoto odmítání dostávám neurčité a vyhýbavé odpovědi, které mají jediné společné: je to škodlivé. Kde se bere tohle nesmyslné přesvědčení?
Krásný exkurz do téhle oblasti mi poskytla kniha, od které bych to nečekal. Angličanu Kitu Yatesovi vyšla v roce 2019 publikace "Matematika pro život". Psal ji tedy dávno před pandemií covid-19. Zabývá se v ní vlivem matematických odvětví jako jsou statistika, pravděpodobnost, průměr na naše jednání a celou společnost. Na úplném konci rozebírá disciplínu před rokem vlastně obecně neznámou, pomineme-li pana Ladislava Duška z Ústavu zdravotnických informací a statistiky, matematickou epidemiologii. Netroufám si navrhnout, v rámci kterého předmětu by se měla tato kapitola objevit ve školních osnovách, protože přesah tohoto tématu je obrovský. Každopádně by informovanost o problému prospěla celospolečensky k lepšímu pochopení a zvládnutí epidemie této i příštích.
Jedním z témat, na které Yates zvláště poukázal v celé knize, je role jednotlivců manipulujících matematikou při vlivu na společnost. Politiků, soudců, znalců, matematiků i laiků. Právě tady by bylo dobře upozorňovat na způsob, jak se odmítání vakcinace, tedy očkování proti virovým onemocněním, stalo zásadním postojem celé jedné části západní populace. Selhání a podvod jednoho lékaře, touha bulvárního tisku po senzaci a nekritičnost lidí vůči jim předkládaným tvrzením stačily, aby na desítky let skoro pohřbily jediný způsob, jak bránit virózám v devastaci lidstva.
Cílenou vakcinací se do konce 20. století podařilo celosvětově potlačit a skoro odstranit takové zhoubné choroby jako spalničky, příušnice a zarděnky. Spalničky byly už dokonce blízko jejich imunizačnímu vymýcení. Stačil jeden článek bezskrupulózního lékaře a pohroma pro lidstvo byla na světě. V roce 1998 uveřejnil doktor Wakefield studii, ve které tvrdil, že vakcinace má vliv na rozvoj autistického spektra. Prostor, který dostal k propagaci této své teorie v bulváru a sdělovacích prostředcích obecně, přiměl část obyvatelstva nejdříve Anglie k tomu, aby z obav před nežádoucími účinky začala očkování odmítat. Informace o tom, že vycházel z výzkumu na pouhých dvanácti případech zcela zapadla. Později a pro osud vakcinace zcela pozdě a opět bez zájmu médií vyšly najevo i další skutečnosti. Wakefield dostal za svůj podvrh 400.000,- liber od společnosti, hledající důkazy proti těmto konkrétním vakcínám. Sám si dokonce size="10pt"podal patent na konkurenční přípravky. Za svá provinění byl později britskou lékařskou komorou vyškrtnut ze seznamu lékařů.
Škoda už však byla napáchána a je asi jen mým názorem, že měl být za svůj zločin označen masovým vrahem a podle toho souzen. Během pouhých deseti let se zvýšil počet případů spalniček ve Velké Británii 23x. S nástupem sociálních sítí se blud o škodlivosti vakcinace začal lavinovitě šířit a dnes s ním operují spousty pomýlenců, aniž by věděli, jaký a jak ubohý má původ. Bohužel k nim patří i populární osoby, buď přesvědčené o své bohorovnosti nebo jen známé a z neznámého důvodu respektované i v oblasti které vůbec nerozumí. Stát také zaspal v kampani vysvětlující nutnost vakcinace pro celou společnost, protože ti, kteří ji odmítají, současně způsobují další zvýšení ohrožení ostatních.
Jsme v situaci, že všichni neseme společnou zodpovědnost za to, jak rychle a jestli vůbec epidemii zvládneme nebo jestli nás bude ovládat už napořád. Při současném přístupu až třetiny populace by se klidně mohlo stát, že strana, která přijde s nejtvrdším plánem na potlačení covid 19 získá podporu těch, kteří se cítí být nejvíce ohroženými. Pak by mohlo dojít i na taková opatření jako zřetelné označení očkovaných, segregace neočkovaných v zaměstnání i společenském životě, zákaz pohybu, odejmutí státních příspěvků atd. Tak daleko by nás mohla zavést chamtivost jednoho bývalého doktora a hloupost těch, kteří opakují a šíří bludy.
