Jde jen o počty

Jaký je rozdíl mezi čísly 118,2 a 2,2? Odměna milion dolarů za vyřešení. Máme málo doktorů, protože který může, pracuje někde na západě, a máme mnoho pedagogů. Trpaslíci z Cimrmanovy hry Dlouhý, Široký a Krátkozraký na úřadech. 

Matematika je matkou věd. Bez urážky vůči fyzice, chemii, ekonomii (která vůbec není o počtech a matematice) a pavědám jako sociologie, archeologie nebo pedagogika, kterou jsem vystudoval, o filozofii nemluvě.

Jedna malá ukázka matematiky v praxi: jaký je rozdíl mezi čísly 118,2 a 2,2? Které z nich je větší? Na první pohled je to 116 a to první je větší. Pokud víme, že označují počet nezaměstnaných v tisících a míru nezaměstnanosti v procentech ve 2. čtvrtletí letošního roku v ČR, pak zjistíme, že jsou jen jiným vyjádřením téhož. Politik by to označil za své vítězství, ekonom s rozpaky za signál dobrého stavu rozvíjejícího se hospodářství, některý z těch nezaměstnaných za prohru systému. Vždyť volných míst je kolem tří set tisíc.

Těch, kteří opravdu hledají práci, se to netýká. Já jsem s diplomem sehnal po půl roce práci skladníka. Připadám si jako ukrajinský doktor, pracující na stavbě. Jistě je to klišé, už snad u nás doktoři jakékoli národnosti na stavbách nepracují. Máme totiž málo doktorů, protože který může, pracuje někde na západě, a máme mnoho pedagogů, tak dělají cokoli. Když jsem měl kdysi na praxi jednu studentku, která nesnášela děti, nechtěla učit a netajila se tím, zeptal jsem se jí, proč studuje pedák. Odpověď byla nasnadě. Na školu se dostane každý, udělat to není problém a s diplomem může jít dělat kamkoli do kanceláře.

Kanceláře jsou ten problém. Respektive lidé v kancelářích a to konkrétně státní zaměstnanci. Máme jich tolik, že jsme na nich naprosto závislí. Závislí ve smyslu hospodářském, politickém i sociálním. Musí se jim neustále zvyšovat mzda, přestože dělají stále méně opravdové práce na jednoho úředníka. Je jich tolik, že už nikdy si žádná vláda netroufne jejich počet snížit, protože jsou to přece voliči. Jsou jako ti přísloveční trpaslíci z Cimrmanovy hry Dlouhý, Široký a Krátkozraký. Vlezou všude a hrozně rychle se množí. Mandatorní výdaje státu na jejich platy rostou sice jen aritmeticky, ale o miliardy ročně. Někteří jsou dokonce nepropustitelní a současně někteří jsou zaměstnáni až do smrti. Vzpomínám si na případ jednoho úředníka z ČSSP, který chodil do kanceláře ještě po svých devadesátinách. A byl velmi oblíbený a výborně hodnocený, protože vyřídil denně i několik papírů.

Nabízí se snadné řešení našeho většího přiblížení se průměru Evropské unie. Vyhozením několika desítek tisíc státních úředníků by se zvýšila nezaměstnanost na její průměr a tolik bychom nevyčnívali. Stát by ušetřil miliardy za platy, nájmy, papíry, nejnovější křesla a elektřinu. Něco by sice půl roku vyplácel navíc na příspěvcích v nezaměstnanosti, ale všichni ti schopní lidé z kanceláří (neschopní tam přeci nejsou, že) by si jistě rychle našli jinou a produktivní práci. Teď jen najít vládu, která by do toho chtěla jít. Současná levicová to nebude, ta má vlastně v programu vyhazování peněz. Pravicové vždycky zatím u nás dělaly totéž, protože na hlasech levice záviselo jejich bytí. Takže to snadné řešení nemá řešení.

Přitom je to stále jen o počítání a tak by to měl být vlastně matematický a ne politický úkol. Navrhuji ho zařadit k matematickým problémům, které v roce 2000 vyhlásil Clayův matematický institut jako nejdůležitější otevřené problémy soudobé matematiky. Na vyřešení každého z nich je vypsána odměna  milion dolarů. To by bylo, aby se u nás nenašla nějaká chytrá hlava, která by na to přišla. Možná sedí někde na úřadě.