Život parchant – výpomoc
Bylo mi třináct. Fotr nás opustil před necelými třemi lety a prázdnota, která po něm zůstala, leží v mým nitru dodnes. Fotr je už mrtvej a pořád se snažím mu odpustit. Nějak se mi to nedaří. Nedávno jsem cosi hledal a najednou jsem držel v ruce svoji fotografii z tý doby. Stojím tam s rozpačitým úsměvem v košili výrazné žluté barvy, kterou překrývá letní bunda v barvě petrol. Kdyby někdo na mne navlékl podobnou košili dnes, asi by dostal přes držku. Oživlé vzpomínky a džin z lahve dětství je zas na svobodě. Vzpomínám si jasně na ten den prvního června. Mezinárodní den dětí ve fabrice, kde mamina pracovala v účtárně. Děti zaměstnanců byly pozvaný na oslavu. Tenkrát se ještě neříkalo na párty, jak dneska. A při tý příležitosti nás taky fotil místní fotograf. Mamina někde splašila košili z druhý ruky. Dederonka bílé barvy to byla. Dederonka byla syntetická umělá košile snad z NDR. Pot nevsakovala, po vyprání rychle schla a nemusela se žehlit. Mamina usoudila, že bílá barva je pro kluka ve čtrnácti poněkud nudná. Zakoupila žlutou barvu značky Duha a košile dostala novou tvář. Vypadám na tý fotce jako buzna. A ty vlasy upravené tehdejším hitem, seřezávátkem. Seřezávátko vypadalo jako dva hřebínky proti sobě a mezi nimi žiletka. Prořezalo vám to vlasy nakrátko a při tom hezky prořídly. Takže výsledkem bylo oškubaný řídký háro. Vypadali jsme jako magoři. Tedy ne všichni. Můj o čtyři roky starší bratr poslouchal Beatles, vlasy měl na ramena s pěšinkou uprostřed a nikdy, nikdy by nepoužil seřezávátko. Už měl svůj rozum. A měl svůj rozum snad od narození. Byl vzpurnej a svým rodičům často dělal vrásky, jak se říká. Taky když se jednou vrátil v necelejch sedmnácti z čajů, to byla taneční zábava od pěti do devíti hodin, táhlo na jednu po půlnoci. Bratr mně potom líčil svůj návrat. „Dům byl ponořenej do tmy a už to vypadalo, že proklouznu. Našlapoval jsem jak Tekumseh na lovu. Vtom světlo a fotr ve dveřích do předsíně.“ „Kolik je hodin?“ zazněl fotrův učitelský hlas. „Asi tak půlnoc,“ špitnul bratr. „Jedna hodina po půlnoci chlapečku už odbyla a tys měl přijít kdy?“ hřměl fotr. „No, mohl jsem tam ještě chvilku zůstat,“ pokusil se bratr o odlehčení situace. „A náhle,“ povídal mi, “ležel jsem na zemi a moje tvář jako když patří k jinýmu tělu.“ Tenkrát snad poprvé a naposledy fotr porušil svou zásadu nepoužívat násilí a uplatnil svou dynamickou sílu svalů starýho Sokola. Jak bratr vzpomínal na tu noc, pokaždý bylo cejtit, že fotr u něj stoupl v ceně. „Člověče, to byla taková pecka, že jsem viděl hvězdičky ze všech stran. Naštěstí jsem to přežil.“ A tak v době, kdy bratr ploužil na parketu a držel holky za zadek, šel jsem já na oslavu mezinárodního dne dětí do fabriky plný soudružský sounáležitosti a kolegyň maminy. Ale jo, docela jsem byl zvědavej. Dobře jsem si pamatoval, jak jednou mamina přijela z práce domů a seděla s babi na dvoře. Byla to jedna z těch vzácných chvil mezi dnem a večerem. Povídaly si a najednou slyším:“Víš máti, a jak jsme se vracely s holkama z oběda, stála tam na nádvoří Věra z materiálový účtárny s kočárem. Je na mateřský. Vzala si šoféra vod nás z fabriky. Dlouho se jim nedařilo mít dítě a najednou byla v tom. Hrnuly jsme se všechny ke kočáru a bylo objímání, máme Věru rády. A v kočárku si to malý sedalo a byl to kluk. Máti, nevěřila jsem vlastním očím. Jak vykoukla hlava z kočárku, nasadit na ni klobouk, je to náš náměstek.“ „No neblbni,“ babi na to spíš s naoko hraným výrazem překvapivého pohoršení. A už se zas rozesmála tím svým potutelným smíchem, při kterým jí vykukovaly falešný zuby až k vypadnutí. „To ti povím holka,“ slyšel jsem babi, „už jsem si myslela, že lidi nejsou schopni si vypomoct. A možná se do ní náměstek jen zamiloval, kdo ví. Já bych ti mohla povídat takovejch historek od nás ze vsi“, mávla rukou a na chvíli se zasnila. „Můj brácha hospodskej a pan farář, ti ví všechno, co se ve vsi šustlo. Příběhy jak z červený knihovny, co ti mám povídat. Zrovna Mařka vedle kostela. Nikdy sis nevšimla toho jejího kluka? Vidím že ne. Tak si všimni a pořádně se zadívej na jeho pusu a bradu. A musíš si toho kluka představit v černým hábitu a s biretem na hlavě. Tady ve vsi jsou ty gény, nebo jak se to jmenuje, tak promíchaný, že by to stálo za výzkum. Ale k náměstkovi v kočáru ti povim, hlavně aby byl zdravej.“ „No máti,“ uslyšel jsem maminu, která při tom měla voči jak dva koláče,“ biret nosí farář při mši, ne?“ „Nosí holka a víc ti nebudu povídat. Musíš se koukat kolem sebe a leccos pochopíš sama.“ Byl jsem v tý době ještě mladej a míň sečtělej, takže ten rozhovor byl pro mne k zamyšlení. Pamatuju si dodnes to krátký ženský spiklenectví mezi máti a babičkou, ten jejich smích a takovýho cosi, co na chvíli viselo ve vzduchu. Prostě jsem tehdá zacejtil, že je tady náš svět, dědův, fotrův a pak je tady svět ženskejch, do kterýho nikdy nedokážeme úplně proniknout.
Miloš Korotvička
Fenomén pan Vladimír
Andělé letos furt lítali kamsi do hospody. To bylo dobře, protože umělci a hospoda by měli patřit k sobě. Co Anděl, to ocenění. Co ocenění, to úžas. Jak se to letos přihodilo? Zrodila se seniorská hvězda?
Miloš Korotvička
Stravenky, paušál a Sibiřské léto
Sibiř přestala být zemí nehostinného chladu. Paušální stravenky rozdělí socky na tábory. jedny budou naštvaný, že přijdou o stravenky a druhé budou nadšeny z paušálu. Dají si po držce a půjdou na pivo. Nebo pojedou na Sibiř.
Miloš Korotvička
O auditu z civilizace, o reakcích ze strany necivilizovaných, o špíně a kompromisech
Dalo by se taky napsat o dotacích a lidské malosti vůdců.O chybějícím svobodném národu s názorem. O národu s vůdci, kteří nejsou vizionáři a nejdou příkladem.
Miloš Korotvička
Už zas se troubí v ulicích a na náměstích
Láska. Svatba. Manželství. Život. Kompromis. Trápení. Nenávist. To všechno jsou slova, která během života s největší pravděpodobností potkáme. Některá je lepší nepoznat.
Miloš Korotvička
Zrušit, nebo ponechat policii? Jak kde. U nás určitě téma k zamyšlení.
Násilí, drogy, psychopatie a lidská společnost. Amerika, která se pořád pasuje do role vzoru. Pochybujme o takových vzorech. Tam za oceánem jsou už tak daleko, že jejich mozky se zdají být nadobro poškozeny.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vjelo na chodník a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Poslanci zvýšili ochranu zemědělské půdy i omezení jejího prodeje cizincům
Vyšší ochranu nejkvalitnější zemědělské půdy schválila Sněmovna. Nemají na ní do budoucna vznikat...
Požár pralesa Mionší musel založit člověk, zjistili odborníci. Sčítají škody
Hasičští experti se vrátili do terénu, aby vyšetřovali příčinu požáru v pralese Mionší v Dolní...
Zdravotnictví čeká kolaps, věští analýza. Chybí 3000 lůžek, péče se nadužívá
V českém zdravotnictví hrozí bez přijetí potřebných opatření vyčerpání zdrojů. Systém není podle...
Evropa otevřela dveře džihádistům, Londýn a Paříž nepoznáte, hlásá Trump
Donald Trump krátce po potlačení propalestinských protestů na několika amerických univerzitách...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 130
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 551x