Stravenky, paušál a Sibiřské léto

Sibiř přestala být zemí nehostinného chladu. Paušální stravenky rozdělí socky na tábory. jedny budou naštvaný, že přijdou o stravenky a druhé budou nadšeny z paušálu. Dají si po držce a půjdou na pivo. Nebo pojedou na Sibiř. 

Dnes jsme byli svědky zprávy dne. Vláda schválila stravenkový paušál. Na naší čtyřiadvacítce téma na celý večer půlku noci. Jak se stravenkami dál a co způsobí nám paušál? (docela se to rýmuje) Co naše restaurace a bufety? A co naši zaměstnavatelé? Budou lidi chodit do hospod, nebo nakoupí v obchoďáku hezky levně a doma to na grilu připálí k obědům? Ministryně přes peníze taky hovořila a poslankyně též. Obě jsou trošku při těle, tak „pikant“ by to nazval můj děda a usmíval by se přitom tak, že babi by ho vzala utěrkou přes hlavu. „Běž si dědku strčit hlavu pod pumpu, aby ses nepřehřál,“ v duchu slyším babi a vidím její usmívající se oči. Máme ve vládě několik ministryň, kterým by prospělo zavedení takzvaných půstových stravenek s názvem „Půstovky.“. To jsou stravenky, na kterých je napsána peněžní hodnota a pod tím je uvedeno: „Jemně perlivá,“ nebo „Neperlivá“ a k tomu množství, například „Dva decilitry.“ Takže paní poslankyni bych dnes předal stokorunovou půstovku neperlivou, na jeden decilitr. Paní ministryni přes peníze bych povolil a předal bych jí půstovku na dva decilitry jemně perlivé, avšak hezky za pět stovek. Ať jí její předseda přispěje. Do diskuze se zapojil jakýsi člověk od kolovratu a vedl opravdu inteligentní řeči. Naše země je v dobrých rukou a zaměstnané socky zřejmě hladem strádat nebudou, natožpak aby chcípaly. Socky jedny. Patří jim to. Dostanou paušál a budou žrát špekáčky s cibulí, které si za to koupí.

A před touto, oduševněle výživnou debatou, byla podána zpráva o tom, jak Vladimír Vladimírovič zařídil pro Sibiř tropická vedra. Tato zpráva byla zcela vytěsněna a byla vytlačena z pozornosti diskutujících i veřejnoprávního občana. Tedy, Vladimír Vladimírovič byl svými tajnými službami informován o tom, jak v Řecku nemá koronavirus šanci, protože je tam celkově a v průměru tepleji. To zaujalo Vladimíra Vladimíroviče natolik, že dal pokyn jaderným vědcům. „Zateplit velikou Rus!“ A pro vyřešení dostali tři měsíce času. Tomu se říkávalo „motivační termín.“ návdavkem jim byla přidělena oblast východní Sibiře o rozloze patnácti tisíc Českých republik. Vladimír Vladimírovič dodal:“A když to dokážete, dostanete plavky a basu kvasu zdarma. Když se vám to nepodaří, pojedete do Gulagu.“ „Urá, urá, urá,“ nadšeně zakončili shromáždění a šli na věc.

Podařilo se. Dnes bylo na Sibiři naměřeno celých třicet osm stupňů Celsiových. Radiace měřena nebyla. A my se kvůli stravenkovému paušálu už nedovíme víc. Jel bych tam na Sibiř dovolenkovat, avšak nevím kam. Představuji si jak stojím u nudistické řeky nedaleko od severního polárního kruhu a nahazuji pruty. Jak mne pánbů stvořil, kolem je vedro k zalknutí, jeseteři a lososi berou. Za mnou tiše přede generátor, zabezpečující energii pro chladící box. A v boxu dvacet pivek všech druhů. Panebože, velebme soudruha Vladimíra Vladimíroviče, jenž se stal kapitalistou a vůdcem. Tož, jeďme na Sibiř se trošku ohřát.