Život parchant – výpomoc
Bylo mi třináct. Fotr nás opustil před necelými třemi lety a prázdnota, která po něm zůstala, leží v mým nitru dodnes. Fotr je už mrtvej a pořád se snažím mu odpustit. Nějak se mi to nedaří. Nedávno jsem cosi hledal a najednou jsem držel v ruce svoji fotografii z tý doby. Stojím tam s rozpačitým úsměvem v košili výrazné žluté barvy, kterou překrývá letní bunda v barvě petrol. Kdyby někdo na mne navlékl podobnou košili dnes, asi by dostal přes držku. Oživlé vzpomínky a džin z lahve dětství je zas na svobodě. Vzpomínám si jasně na ten den prvního června. Mezinárodní den dětí ve fabrice, kde mamina pracovala v účtárně. Děti zaměstnanců byly pozvaný na oslavu. Tenkrát se ještě neříkalo na párty, jak dneska. A při tý příležitosti nás taky fotil místní fotograf. Mamina někde splašila košili z druhý ruky. Dederonka bílé barvy to byla. Dederonka byla syntetická umělá košile snad z NDR. Pot nevsakovala, po vyprání rychle schla a nemusela se žehlit. Mamina usoudila, že bílá barva je pro kluka ve čtrnácti poněkud nudná. Zakoupila žlutou barvu značky Duha a košile dostala novou tvář. Vypadám na tý fotce jako buzna. A ty vlasy upravené tehdejším hitem, seřezávátkem. Seřezávátko vypadalo jako dva hřebínky proti sobě a mezi nimi žiletka. Prořezalo vám to vlasy nakrátko a při tom hezky prořídly. Takže výsledkem bylo oškubaný řídký háro. Vypadali jsme jako magoři. Tedy ne všichni. Můj o čtyři roky starší bratr poslouchal Beatles, vlasy měl na ramena s pěšinkou uprostřed a nikdy, nikdy by nepoužil seřezávátko. Už měl svůj rozum. A měl svůj rozum snad od narození. Byl vzpurnej a svým rodičům často dělal vrásky, jak se říká. Taky když se jednou vrátil v necelejch sedmnácti z čajů, to byla taneční zábava od pěti do devíti hodin, táhlo na jednu po půlnoci. Bratr mně potom líčil svůj návrat. „Dům byl ponořenej do tmy a už to vypadalo, že proklouznu. Našlapoval jsem jak Tekumseh na lovu. Vtom světlo a fotr ve dveřích do předsíně.“ „Kolik je hodin?“ zazněl fotrův učitelský hlas. „Asi tak půlnoc,“ špitnul bratr. „Jedna hodina po půlnoci chlapečku už odbyla a tys měl přijít kdy?“ hřměl fotr. „No, mohl jsem tam ještě chvilku zůstat,“ pokusil se bratr o odlehčení situace. „A náhle,“ povídal mi, “ležel jsem na zemi a moje tvář jako když patří k jinýmu tělu.“ Tenkrát snad poprvé a naposledy fotr porušil svou zásadu nepoužívat násilí a uplatnil svou dynamickou sílu svalů starýho Sokola. Jak bratr vzpomínal na tu noc, pokaždý bylo cejtit, že fotr u něj stoupl v ceně. „Člověče, to byla taková pecka, že jsem viděl hvězdičky ze všech stran. Naštěstí jsem to přežil.“ A tak v době, kdy bratr ploužil na parketu a držel holky za zadek, šel jsem já na oslavu mezinárodního dne dětí do fabriky plný soudružský sounáležitosti a kolegyň maminy. Ale jo, docela jsem byl zvědavej. Dobře jsem si pamatoval, jak jednou mamina přijela z práce domů a seděla s babi na dvoře. Byla to jedna z těch vzácných chvil mezi dnem a večerem. Povídaly si a najednou slyším:“Víš máti, a jak jsme se vracely s holkama z oběda, stála tam na nádvoří Věra z materiálový účtárny s kočárem. Je na mateřský. Vzala si šoféra vod nás z fabriky. Dlouho se jim nedařilo mít dítě a najednou byla v tom. Hrnuly jsme se všechny ke kočáru a bylo objímání, máme Věru rády. A v kočárku si to malý sedalo a byl to kluk. Máti, nevěřila jsem vlastním očím. Jak vykoukla hlava z kočárku, nasadit na ni klobouk, je to náš náměstek.“ „No neblbni,“ babi na to spíš s naoko hraným výrazem překvapivého pohoršení. A už se zas rozesmála tím svým potutelným smíchem, při kterým jí vykukovaly falešný zuby až k vypadnutí. „To ti povím holka,“ slyšel jsem babi, „už jsem si myslela, že lidi nejsou schopni si vypomoct. A možná se do ní náměstek jen zamiloval, kdo ví. Já bych ti mohla povídat takovejch historek od nás ze vsi“, mávla rukou a na chvíli se zasnila. „Můj brácha hospodskej a pan farář, ti ví všechno, co se ve vsi šustlo. Příběhy jak z červený knihovny, co ti mám povídat. Zrovna Mařka vedle kostela. Nikdy sis nevšimla toho jejího kluka? Vidím že ne. Tak si všimni a pořádně se zadívej na jeho pusu a bradu. A musíš si toho kluka představit v černým hábitu a s biretem na hlavě. Tady ve vsi jsou ty gény, nebo jak se to jmenuje, tak promíchaný, že by to stálo za výzkum. Ale k náměstkovi v kočáru ti povim, hlavně aby byl zdravej.“ „No máti,“ uslyšel jsem maminu, která při tom měla voči jak dva koláče,“ biret nosí farář při mši, ne?“ „Nosí holka a víc ti nebudu povídat. Musíš se koukat kolem sebe a leccos pochopíš sama.“ Byl jsem v tý době ještě mladej a míň sečtělej, takže ten rozhovor byl pro mne k zamyšlení. Pamatuju si dodnes to krátký ženský spiklenectví mezi máti a babičkou, ten jejich smích a takovýho cosi, co na chvíli viselo ve vzduchu. Prostě jsem tehdá zacejtil, že je tady náš svět, dědův, fotrův a pak je tady svět ženskejch, do kterýho nikdy nedokážeme úplně proniknout.
Miloš Korotvička
Je bobr opravdu ohroženým druhem?
Bobr. Fenomén všech dob. A rozcapenej bobr, jak psal klasik, ten je samej půvab. Tento druh bobra je na vymření. Co Vy na to, nebylo by dobře zachránit bobra? Určitě by to stálo za to.
Miloš Korotvička
Virus, vláda a občan o vánočních svátcích – příběh nikoli pohádkový
Co jste to za národ, napsal prý kdosi z Anglie. Uviděl náš národ na uzavřených sjezdovkách. Zřejmě se vyděsil. Je to slaboch. My, potomci Praotce Čecha, jsme silní a nic nás neohrozí. Nebo jsme stupidně bezohlední a hloupí?
Miloš Korotvička
Jistoty
Jistota? Co to je? Nejistota? Tu známe. V nejistotě přežíváme už hezkou dobu. A ještě budeme. Protože jsme neschopní a pokrytečtí.
Miloš Korotvička
Čínský lid zas slavně zvítězil a roste – opravný článek oslavný
Rostoucí ekonomika Východu si zaslouží obdiv. Učme se a nevytahujme samé negativizmy. Buďme trpěliví. I naše ekonomika jednou poroste. My starší u toho zřejmě nebudeme.
Miloš Korotvička
Číňan hlásí růst ekonomiky
Zatleskejte mu. Obdivujte jej. Buďte rádi. Zas roste, "chudáček." Jak u nás nazveme toho, kdo usmrtí jenom jednoho člověka? A jak nazveme ty, kteří se zasloužili o smrt milionů lidí? Není co dodat.
Další články autora |
Barbaři na hranicích. Fotky od Hamásu zahanbily západní média
Seriál Pokud vás už válka na Blízkém východě unavuje, podívejte se na fotky ze 7. října loňského roku. Ty...
K romskému chlapci po konfliktu s učitelem jela záchranka. Zasáhla policie
Policie řeší incident, při kterém se v Koryčanech na Kroměřížsku fyzicky střetl učitel s žákem....
Obsese zbraněmi, morbidní porno a stres. Vrah z fakulty střílel už na střední
Premium Čtyřiadvacetiletý muž ze středostavovské rodiny bez ekonomických problémů a se slibně rozběhlou...
Malý Vilík prohrál svůj boj s rakovinou. Sbírka pomohla rodině strávit čas spolu
Rodiče malého Vilíka na stránce Donio v červenci vybírali peníze, díky kterým se mohli plně věnovat...
Za zpackanou digitalizaci mimořádné odměny. Bral je i obviněný z Dozimetru
Premium Ministerstvo pro místní rozvoj zaplatilo za digitalizaci stavebního řízení k 9. září letošního roku...
Dospělí si mohou legálně koupit lehké drogy kratom či HHC, schválil Senát
Naposledy ještě ve svém předvolebním složení se sešel Senát. Schválil změnu zákona o návykových...
S digitalizací by měl vládě pomoct nestranný odborník, prohlásil Pavel v Brně
Pro prosperitu Česka jsou důležité inovace, na kterých se shodnou představitelé koalice i opozice,...
Zvrat v osudu Hanáckých kasáren, zájem o ně má Univerzita Palackého
Univerzita Palackého v Olomouci má zájem o nákup Hanáckých kasáren v centru města. Nápad pořídit...
Česká a polská vláda se potkávají v Praze. Probraly povodně i podporu Ukrajiny
Česká a polská vláda ve středu na společném zasedání projednávaly přeshraniční spolupráci,...
Posuzovatel/ka Oddělení posuzování klinické dokumentace
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha
- Počet článků 130
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 500x