Kolikátý virus už vzešel z říše bolševického obra? A kolik typů virů se tam ještě narodí? Kolik lidí celé planety bude muset zemřít a nedobrovolně zaplatit daň za zbytečný konzum? Za pokrytectví vyspělých civilizací?
Čína, kolébka kultury i bolševismu. Ráj gurmánů i těch, co zbaští kde co. Z Číny šlo do světa už několik typů virů. Lékaři a ostatní zdravotnický personál bojovali, vědci bádali, vydávali publikace a vyvíjeli léky. Léky, které z vás vyženou jeden typ viru a poškodí vám polovinu orgánů v těle. Vyhánění čerta ďáblem se tomu dříve říkalo. Potom virus kamsi zmizel a lidstvo se rychle oklepalo. Jelo se dál. Výroba, zisk, růst a bohatství jedněch. Výroba, dřina a život na okraji společnosti pro druhé. A těch je mnohonásobně víc. Ta hrstka nejbohatších už ani nemůže mít přehled o svém bohatství, natož aby je rozumně využila a hlavně potřebovala a spotřebovala. Co celé lidstvo bude určitě potřebovat, bude zvýšení péče a osvěty pro ty nuzné, kteří tam v Číně vyrábí. Víme jak žijí? Kde nakupují a jak se stravují? A co hygiena? Podotýkám, že není řeč o době středověku. Žijeme v jednadvacátém století. V bolševické Číně ještě nedávno trestali lékaře, kteří chtěli varovat. Ještě jsem neslyšel ze strany vůdců Číny slůvko omluvy a náznak lítosti. Pořád jenom slyším, jak jim civilizovaný a zkažený svět děkuje. Děkuje těm, kteří nesou hlavní díl viny na dnešní situaci. Vím, je na to ještě příliš brzy. Ale nemělo by se začít, vedle krizového řízení současného stavu, mluvit i o budoucích krocích? O postupech, které povedou k vyloučení podobných situací? Bavit se o způsobech nátlaku na toho obra, který neustále zamořuje svět zbytnými produkty konzumu a nemocemi, které kosí lidstvo po celé planetě, jako v tom zmíněném středověku. To je potřeba! Pořád rozebíráme růst, procenta, tempo, výkon, recesi a krizi. A co dnes? Jedete tramvají s pocitem, že děláte cosi nepatřičného a kolem vás ubíhají prázdné a tmavé výlohy jako tváře s očima duchů ze záhrobí. Miliardáři jsou možná už na svých ostrovech v haciendách a plánují další růsty. A lůza umírá bez viny a mnohde bez pomoci. Je Čína i dnes ještě kulturní velmocí? Jsou bolševic – kapitalisti ještě schopni vést ten obrovský národ ke zvýšení úrovně života na takovou výši, která zaručí, že se za pár let neobjeví zas nové svinstvo? A chceme to my, kulturní a vyspělí, vůbec řešit? Nebo opět všechno vyšumí, odplyne a budeme zas sledovat vzepětí růstu po této krizi? Budeme se jako vždy plácat po zádech s procenty a miliardami? Vsadím se, že na žádnou z těchto nepříjemných otázek nedostanu odpověď. Odkud taky?
