Rath europoslancem. A proč ne? V našem pseudostátě je všechno možné a vše je dovoleno. Většina už nic neřeší a nic jí nevadí. Když nepatříte k většině, můžete tak akorát blogovat a nakonec se voběsit.
Obdrželi jsme hlasovací lístky pro volbu europoslanů. Fakt, že mně už delší dobu lezou krkem všichni ti tlučhubové, které živíme v Bruselu, nebudu dále rozvíjet. Naneštěstí jsme narazili vcelku brzo na lístek, kde úplně nahoře je napsáno něco jako česká suverenita, nebo suverénní česko. Já fakt nevím. Pod tím je jméno MUDr. David Rath. Panebože jak jsem se nasral. Roztrhal jsem ten list a pošlapal a ještě poplival. Kdybych nebyl doma v kuchyni, tak bych to nakonec i pochcal. Takovej vztek mne popadl. Má paní už už volala záchranku, jako že mám pominutí smyslů. Měla ji zavolat. Dostal bych uklidňující injekci a bylo by mi dobře. Nebylo. Pro mne je případ Rath tak trošku symbolický. „““““Tento náš nejslavnější houslový virtuos měl smůlu. Ve futrálu mu objevili nějací šťouralové pár kaček. No a co? Houslista se obětoval pro stát a jaký vděk? Ještě je trestanej.““““ Použil jsem několik uvozovek, abych všem naznačil, jak je to myšleno. Zpočátku jsme ještě kauzu Rath sledovali. Teď jsme na pozici většiny. Přestalo nás to zajímat. Asi před rokem jsem se stal prorokem a povídám: „Tomu Rathovi se nakonec ještě omluví. A nakonec bude kandidovat na prezidenta, nebo tak podobně.“ A proč ne? Totiž v našem státě žije většina, které už nic nevadí a která je imunní vůči všem prasárnám, které se vůkol zjevují. Stíhaný premiér co neumí naši řeč? No a co? Prezident, který když otevře ústa, tak se stydíte ještě dva dny potom? No a co? Politici, kteří jsou zapleteni do korupčních kauz? Přejme jim to. Morálka? Čest? Pravda? Jenom slova bez významu, myslí si většina. Hlavně přežít za každou cenu. Nakonec většina všechny ty produkty naší „demokracie“ obdivuje. Premiér nashromáždil čisté miliardy, prezident bojovník to všem natře (tedy kromě prsaté aktivistky z Ukrajiny. Tehdy se prezident tvářil poněkud nehrdinsky. A kdyby ho zasáhla kozička, tak mohly být nové volby) a houslový virtuos si nechá vyměnit nástroj za pár ušmudlanejch milionů. Nejmenuji například poslední případ druhého muže ANO, který si párkrát pokecal se zástupci firmy na dálniční mýto a hned ho vláčeli ty potvory z médií a drželi za pačesy. Nakonec vše utichlo. Zajisté je čistej jak slovo Boží, kouká mu to z očí. Zpátky k Rathovi. Ta jeho Suverenita je totiž pro tento stát symbolická. Musíte být tak suverénní, až jste bohorovní. Musíte být natolik amorální, až to dotáhnete do vrcholové politiky. A když jste v politice této řepkové (banánové se mi nehodilo) republiky na vrcholu, můžete si dovolit vše. Lžete jako když tiskne, kradete jako straky a myslíte jenom na sebe. A po celou dobu tlučete do hlav většiny, jak ONI jsou pro vás středobodem světa. A ti chudáci s měsíčními příjmy na úrovni desetiny vašeho vás potom ještě jdou s nadšením zvolit. Není to hezký pocit? Tak si představuji, jak Rath si dal podobné argumenty dohromady a vyšlo mu z toho, že má šanci. Proto nakonec se ptám. Má náš houslista šanci? Já mu ji nedám, nebo snad ani nevím, protože v tomto státě nikdy, nikdy a nikdy do konce svého života nepůjdu k volbám. Tak volte vy, většino i za mne! Hurá.
