Miliony slov a tuny slibů. Miliardy do jejich kapes. Do kapes čínských bolševiků a evropských politiků. Miliardy vydělané z práce obyčejných lidí. Těch, kteří nakonec chcípou pod atakem čínskýho vyslance. Nezapomeňte jít k volbám.
Premiér s ministrem Petříčkem zas kamsi odjeli. Na setkání Slováků, nebo Petříčků v EU, co já vím? Budou tam jednat o lecčems, o Covidu 19, o Bělorusku a Maďarsku. Mezi tím raut a nakonec? Asi zas NIC. Co mne nakonec zaujalo? Budou tlachat o tom, jak se Evropa postaví té čínské svini. Říkají, že je tu zas. Není tu zas. Je tu pořád. A my tomu prťavýmu hajzlíkovi ulehčujeme. Napřed nás zavřeli doma a strašili nás smrtí. Ukazovali nám umírající v Itálii a ve Španělsku. Měli jsme zakázanej i sex doma. S rouškou i na hajzlíku. Jenom u prezidenta mohly probíhat žranice na zámku. Měli propustný roušky z Číny? Houby, jenom káleli na pravidla a nařízení. Jaro přešlo do léta a nic jsme neprožili. Blogeři psali jenom o koronaviru a stříleli jsme do premiéra, ministra zdraví a Prymuly plnou palbou. Zasloužili si to. Hrdinou dne mohl být Hamáček. Byl? Nechám to na vás. Pro mne mohl být, Jenom kdyby se odstřihl od našeho slovenského premiéra. Na to nemá. Takže ve volbách nebude. A zařídíte to vy, volící většina. Škoda.
Jaro přešlo do léta. Na virus jsme si zvykli a nezodpovědní se chystali k moři. Je moc peněz mezi lidem. Šedá ekonomika. Proč? Protože při průměrné mzdě ze statistik by většina Čechů vyjela akorát tak do řiti, zvané hezky prdel. Jeli k mořím a byli šťastni. Zapomněli na to, že moře mají břehy ve státech, které lžou a mlží. Léto je u konce a nezodpovědní se povětšinou vrátili domů. Přijeli s koronavirem v zádech, pardon, v tělech. A všichni se diví. Co jsme asi tak čekali? Hezky do zlatova opálení cestovatelé se vracejí. „Stálo to za to,“ prohlašují a jedou se pochlubit rodině. Za rodiči a prarodiči a ukázat videa. Děti mají ještě týden prázdnin, tak co s nimi? Šup k babi a dědovi na chalupu. „No, trošku náš Karlíček pokašlává, asi z klimatizace, nebo ze změny počasí, víš babi?“ Je to horší. Rodiče i s Karlíčkem nosí v sobě koronavirus a za nějakej tejden bude půl vesnice nakažená. Babi už leží ve spádový nemocnici na JIP a dědek se ještě snaží zachránit slivovicí. A potom už má postel hned vedle babi. Poslední dny života tak stráví spolu. Dejchaj jak dva přiškrcený papiňáky a nakonec Karlíček stane se dědicem chalupy. Pan farář pronese řeč nad rakví a v hospodě se všichni vožerou na trachtaci. To moře stálo opravdu za to. A čínskej miniaturní velvyslanec se zakusuje do našich těl. Jenom aby neporušil integritu jednotný Číny. A my chcípáme a naše životní úroveň jde do hajzlu. Jsme zadlužení a bez budoucnosti. Premiér je nemravně bohat a rozdává z našeho jako o závod. Dokonce prej slíbil, že se budou dnes bavit o spolupráci hlavních hygieniků zemí EU ve společném postupu proti čínskému zkurvysynovi. Nikoli proti Číně. To by si netroufli. Po půl roce už začnou diskutovat o společném postupu. Zdá se vám to v pořádku? Je to v nepořádku, celá ta Unie. Všichni kopou jenom za sebe a všichni lížou Číňanovu řiť. To pro peníze musí umírat lidi na celý planetě. Patří nám to, lidstvu. Možná si nosorožci, který jsme skoro vyhubili, přejí náš konec. A modlí se ke koronavirbohu, aby to zařídil. A tak vyzývám všechny:“Jeďte na podzim k moři, abyste si sobecky užili života, volové.“
