Fakticky jsem se už několikrát zařekl. Nenecháš se vtáhnout do dění u nás. Nejde to. Je to osobní a útočí to na mé zásady, které do nás nalili rodiče. Otec. Obdivovatel demokracie bez odvahy za komunistů zdrhnout. Patří mi to.
Nedávno jsem psal o jedenáctém listopadu. Stal jsem se tehdá prorokem. Já vůl jsem zapomněl na jednadvacátý srpen. Na datum, po kterém se můj fotr roky nezasmál, a které znamenalo tragédii v mnoha rodinách. A moje babi furt na jejich obranu opakovala: "Ale dyk nás osvobodili." Pro některé to byla naopak šance, jak se povídá, že pane premiére a pane prezidente. Estébáci dostali šanci a bylo dobře se k nim zavčas přidat. Na dvojce běží pořad Vlk z Královských Vinohrad a pan Roden s panem režisérem Němcem se opravdu snaží. Umělecké záběry a myšlenky. Už je mi téměř šedesát a s mou pamětí a životní zkušeností mne to přestalo dojímat. Přepínám na dvacet čtyřku. To je mazec po těch letech. Hlavním tématem je ministerstvo kultury. Slyším pořád to samé, co premiéra naučili jeho markeťáci: " Vláda funguje, vláda udělala kus dobré práce, bla bla bla," až na blití. Tak můj milý, již zemřelý otče, až sem jsme došli po těch letech. Všichni slušní si říkají o estébácích ve vedení státu a všichni přitroublí je chodí volit. Máme se dobře. Naše příjmy jsou až pětinové vůči civilizované Evropě a my posloucháme, prý již senilního dědečka, který si hojí své ego na socdemácích, povídá se. A oni mu poslušně nahrávají. Jenom snad už nehrozí holí na kameru. Hůl již používá jenom k chůzi. Poté, co se na něho vrhla prsatá aktivistka a málem si nadělal do kalhot v přímém přenosu. Naštěstí voliči nic nezaznamenali. Stádo bylo zvyklé na řízení od státostrany a estébé a tak raději nic nevidí. Je to pořád náš národní hrdina. Miliardáři hezky bohatnou. Vrací se odpočatí z Karibiku, hezky opálení a mění názory. Pan Šmarda, jinak kandidát na ministra kultůry, náhle není tím pravým. Měl by si vzpomenout na své sliby a nechat snahy o rozklížení vlády co maká jako jeden muž. Snad se on jmenuje Ander? Škoda, že naši vědci nedokážou naklonovat samé Vondráčky a Jourové, to by se vládlo. A pan Šmarda to nakonec udělal. Vážíme si toho chlapa z Nového Města. Udělal dobře. Byl by zajisté nešťastný mezi tou sběří ve vrcholové politice. a doma na Moravě by možná chyběl obyčejným lidem. Vidíte, zas mne vytočili. Neměl jsem se narodit do týhle blbý doby. Ale našim dědům v první a druhé válce bylo hůř. Tady jde o morálku a tenkrát šlo o život. Takže nakonec se fakt máme dobře. Počkám na ten listopad, vyčistím si žaludek a potom budou určitě zas volby. A to nastane opět to správný maso. A furt dokola, než my pamětníci pochcípáme i se všema estébákama. Bůh Vám žehnej.
