Omlazení

Příčinou omlazení člověka může být hodně věcí. Kosmetický průmysl nám vsugeruje, že on je tím pravým "omladitelem". Mládnutí milenkou znají snad všichni chlapi po padesátce. Mládneme myšlením, praví klasik. Kde je pravda? Uvidíme  

Tuhle jsem potkal známého. Měli jsme oba z toho setkání radost. Kráčel jsem Vinohradskou a kolem běželo jaro do léta. Vedro k zalknutí. Spíš jsem se vlekl v tom náhlým horku. A proti mně se zjevil starej kámoš. Na jménu nezáleží. No těbůh, pomyslel jsem si. Ten vypadá. Pod vočima pytle jak na zrní, hubu směrem dolů a trojitá brada. Vrásky jako leteckej snímek seřazovacího nádraží v Český Třebový.

Nazdár, volal na mne z dálky. Huba se mu rozšířila a zvedla vod ucha k uchu, tedy v rámci možností.

Čau, já na to. Vykouzlil jsem úsměv. Nakonec jsem měl pocit, že ho rád potkávám.

Teda brácho, skoro jsem tě nebyl schopen identifikovat, zahlaholil kámoš.

No vidíš, já tebe jo. Ale dalo to fušku. Jak žiješ? opáčil jsem otázkou. Snažil jsem se bejt neutrální.

Člověče, mám se fajn. A právě nedávno jsem omládl vo deset let.

Jak to myslí, táhlo mi hlavou. Viděl jsem svý a tak jsem začal bejt zvědavej.

Hele, hospoda Pohoda je nedaleko. Nezajdem na jedno? vyslovil jsem pozvání. Měl jsem čím dál tím větší radost z našeho setkání a zároveň jsem chtěl přijít věci na kloub. Jaký omlazení, když vypadá skoro jak připravenej do rakve, s prominutím. Nahlas jsem nic neřekl. Dobře vím, že vypadám podobně.

Dáme jedno dvě, slovy dvanáct, kámoš na to a oba jsme cítili, že nedáme. To se tak zamlada říkávalo.

Šli jsme. V hospodě, jak jinak, se vzpomínalo s nostalgií. Známe se od vysoký školy.

Tehdá, bylo to v prváku, pozval mne kámoš na pivko. Měli jsme pauzu a tak nebyla žádná křeč.

Člověče, začal tenkrát jaksi zasmušile, mám průser jak vrata. Ta moje Jaruna je v tom. A jak jsme nevěděli najisto, tak jsme tutlali a tutlali. A teď je pozdě na potrat. Nakonec jsme se přiznali, napil se zhluboka. Jaruna se blíží k maturitě a já v prváku na vejšce. Hezkej dárek pro rodiče. Napřed nás chtěli obojí zabít a potom přišli s tím, že se podělí o péči a my musíme dostudovat.

Kámoš byl tehdy evidentně rozrušenej. Poznal jsem to dobře, protože chytal tik do levýho voka.

A podobnej tik měl dnes po letech.

Tak povídej co tě trápí, začal jsem radši sám, abych roztrhl napětí.

Sice nevím co by mne mělo trápit, ale budiž, kámoš na to. A začal.

Představ si co se mně v poslední době přihodilo. Ty dobře víš, jak jsem žil. Celej život jsem lítal po stavbách. Celej život jsem prožíval vod pondělí do pátku a někdy vod pondělí do pondělí a zas tak a potom vodskočit domů, jak stavba potřebovala. Zajímavý to bylo, myslím pracovně, ale co ze života? A vydělávali jsme tak akorát na lepší bydlo bez zajištění do budoucna. Přes třicet let a čtyři velký stavby.

Kámošovi se trošku zadrhával hlas, tak jsem přerušil tok jeho řeči. Ale i tak vypadáš dobře, pozvedl jsem půllitr a připili jsme. Snad mně tu malou neúpřimnost tam nahoře odpustí. Vypadal poněkud strhaně.

Vole, odtušil a pokračoval.

A po těch víc než třiceti letech přišla organizační změna. Nikdy jsem nikomu nelezl do řiti a nikdy jsem nedělal prvoplánovou kariéru. Jedno mi bylo jasný. Cílem organizační změny je vylepšení procesů. To je oficiální verze. A zároveň je všem jasný, že pravým cílem je obsazení dobrejch míst vybranejma a zároveň zeštíhlení. Na to se použijou ti co nejsou kámoši a ti nepohodlní. Organizační změna byla vydaná. A byl jsem na pracáku člověče. Budil jsem se pravidelně kolem čtvrtý ráno a zbytek noci jsem přemejšlel vo blbostech. A taky mně docházely všechny mý přešlapy a omyly. To ti je hrozný, nespíš a hlava jede jak formule jedna. A nic pozitivního tě nenapadá. Ty bláho, zjistíš, žes na to nebyl vůbec připravenej. Tys neměl únikovou cestu pro případ, že z vedoucího vodboru spadneš mezi položky na pracáku. A tak to šlo půl roku. Vytvořil jsem sofistikovanej životopis. CV se to muselo jmenovat. Jsme světoví. Posílal jsem to CV na všechny strany do firem, který byly blízko mýmu oboru.

Kulil jsem na kámoše oči a pořád mi nebylo jasný, jak vomládl. Prozatím padaly samý jobovky.

A ty sis moc vybíral? já na to.

Hovno. Buďto mně neodpověděli, nebo napsali děkujeme za váš zájem, avšak ….nebyl jste vybrán do dalšího kola. Hele, je to jasný. To moje CV mělo v záhlaví osobní údaje a jejich součástí je rok narození. A v tom momentě jseš v tomto státě vodkecanej. Seš v prdeli, jak by řekla moje babi.

Už jsem to nemohl vydržet. Pořád mi není jasný to tvoje omlazení o deset let, vyhrkl jsem v pauze jeho proslovu.

Ale to je úplně jednoduchý. Po půl roce jsem sehnal práci. Jak jsem byl šťastnej, člověče. Nakonec je všechno dohodnutý. A já jsem se vrátil s platem asi tak vo deset let. Takže jsem vlastně omládl, ne?

Napil jsem se zhluboka, abych získal čas. Na mysli mi vytanul americkej film s Dustinem Hoffmanem. Hledal v tom filmu práci a mimo jiný tam vysvětloval, že je zapotřebí v práci růst jak profesně, tak s platem. Přišlo mi to logický.

Tak nevím jestli ti gratulovat, nebo kondolovat, já na to.

Gratuluj, nebo kondoluj, nic nezměníš na chodu tohoto současnýho světa. A nic nezměníš na mý situaci, zakončil řeč kámoš.

Tak na nás a na tvoje mládí, připil jsem a oba jsme si s chutí přiťukli.

Chutnalo trochu nahořkle.