Jak se poznají charaktery? Jenom v krizi. Nazvali by jste dnešní dobu krizí? Já ano. A tak mi bylo dovoleno poznat charakter národa i jím zvolených "vůdců". Smutné zjištění.
Proč naštěstí? A proč plastelína? Protože normální národ z masa a kostí s mozkem v hlavách by už dávno byl nucen hromadně skoncovat se životem. Nedá se to poslouchat. Žvásty, lži a neupřímné omluvy. A ještě k tomu napůl ve slovenštině. Za prací jezdím pravidelně do hlavního města a jsem nucen používat autobus. Na cestování vlastním autem nemám prostředky. Služební mi nedali. Autobusy zrušili. Lidi se bojí cestovat dálkovými autobusy. Bodejď, všichni se vrátili z dovolených a je tu průser. Mladá paní premiérová chtěla v létě na Korsiku, tak se jelo. A národu se to povolilo. Mutace Covidů nám dnes hezky motají hlavami. A novej ministr zdravotnictví všemu přihlížel. Tenkrát v jiné trafice. Teď zas káže moudra. Jako by neviděl chování lidí. Shlukujou se bez roušek, hrabou do pečiva v obchodech holejma rukama a pořádají pouti a trhy a jiný slavnosti. Samo že bez roušek. A vymejšlí ptákoviny. Dnes jsem byl nucen jet do Prahy autem. Jedu po starý silnici. Nemám dálniční známku. Normálně „Stojnici“ D1 nepoužívám. Jezdit do Prahy autem se nevyplatí. Aby nám na tuto blbou dobu odpustili dálniční známky je ani nenapadlo. Bodejď. Papaláši v limuzínách s modrými majáčky samozřejmě nemůžou chápat normální život. A jejich spanilý jízdy je nic nestojí. Byl jsem někde u Kolína. V rádiu se ozvaly známý hlasy a jeden s mekkými ť na konci slov. A jéje, to zas bude hitparáda. Naivně jsem si pomyslel, že když to budu jenom slyšet, že to bude k přežití. Nebylo.
Když se vám někdo omlouvá a potom se zas holedbá, jak nedošlo k pochybení a jak to všechno zvládl, tak proč se předtím omlouval? Ptákovina ne? Když se ho zeptají jak naloží s vlastními sliby o zodpovědnosti, tak to otočí zas tak, aby byl nevinen. A jeho nohsledi nestojí ani za zmínku. To jsou ty principy. Když zpívám falešně, tak málokoho přesvědčím o svých kvalitách. A když kážu o pokutách při nenošení roušek, tak si tu roušku musím sám nasadit. Že ano, pane prezidente. A o tom to je. Naštěstí plastelínovýmu národu můžou vládnout do skonání světa. Hezky si jej uhnětou a připraví k volbám. A je to. Nevím proč mně v mysli vytanuly ty ušatý prdele z filmu Pupendo. Ty by nám opravdu slušely jako národní symbol.
Vidím to tak. Není asi tím nejhorším chování našich vládnoucích špiček. Ti dělají jenom to, co si můžou s tímto plastelínovým národem dovolit. A můžou hodně. Ještě horší je fakt, že za půl roku jsme nepokročili v připravenosti na druhou vlnu koronaviru ani o krůček. Nemáme metodiky, nemáme postupy pro jednotlivé instituce. Jsme zaskočeni. Improvizace na poslední chvíli. Občane, pochop nás. Jsme nejlepší. A tys plaval v moři, tak teď trp. Občan je nevědoucí a sobecké stádo. Občan nedomyslel, jaký dopad to může mít na rodiče a prarodiče. Užíval si a veselil, mladý občan. Jako ostatně miliardami a mocí omládlý premiér taky. Šel příkladem. Bezstarostný a opojený svou mocí a bohatstvím.
Nejhorší je selhání systému. Selhání úředníků státní správy a jejich náměstků na ministerstvech. A proč asi selhali? Protože možná taky proto, že se tam podepsala preference politiky nad odborností. Co si pamatuji, pořád slyším žvanění o tom, jak úředníci ministerstva musí být odborníci a nesmí s nimi zametat politická reprezentace. A furt asi zametá. Nepohodlné vymetá. Současný premiér, mistr přetvářky, to musel dovést k dokonalosti. Nikdo nebyl schopen se zaktivizovat a vymyslet pravidla pro další postup. Aby to nedopadlo, jak to dopadlo. Jsme opravdovou jedničkou Evropy. Nikdo nepohlídal temperament Slováka a uměleckého mladého ministra zdravotnictví. A nikdo neuhlídá současného ambiciózního zdravotnického velitele. Smutný příběh tvárného národa bez páteře a vlastního názoru, bez disciplíny a morálky. A hlavně bez skutečných vůdců se zdravým rozumem. Vůdců, kteří opravdu chtějí vést zemi tam, kam je to potřeba. Ne k vlastnímu obohacení a uspokojení chtíče moci. Co si s tím počnou další generace?
