Lidi, příroda a viry

První ze slov nijak nesouvisí s těmi dvěma. Člověk civilizace se už dávno z přírody vyčlenil. Viry je potřeba zničit, zabít, vyčlenit. Jak prohlašoval indiánský náčelník z Čech, nakonec přežijí jenom zbytky primitivních kmenů. 

Civilizovaný svět, jak jsme si navykli říkat naší rozvinuté společnosti, má zas téma. Pokaždý takový téma vyskočí, naplní prostor médií a pak zase splaskne. Mrtvoly a zraněné už nikdo nepočítá a lovíme nová a nová témata, nové a nové senzace. Teď to bude horší. Koronavirus, ta mrcha, se zdá být odolný i vůči našim kecům. A hlavně nakazí každého, kdo se na něj jenom podívá. Jenže on ten divák nic netuší a koronavirus už šmejdí v jeho těle. Vidíte, členové nejvyspělejší společnosti a nejvyspělejšího druhu. Začínáte být hezky v prdeli. Kecáte, plácáte, furt dokola informujete, všichni na to prdí a viry řádí. Pejsek, když zacejtí v někom z nás rakovinu, stáhne ocásek a posmutnělej od toho nemocného odchází. A přitom, kdepak na žebříčku leží pro nás dokonalé pejsek? Ztratili jsme kontakt s přírodou. Zejména antibiotika nás posunula mimo přírodní svět a my jsme tomu rychle přivykli. Bakteriální nemoci nemají šanci a viry se většinou mění na infekci bakteriální a dostanou na frak taky. Člověčí druh je sestěhovanej do obrovských aglomerací, ve kterých slovo příroda je spíš módním heslem, nebo je zmiňují „ti máklí aktivisti z řad zelených.“ A reklama. „Skoncujte s angínou za pět sekund. Je to xxx – geniální.“ Vyspělá spotřební společnost, jejíž neoddiskutovatelný vůdce leží na kontinentu za Velkou Louží, jednoznačně preferuje výkon a růst, bohatství a moc. Ostatní žáčci se snaží opičit, jak to jenom jde. Jenom ruský medvěd preferuje vojnu a násilí a růst je povolen jaksi jenom ve zbrojním průmyslu a v oborech spřízněných. Malinký virus nám během pár týdnů ukázal, jak funguje globální svět. Výroba v Číně, kde je dost ubohých, kteří pracují možná v podmínkách předminulého století v Evropě. Co nás to zajímá? Růst, růst, růst. Kdo vlastně roste? Pár napakovaných oligarchů, kteří už vlastně neví co si pořídit. Jeden z nich si pořídil firmu s názvem Česká Republika. A co až odezní následky toho mrňavého parchanta virového a utlačovaný Číňan si řekne:“Dost.“ A přestane docházet do fabrik, dokud jeho mzda nedosáhne alespoň té u nás. I když ta naše je taky dost mizerná. Kdo na nás vyspělé bude pracovat, abychom rostli a rostli dostatečně? Eskymáci asi ne a černí kluci z Afriky taky ne. To bych byl zvědav, kdybych nebyl, naštěstí, pod drnem. Vím, je to nevratný proces. Ale proč vlastně musíme lyžovat v Itálii? Proč si musíme válet šunky kdesi v Indickým oceánu?  Proč musíme studovat na jiných kontinentech? Nemusíme. Naše globalizované vnímání ON LINE světa nám tak velí. Vozíme jablka přes půl zeměkoule a napůl cestě se potkávají s masem a tak pořád dokola. Dychtíme po zážitcích, po nových mobilních technologiích, chceme si to ON LINE užívat a být IN a zažívat adrenalin. Adrenalin z toho, že bychom byli schopni uživit sebe a své blízké pouhou prací a poznáním zákonitostí přírodního světa, nám již zdaleka nestačí. Vzpomínám si na geniální film Sedm statečných. Malí chlapci tam opovrhovali svými otci, farmáři. Jeden z hrdinných pistolníků, který na své hrdinství nakonec doplatil, vysvětlil těm klukům, kdo je tam vlastně hrdinou. Víc nebudu psát. Podívejte se na ty pamětníky. Představte si scénář, kdy si to s námi koronavirus rozdá tak, že začnou vymírat desítky procent z lidské populace. Jsme ještě schopni lokálního života? Je to už tak daleko, že reportér jakési televize stojí na letišti a hlásí, že letadla do severní Itálie bývají normálně obsazena z osmdesáti procent. A dnes, nastojte, je úbytek obsazenosti až jedna pětina. Podívali jsme se doma na sebe. Kdyby letadla zela prázdnotou, to bychom považovali za dobré znamení. A ten reportérský pablb nedokáže ani říct, že úbytek jedné pětiny pasažérů svědčí o našem naprostém ignorantství, sobeckosti a sebestřednosti. My civilizovaní lidé jsme prostě banda, která by si zasloužila vychcípat. Za vším bych hledal růst, bohatství a odloučení se ze světa přírody. A nic v tom neučiní fráze politiků a neustále opakované rozhovory a klišé našich moderátorů v médiích. Svět už zpátečku nedokáže zařadit, takže nakonec to za nás možná zvládnou ty malý potvůrky.