Ještě ke konci minulého roku se zdálo být krásně na světě. Potom kdesi daleko začali umírat lidi. Bylo to tak bezpečně daleko. Najednou to máme doma. Proč? Jak je to možné? Nenapadá Vás to taky? Odpovědět si není jednoduché.
Zas musím myslet na toho virovýho parchanta s označením COVID-19. Proč se šíří takovou rychlostí už začíná být jasnější. Především jsou mu nápomocny lhostejná bezstarostnost a sobecká sebestřednost civilizovaného konzumního člověka.
Začnu tak trochu od věci, avšak nakonec se možná ukáže to, že to s COVIDEM souvisí. Byla doba, kdy jsem se pokoušel naučit jazyk anglický a mou učitelkou byla dáma, která žila v Anglii, překládala a tlumočila. Vedle angličtiny vládla švédštinou a tak trochu znala poměry v severských zemích. Jednou, zamyšlena, položila otázku:“Jak bys vysvětlil, že ti mladí Seveřani jsou takoví smradi nevychovaní. Dělají si co chtějí. Vyvádí samá alotria a být s nimi je jako s divokou zvěří. A potom dorostou do dospělosti a chovají se najednou podle pravidel. Jsou v převážné většině zodpovědní k sobě i ke společnosti.“ Panečku, to byla otázka. Napadlo mne, že to musí být zakódováno v povahách Seveřanů. Po tisíce let se perou s tvrdou přírodou, kde pochybení a nedodržení pravidla hrozí smrtí. Když jsou malí, jsou to bezstarostná mláďata. Pak přijde dospělost, kdy už si uvědomují, jak se věci mají. A když si to neuvědomují, ze společnosti dostanou signál, že takto NE. Celá společnost se musí chovat sebezáchovně. Jinak by tam na severu už žádní lidé nemuseli žít. Neobstáli by. Shodli jsme se s paní učitelkou, že na tom něco bude. A naopak ti na jihu Evropy mají úplně jiné podmínky k životu. Za ty tisícovky let se z nich stali bezstarostní jedinci s nízkou úrovní vnímání nutnosti dodržovat pravidla.
Už začínáte pociťovat souvislost s šířením koronaviru?
Dalším hlediskem může být i společenské a bezpečnostní prostředí, ve kterém daný národ žije. U nás v Evropě se už dávno nebojuje. Panuje tu mír a pokoj, zaplať pánbůh za to. To s sebou nese taky to, že z této strany není na naši civilizaci vyvíjen tlak na zodpovědné chování. Dám příklad. Izraelci musí být v nepřetržité pohotovosti k obraně své země, dokonce bez rozdílu pohlaví. Dobře si uvědomují, že když nebudou ve střehu, budou zahubeni těmi odvedle. Vlastně v průběhu celých dějin Židé natolik dráždili okolí, že byli pořád v nebezpečí. Ani Izrael COVID nevynechal. A co ten ostražitý národ na to? Nevpustí do země příslušníky těch národů Evropy, kde koronavirus získává převahu. Co to znamená? Cizinec přiletí letadlem a prozatím snad může jít do čtrnáctidenní karantény. Jinak není do Izraele vpuštěn. Bez diskuzí. A proč? Protože když by Izraelci diskutovali a vymýšleli kličky jak co obejít, už by tu nebyli, jak jsem řekl. Izraelci si totiž uvědomují permanentní nebezpečí a je jim jasné, že dodržování pravidel znamená celospolečenské přežití. Toto vědomí je většině běžných obyvatel Evropy na hony vzdáleno. Je jim to spíš cizí, stejně jako našemu neukázněnému národu, kterému je to NAPROSTO cizí.
Když se COVID objevil v Itálii, trošku jsme s kolegou v práci probrali situaci. Shodli jsme se. Ital je bezstarostný Jižan. Je to člověk společenský a má rád život. Když se setká pravý Jižan s jinými, hezky se obejmou a olíbají. Mimochodem, podobně jako Francouzi. To bude mazec, napadlo nás téměř současně. A co víc, každý Jižan nezná pojem disciplína. Takže si bude dělat co je mu milé. Bude si cestovat po celé Itálii i mimo ni. Jako by COVID měl školení ve znalosti národních kultur. Pro zahájení cesty po Evropě si nemohl vybrat lepší zemi. „Průser je na světě, tam to pojede jako rychlovlak,“ uzavřel jsem tehdy diskuzi. A jede, vidíme to všichni.
Proč je na tom náš národ vesměs tak zle v dodržování pravidel a proč tu převládá sobecká agrese, to by bylo téma na diplomovou práci. Pokud soudím podle chování mých rodičů i prarodičů a jejich blízkých, nezdálo se mně, že by byli tak nastaveni. A to museli z donucení žít v socialismu s pamětí na život v První republice. Možná ta zkáza začala už za bolševika. Potom se bolševik vzdal moci a po třiceti letech svobody jsme tam, kde jsme. Namísto posunu k lepšímu jsme dospěli k dnešní realitě. Zřejmě k takovému chování máme genetické sklony. Uznávaným principem je atak, agrese a hulvátství. I v této vypjaté době sledujeme, jak na tiskové konferenci pokládá novinářka agresivní a nic neřešící dotazy. A nakonec je jí odpovědí zlostný výpad. Zařekl jsem se, že tentokrát budu smířlivým k vládě. Proto nejmenuji, ale zajisté víte, kdo se zas neovládl.
Zajímavé je to, že se vracíme z dovolených a libujeme si, jak tam bylo příjemně. Lidi byli zdvořilí, na silnicích se dodržovala pravidla a okolí působilo udržovaně. Líbí se nám to. Potom jsme doma a....jako by se nás nic nedotklo. Záhada. Včera jsem psal o paní OSVČ a přitom jsem urazil němého tvora, ke kterému jsem ji přirovnal. Dnes už jsme mohli tu dámu vidět „na kameru.“ Cítí se podvedena, cítí se být rukojmí vlády. Kdyby bývala věděla o karanténě po návratu, nikam by nejela. Vidíte? Z její strany absolutní nepochopení základních principů. A taky můžete vidět, že na lidi tohoto typu platí pouze tvrdý postup s výhrůžkou represe. Jinak budou hledat kličky a s jejich sklonem k podrazáctví, zakódovaným v genech, se jim to daří. A budou hledat výmluvy. Můžeme si být jisti tím, že se nezamyslí nad důvody těch druhých. Ona především v té době NEMĚLA DO SEVERNÍ ITÁLIE VŮBEC JEZDIT.
Zřejmě žijeme v blahobytu a už jsme se odcizili přírodním zákonům. Náš pud sebezáchovy se zúžil na pud nahrabat co největší majetek a moc. Příroda je pro nás cosi, co už jsme dávno opanovali. Jak je vidět, NENÍ. My nejsme s to se vzdát pitomého cestování i když kolem už kosí naše řady neviditelná potvora s názvem COVID-19. My nejsme schopni vůbec pochopit o co tu jde. Natož to akceptovat.
A nakonec trocha sci fi. Představte si, že jakýsi vůdce dostane chuť na nová území. Ale co s obyvatelstvem tam žijícím? Válka nepřichází do úvahy, všichni jsou vyzbrojeni, takže by to odnesl i on sám. Nukleární zásah taky není řešením. A co takovej virusek? Vypustíme jej mezi tu civilizovanou a zchoulostivělou pakáž a jenom si počkáme. Než pochopí, že jim hrozí nebezpečí, roznesou si to hezky sami mezi sebou. No a hned bude dosti prořídlo v dané oblasti.
Konec blbej, všechno blbý?
