Kultůro, kultůro, kam jsi se poděla(la)?

Je a nebo není kultura jedním z hlavních témat každého národa? Určitě ANO. Problém tkví v tom, že ta sebranka musí být hodna nazývat se národem. U nás už si nejsem jist. Vy ano? 

Nějak se nám to zadrhlo v kultůře, že? Od té doby, co skončil pan ministr Herman, nějak to upadá. Řídí nám kulturu nekulturně vyhlížející Hradní pán? Nebo jeho pravá i levá ruka, ředitel vlády, který neovládá náš rodný jazyk? A do toho všeho vstupuje všeho znalý předseda zvadlé a mdlé strany, která ztratila tvář a nemá už žádných ideí, ani ideálů. Berme pořád v úvahu, že kultura a vzdělanost vytváří společně základ úrovně národa. Blbý co? Čeho jste se ode mne zas dočkali. Takový kecy. Mysleli jste si, že prachy a prachy a ještě prachy jsou důležitý. Asi máte pravdu. Dnes jsem se rozhodl provokovat. Modleme se a bojme se, potomci Přemyslovců. Třicet procent z nás je připraveno znovu zvolit aroganci miliard a člověka, který se snaží začlenit do národa s kulturní tradicí a historií a doposud se ani nenaučil řeč toho národa, jak bylo už řečeno. Poslední ministr kultury sice nevěděl o čem kultura je, ale odhalil mnoho nepravostí. A nad řekou Vltavou, či spíše poblíž Kladna na zámku, mnuli si ruce. Zas našli blba, který se obětoval. Něco za něco, nic za to a všechno za posílení vlastního ega. I kdybychom měli porušit Ústavu ČR. Cár papíru. Jak je těžké se na to koukat, jak je obtížné to přežít. A přitom se nabízí vícero cest k vyřešní prekérní situace v kultuře. Nedávno jsem si do autobusu zakoupil bulvár. A tam na straně pět vidím nestorku kultury, paní Jiřinu B. Hezky vyretušovaná se smála vod ucha k uchu a vypadala plná života. Já bych jí nabídl vedení kultury, třebas jenom na pár let. Myslím, že by to vzala jako přivýdělek. Prozatím nikdo neví, jak věc dopadne. Povídá se, že Hrad rezignaci ministra nepřijme. A ne a ne a ne, mne zvolily tři miliony a tak si s Ústavou ČR můžu vytřít …. a rezignaci nepřijmu, když se mi to nehodí. Premiér by věc určitě vyřešil, kdyby měl volnou ruku. Nemá. Kdysi slíbil Hradu loajalitu. Oba zřejmě vzájemně na sebe něco ošklivého vědí, nebo ne? Jenom Bůh ví. A jak jsem se rozpovídal, napadlo mne řešení v duchu starýho vtipu, kterej koloval za socialismu. Znáte to, jak rozhlas ve vlakový stanici Čierna pri Čope hlásí:“Kto sa chce stať povereníkom, alebo ministrom v Prahe, nech sa hlási u prednostu stanice. Koniec hlásenia.“ Jdu se pomodlit, aby to „hlásenie“ nebylo aktuální i dnes.