Epidemie moru, cocoliztli, španělské chřipky a jim podobné už známe. A je tu koronavir. Rozdíl je v tom, že oni neměli internet a satelitní on line informace. Umírali v nevědomosti a v bázni Boží. My arogantní chcípneme bez víry.
Slovo koronavirus slyšíme od rána do večera. Když to vše začalo kdesi v Číně, bylo to tak vzdálené. Posléze jsme začali tušit, že jsme se o existenci nového viru dověděli pozdě. Ty svině komunisticko-kapitalistický zas zatajovali. Sviním se tímto omlouvám, byli to příslušníci lidské rasy, kteří zatajovali. Od samého začátku odmítali mezinárodní pomoc. Divné, že? Do dneška vlastně nevíme, kde se vzal ten virus nazvaný Koronavirus. Pochází od netopýrů? Nebo jsou jeho původcem hadi? Obojí je zařazeno pod (ne)kultůru národa za velkou zdí. Vše za absence hygieny a možná s přemírou chudoby, která nám, „vyspělým,“ dodává všechny ty, převážně zbytečné, produkty moderního světa. Nebo je původcem toho viru zbrojní průmysl? Nevíme. Hlavně, že jsme měli senzaci. Novináři se předháněli v komentářích a celý svět si říkal:“Naštěstí je to tak daleko.“ Chyba. Nebylo a není to daleko, avšak to dnes už víme. V Číně ti chudáci, kteří umírají na koronavirus, vyrábí pro celý svět. Levně s obrovskými zisky. Oligarchové s majetky o dvanácti nulách už neví, jestli na víkend létat na Mars, nebo vlastnit deset ostrovů a dvacet tryskových letadel. Mají všechno, ovládají ekonomiku i politiku a pořád chtějí víc a víc. A najednou umírají ti, kteří jim to bohatství vytvářejí. Není to nespravedlivé? Ptají se tito nabobové a myslí si, že se jich to netýká. Odstěhují se na izolovanou haciendu s dezinfikovanou klimatizací a budou si užívat svých multimiliard. Mezitím se u nás vzedmula vlna solidarity. Sebrali jsme roušky a respirátory a dezinfekční prostředky a šup s tím do letadel a honem do Číny. Měli jsme tam možná přibalit i pana prezidenta. Avšak ouha. Najednou se koronavirus začal objevovat v Německu, v Itálii, v Iránu, v Brazílii, v....všude. Je to jasný. Musíme lítat po celém světě, abychom si to užili, abychom to dali a byli IN. V honbě za povrchními zážitky a v koupeli bohatství jsme zapomněli na podstatu života. A v TV plejáda politiků. Naše země je připravena k nástupu koronaviru. Máme připraveny záchytné nemocnice s izolací. Na letišti budeme provádět kontroly. Podobná hesla slyšíme od ministrů všeho druhu a měli bychom jim věřit. Důvěra je dobrá věc, ale nesmíte zapnout zdravý selský rozum. Pak nemůžete věřit nikomu. K čemu jsou kontroly na letišti? Příklad. Jedu někam do tramtárie. V pátek na mne prskne kýchající nakaženej lidskej druh pěknou dávku aerosolů a hlenu s miliony koronavirů. Ani si toho nevšimnu. V neděli končím s pobytem v tý tramtárii a letím domů. Samozřejmě jsem v nejlepší kondici a hezky odpočinutej. Kontrola na letišti je negativní, hurá. Virus ve mně je už hezky namnoženej a vyskakuje na všechny, se kterejma přijdu do kontaktu. Řetězová reakce. Za čtrnáct dní se peru o život a první mnou nakažení taky. Geometrická řada nakažených. Hlavně, že jsem si to sakra užil. To je co? Zdá se vám to stejně absurdní, jako mně? A to jsem nepopsal variantu cestování automobilem. Jedu z Itálie autem a nikdo mne nezkontroluje. Prostě přijedu a předávám a předávám. S vědomím těchto černých scénářů jsem dnes obešel několik lékáren. „Dobrý den, co říkáte tomu, že bych si koupil roušku?“ pokaždé jsem se nesměle dotázal. A pokaždé jsem viděl pohled, jako kdybych požádal o stejk z brontosaura. „Roušky a respirátory jsme už dlouho ani nespatřili a už tyto produkty nemáme zařazeny v objednávkových listech. Je to zbytečné,“ pravila jedna z lékárnic. „Pan ministr říkal na kameru, že naše země je připravena na epidemii koronaviru,“ já na to. „Ať se pan ministr postaví sem za tento pultík a může to lidem vysvětlovat přímo do očí,“ odpověděla ta mladá žena s evidentním opovržením v hlase. Nedivím se. Proč? Protože jsem se odebral domů a připojil se k internetu. To by v tom byl čert, abych nám neobjednal respirátor. Po hodině hledání jsem objednal, jak to nazvat, kulový h...o. „Dodání do tří dnů.“ Kliknete na to a prázdná stránka. „Na skladě.“ Hurá. Kliknete na to a... „nedostupné“. Jací jsme volové, napadlo mne. Všechno jsme poslali do Číny a teď tady pochcípáme. A najednou jsem si vzpomněl na knihu „Hlava 22.“ Tam se bombardovali vlastní vojáci, když to neslo zisk. A co když ti naši vychcaní obchodníci teď vyčkávají? Co když čekají až koronavirus konečně dorazí i pod Říp a začne kosit zdejší chrabré potomky Praotce? Potom zajisté roušku, která stála dvacku, prodáme za pět stovek. To se vyplatí, ne? Při tom pomyšlení jsem vypnul počítač a nalil jsem si Jelínkův čistý destilát z hrušek. A napříště, když zas zaslechnu optimistický hlas ministra, rozmlátím televizor na kousky a zakoupím si pistoli ČZ ráže sedm pětačtyřicet. Lidstvo dospělo do bodu, kdy je přemnoženo a kdy už ztrácí kontinuitu s přírodou. Možná je jenom dobře, když koronavirus provede selekci a zeštíhlení lidské rasy, která se stává nebezpečím pro Zemi. Blbý, co? HOWQ.
