Komisařkou navěky, obor nerozhoduje.

Donedávna jsem se tou osobou příliš nezabýval. Zařadil jsem ji mezi zlatokopy, kteří jsou schopní a dostanou se ke korytům v Bruselu. Byla pro mne jenom podobnou figurou, jakou je třeba Zahradil z ODS. Dnes už tak klidný nejsem. 

Věra Jourová, pravá i levá ruka Babišova, povídá se. Začínala kdesi na Moravě na místním úřadu. Nedávno jeden chlápek seděl vedle mne, koukali jsme na řeku nedaleko Karlova mostu a von furt cosi bručel pod fousy:“Ta kráva už od nás zmizela a všichni si oddechli. Proč ji zas musím vidět každou chvíli v televizi?“ Obrátil se ke mně. „Povídám člověče, asi nevíte o čem je tu řeč. Já si tu brumlám vo tý krávě Jourový. Ta nám všem pila krev jak do všeho kafrala a skutek utek. Měla štěstí, za bolševika se dostala s rodičema do ciziny a naučila se cizí jazyk. A to je tak všechno. Když jste něco potřeboval vyřídit, tak jste si to musel zařídit sám. Byla k prdu. Taková ta za vůz aby hnůj nepadal, říkám vám.“ Páni, koho jsem to zas potkal? Napadlo mne a zároveň se objevila zvědavost. „Koukám, vy jste z Moravy?“ Houby z Moravy, z Vysočiny su. A to nemá s Moravou co dělat. Říkáme tomu u nás Údolí smrti . Tam vám je pane v zemi radiace a ta způsobila nevratný a generační poškození mozků tamních obyvatel. Všici jsou tam na palici. Já taky a alespoň si to přiznám. Tady v Praze mám dceru, vona byla pár let v cizině a tak si žije dobře. Platí mně nájem v tý řiti a já ji tady občas navštívím. Vodreaguju se mezi cizincema, kterejch je tady víc než kobylek a dám si nějakou dobrůtku. No a potom zas to můžu tam na Vysočině pár měsíců přežít.“ Odmlčel se a na chvíli se zamyslel. Nechtěl jsem ztratit nit a povídám: „Vraťme se k Jourové.“ „Chlape, objednejte pivko a můžem pokecat. Autobus jede za hodinu.“ Kývnul jsem na hospodského a objednal dvě piva. „Řeknu vám,“ povídá,“když vidím tu osobu s tvarohově rozplizlým ksichtem v televizi, šlak by mne trefil. Ta by se snad mohla vyjádřit ke všemu. Od dopravy až k porodnosti skotu. A jak vyřešila potraviny? Nijak. Vysvětlila nám ať žerem nekvalitu za nižší ceny. Hovno leda nižší. Ceny potravin jsou u nás stejný a mnohdy vyšší, než ve vyspělý Evropě. A platy? Ubohost sama. Máme se dobře, furt opakuje Babiš a jeho nohsledi. Mají se dobře, tomu se dá věřit. My máme platy v základní mzdě a důchody tak tak na přežití. Akorát že není válka. Takže Jourová řešila, řešila, povídala a povídala a nakonec prdlačky z toho. A mezi tím žvaněním žrala v Bruselu ekologický potraviny a stejky za ceny nižší než u nás. O tom už ta vševědoucí nemluvila. Bodejď by nežvanila za půl milionu měsíčně. Proč tý babě a všem ostatním nedávají platy odpovídající úrovni v tomto prohnilým území pod Řípem?“ Tak na to jsem neznal odpověď. „No vidíte, nemáte slov. Já taky ne. Za celou tu dobu nevytvořila nic. To nic vobalila tunou prázdnejch slov a vylezlo z toho tunový nic. Nakonec těm pitomcům u nás to přijde jako něco. A vono v podstatě veliký smradlavý hovno.“ „Nejste vy trošku pesimista?“ namítl jsem a neznělo to přesvědčivě. Chtěl jsem vyprovokovat další debatu. „Heleďte se člověče, nechtějte mně naznačit, že neznám  tu osobu bez zásad a morálky. Vypadá jak nepovedenej koblih a lísá se k mocnejm i kdyby to byli mimozemšťani. A taky když je to Slovák vod estébáků, jak ho označili na jeho rodný hroudě. A taková bude dohlížet na čistotu právního státu v Unii. To si z nás dělají srandu? Vona nemůže chápat co to je právní stát, když dokáže obhajovat všechno, co udělá ten obviněnej a zas neobviněnej zločinec. Pardon, podezřelej. Vona stojí vedle takovejch jako je Faltýnek a Vondráček a tváří se jak ta co dala a už se těší na další číslo.“ To mne zaujalo. Jourová ve mně evokuje spíš myšlenky na jeptišky. Není v ní ženského šarmu ani deko. „Kdyby za něco stála, tak už dávno odejde z toho přehnutí Ano. Říkám tomu přehnutí, protože kdo tam je, musí bejt přehnutej a ohnutej a má vypláchnutej mozek. Nebo je vychcanej a má se dobře. To je má teorie.“ Jak jsem toho chlapa poslouchal, dával jsem mu víc a víc za pravdu. „Vy máte přehled,“ povídám. „Bodejď bych neměl. Tam u nás je houby co dělat a tak čumím na televizi a poslouchám rádio. Jednou mne z toho jebne. Můj pes Ferda leží vedle na kanapi a když spatří některý politiky v televizi, tak začne vrčet a nakonec párkrát bafne. A nejvíc jej žere Jourová s Babišem. To se může zbláznit, jakej dostane vztek. V tom momentě vyrážíme ven, aby se uklidnil pachem fenek a volností pohybu v parku.“ „To děláte dobrý skutky,“ já na to. „Dělám, a teď už musím kráčet na autobus,“ odpověděl. Zvedl se a odkráčel. Na pozdrav zvedl ruku a zmizel v podchodu. Dlouho jsem tam seděl a přemýšlel jsem o tom obyčejném chlapovi, který měl tolik pravdy a který teď sedí v autobusu někde na dálnici a sune se dvacítkou směrem k Moravě. Naštěstí zplodil dceru, která měla schopnost odejít do světa a potom mu přilepšit k životu. Máme se dobře? Jourová a jí podobní určitě.