Jsme opravdu prozíraví?
„Z obchodů mizí trvanlivé potraviny,“ hlásil kolega. „Skupují se mouka a těstoviny a taky luštěniny. Jo a taky prý konzervy. Slyšel jsem to ráno ve zprávách.“ Přehání, povídám si a makám bez zastávky. To bylo hned po ránu. Lítáme, řešíme, tlučeme do klávesnic počítačů. Nad polednem hlásí druhej kolega:“Manželka volala, že u nás v Bille zejou některý regály prázdnotou. Mouka, cukr, těstoviny jsou fuč.“ „Divný svět,“ povídá druhej kolega a evidentně byl zaraženej. Je to od přirození optimista a sportovec. Na rozdíl od mý skeptický povahy pochybovače. „Neměli bysme to tady zabalit a jít si nakoupit?“ já na to a už sem se bavil. „Blbče, děláš si srandu a nakonec opravdu nebudeme mít o víkendu co uvařit,“ slyšel jsem odpověď. „My žereme žáby a raky vod nás z potoka,“ já na to a radši jsem se klidil z dosahu. Když jsem přibouchnul dveře, tak na ně zrovínka dopadla bota. Měl jsem z toho projevu kolegiality radost. Po obědě už jsme se zas pustili do rachoty a nebyl čas na blbiny. Po šichtě jsem vyrazil do Kauflandu. Dostal jsem pokyn z domova co nakoupit a k tomu pivko pro sebe a něco na zub k večeři, myslel jsem si. V Kauflandu teploučko a útulno. Hned vpravo za vstupem na mne kynuly prázdné regály. Copak copak? Nápisy rýže a těstoviny. Aha, tak to nebyla fáma. Cikán tam stál s košem a ty jeho černý voči byly snad dvakrát větší. Klapal brvama a mumlal si: “Gádžovia sú dočista pometený, lebo bude daaká oslava? Ináč to neny možno.“ Je možno, napadlo mne a už jsem se zas dostával do normálu. Myslel jsem si, že si na některý věci tady u nás nezvyknu a ono to jde. Když už nemáte sílu k útěku, musíte přivyknout. Představil jsem si ty davy, převážně důchodců, zalehnutých do nákupních vozíků a čekajících až ochranka odemkne vchod do obchoďáku. A pak vyrazit na zteč. „Co kdyby nám zavřeli obchody kvůli koronaviru mámo?“ slyšel jsem jasně jejich hlasy večer předešlého dne. „Pamatuješ na měnu v padesátejch? Tonda tenkrát taky sliboval a jak to dopadlo. Musíme se zásobit.“ A hned nad ránem vyrazili. Se zubatou v zádech spěchali pořídit si zásoby. Mají pud sebezáchovy tihle důchodci. Budeme jej mít taky? Zahlédl jsem cikána jak kráčí k pultu s chlebem a nabírá čtyři dvoukilové bochníky. Vypadal spokojený. Chleba a rohlíky kupodivu nevykoupili. V tom nám svitla naděje. Ještě to nemusí být davové šílenství. Piva bylo taky dost, tak nakonec vše dobré. Když jsem se usadil po večeři, s odstupem jsem začal analyzovat zážitky dne. Ty lidi jsou trénovaní bolševikem. Někteří mají v paměti vojnu. Neměli to v životě lehký a přežít znamenalo umět se o sebe postarat. Možná nebudou tak stupidní, jak se zdálo. Možná jsou jenom opatrní a ve svém důsledku prozíraví. Až totiž koronavirus přeleze Šumavu, mediální masáž vyrobí takovou paniku, že budeme litovat doby, kdy jsme zrušili protiatomové kryty civilní obrany a protiplynový masky naházeli do odpadu. Potom bude každá potravina ve špajzu pravým požehnáním. Jenom aby v obchodech něco zbylo na ty, kteří pracují a nemají čas se zásobit.
Miloš Korotvička
A opravdu tady lepší nebude?
Bude, nebude? Podle pohledu na současnou virovou situaci a stav naší politiky hned tak nebude. Jenom jestli si za to nemůžeme tak trochu sami. Tím, koho volíme, tím, jak se k sobě chováme. Chybí vzory.
Miloš Korotvička
Naštěstí současným národním materiálem je plastelína.
Jak se poznají charaktery? Jenom v krizi. Nazvali by jste dnešní dobu krizí? Já ano. A tak mi bylo dovoleno poznat charakter národa i jím zvolených "vůdců". Smutné zjištění.
Miloš Korotvička
Restrikce, příkazy, zákazy a návyky občanů
Poslední dobou stát v čele s plukovníkem na ministerstvu zdravotnictví přitvrzuje. Virus však prozatím vítězí. A všichni k volbám. Na volby je každý virus krátký. Můžeme porazit tu malou potvoru? Nemůžeme. Chováme se jako čuňata.
Miloš Korotvička
Kampárium, hospůdka v Praze. Ostrov pohody a klidu.
To není reklama. To je prožitek se zážitkem. To je radost a naděje, že se to může opakovat. To je naděje, že nakonec sami porazíme Číňana a Slováka taky. Porazí je naše víra v dobré pivko.
Miloš Korotvička
Tramvaj číslo jedenáct
O tramvaj a její číslo tu nejde. Jde tu o počty nakažených, hospitalizovaných a mrtvých. Jde tu o fráze a přetvářku těch, kteří ovládají tuto zemi a socky, které jim toto pokrytectví umožňují. Nakonec musí pochcípat, socky.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
Učitel/ka MŠ pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami
Střední škola a Mateřská škola Aloyse Klara
Praha
- Počet článků 130
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 551x