jazykový kurz k nezaplacení

My senioři to nemám lehký. Peněz nic moc a furt hrozba selhání mozku. A proto přináším návod. Čtěte a hlavně po přečtení mne neproklínejte.

Najednou nevím jak začít. Nechci abyste si mysleli že kecám. Tak jo skočím do toho rovnejma nohama. Tuhle jsem se zamejšlel nad životem a nad mým věkem. Nic moc. Senior? Nebo obstarožní po středním věku? A v bulváru titulek. „Zaručený recept na duševní svěžest v seniorském věku.“ zajímavé, napadlo mne. Nic moc objevnýho, avšak brouček v hlavě bzučel. Psalo se tam něco v tom duchu jako že duševní svěžest a možná prevence onemocnění mozku mohou být významně ovlivněny našimi postoji a chováním. To mne uchvátilo. Jsem spíše fatalik. Dobře řekl jsem si a dočetl článek do konce. Jaké bylo doporučení? Nejlepší metodou k udržení se v kondici je učení se cizímu jazyku. Na každý den porce nového, slovíček, frází, gramatiky. A pravidelně část z toho opakovat. A to všechno završit praxí s psaním a hovorem v cizím jazyku. Tak tomu všemu jsem rozuměl. A přitom jsem si vzpomněl na naši učitelku angličtiny. (Vidíte tu krásu češtiny? Rozuměl avšak vzpomněl). Zpátky k paní učitelce. „Choď do hospod kam chodí Američani. Oni jsou ukecaní a mají rádi když cizinec se pokouší o rozhovor v jejich mateřštině.“ Dobrá rada. Vzpomněl jsem si na ni po přečtení článku. A když jsem si zaboha nemohl vzpomenout na jméno jednoho našeho herce, bylo rozhodnuto. Musím s tím něco udělat. Myšleno s hlavou. Nazítří jsem vyrazil do ulic. Irish Pub Ocean Wave a vedle dveří na ceduli mořská panna. To je ono. Vešel jsem dovnitř. Naproti dveřím výčepní pult s barovejma sedačkama a za pultem snad dvanáct pák na čepování dvanácti druhů piv. Napravo byl lokál vybaven křesly a knihovnou. Nalevo dubové lavice a dubové stoly. A všude se diskutovalo jen tak mezi pitím piva. Najednou jste byli jako doma ale v předminulým století. Stůl u krbu a za ním postarší vousáč. To je on, napadlo mne. „Dobrý večer je zde volno?“ povídám škrobeně s lehkou úklonou. „Helou, jés ounly fór jů,“ chlapík na to. V ten moment mne vůbec netrápilo jakto že odpovídá englicky na českej dotaz? No nic, měl jsem cíl a tak jsem si přised. „Hau ár jů?“ povídám. „Aj jem fajn and jů?“ on na to. Slibně se nám ta konverzace rozvíjela. Měl jsem to spočítaný. Když si objednám učitelku angličtiny tak za hodinu vypláznu minimálně pět stovek. A bude to školometsky šroubovaný. A tady v pubu svoboda života. „Let mí invajt jů for a drink. And the bil wil bí to mí.“ Jakože zaplatím účet. Usmál se s hubou vod ucha k uchu a evidentně souhlasil – egrí. Tedy řeknu vám s výslovností byl problém. Já s moravskou engliš a on který žil v Edinburgu. Skot, sakra. Ti mají hubu naštelovanou úplně jinak než Angličani. Nakonec jsme žvatlali přes dvě hodiny a hospodskej nestačil stlačovat páku k čepu. Piva mizela jak řeka Punkva do Macochy. Moc nechybělo a nakonec jsme se objímali. Bylo nám spolu dobře. A než jsem se chystal zaplatit došlo na loučení. „Spasíbo těbě ty moloděc,“.zabreptal mi do ucha ten Skot. „Što ty gavaríš?“ já na to a hned mi to došlo. „Odkudá ty?“ vyhrkl jsem. „Ja iz góroda Novosibírsk a ja rabótal v Mokvé kak profesór politěchniky. A ja patóm dólgo žil v Edinbúrgu. A sejčás ja v Práge rabótaju kak sovjétnik.“ po těch vypitých pivech a v té pokročilé hodině jsem zřejmě nevypadal moc při smyslech. Hospodskej přinesl účet a tvářil se servilně. Čekal problémy. Nebyly. Zacáloval jsem ten kurz angličtiny s konverzací se Skotem z Novosibirska. Jako bych si objednal dvě učitelky. Ale nakonec to nebyl tak špatnej večer. Když si vezmete že jsme procvičovali dva jazyky naráz potom to celkem ušlo. Ale opakovat to už nebudu. Musel bych začít chodit do Mc Donald na brigády. 

P.S. A taky jsem vynechal čárky, ty mne trošku se.. štvou.