Jaroslav Hašek. Mohlo by se zdát, že byl tak trochu blázen. Nebyl. Společně s panem Járou Cimrmanem. Byli to praví Češi. Ještě štěstí, že máme jejich geny. Přežijeme všechno. A za nějaký století pod Řípem bude líp.
Nedávno padl verdikt. Dnes víme, že to byl jakýsi „meziverdikt.“ Já tomu moc nerozumím, nejsem právník. Sice mám na právníky svůj názor a pro mne jsou někteří právníci v podstatě zločinci s titulem a znalostí toho, jak se právu vyhnout. To by bylo na samostatné zamyšlení. Naprosto jistý jsem v tom, že řeč práva musí být srozumitelná všem, nejenom právníkům. Protože právo je součástí veřejného občanského života a každý občan v normální společnosti musí mít právo rozumět právním a zákonným formulacím. Rozumím tomu tak, že nyní je premiér zas blíž očištění a zproštění z podezření. I když pro každého normálního člověka nejde o podezření, nýbrž o hrozivě jasnou jistotu. A možná snad vše zvrátí kdosi Nejvyšší. Šel jsem Žižkovem a potkal jsem Jaroslava Haška na koni. Totiž jeho sochu. A to mne inspirovalo. Hašek u píva, Hašek ležící na lavičce v parku, dobrý, ale na koni? Skvělý. To je opravdu nápad. Kdyby nám řekli Hašek legionář, taky bysme nevěřili. A byl jím. Hašek byl totiž snad největším Čechem. Ty jeho citáty a zdánlivě slaboduché věty. Pro mne byla nejhezčím citátem věta:“Dělali že jsou opilí a také byli.“ Už začínám plně chápat Haškovy útěky z reality do světa pod pod pivní pěnou s humorem a sarkasmem, dvěma bratry. Tenkrát ty vnímavé drtila nadvláda Habsburků s Františkem Josefem nesmrtelným v čele. My vidíme mžourajícího obviněného nesmrtelného premiéra a klátícího se staříka v Lánech. Nebýt Haškova přístupu k životu, mohlo by to být, jako tenkrát, nesnesitelné. Estébáci ještě nevychcípali a mladí začínají být apatičtí. Absence morálky je zdrcující. To poznám i na reakcích na tento článek. To to zas schytám. František Procházka když kráčel po železničním mostu přes Vltavu, zajisté si nepřipouštěl konečnost svého působení na tomto světě. Nakonec bude nesmrtelný jenom ten most. Jednou vezme čert i současné vládce. Oni taky nejsou tak vysoko, aby to včas rozpoznali. „Na každou svini se voda vaří, říkávala jedna moje moudrá kolegyně. Není to nic osobního, abyste věděli, je to přísloví. Jenom škoda, že Nejvyšší nemá Papinův hrnec, aby bylo urychleno dosažení bodu varu. A takový Slovák vydrží hodně. Jánošík visel za žebro na háku a ještě si dovolil zvolat:“Keď stě si ma upiekli, tak si ma aj zjěztě.“ Každý druhý člen populace by v takové situaci chroptěl a nakonec by vypustil duši. Jánošík ne. On ještě hrdinsky volá a možná i seskakuje z háku. To už nevíme. Náš Ander Jánošík nebyl zavěšen za žádnou část jeho těla, naopak užívá si svých miliard na opakovaných dovolených v exotických krajích. A mezitím mu tady maká vláda a obhajuje ho Hrad. Tuhle se mne kolega otázal:“Premiér má mladou babu, že?“ Co byste na takovou zbytečnou otázku řekli? „Jasan, koupil si mladou holku za svý miliardy. Snad si nemyslíš, že si koupí ženskou v jeho věku.“ Pochopil to hned. Je fakt dobrej můj kolega. Koupit jde všechno. Stranu, voliče, stát a tak. Naštěstí byla doba oběda. Nadlábli jsme se za cenu stravenky špenátem a hovězím zadním. Máme se dobře, to je jednou jistý. A pan Hašek nám ukazuje směr.
