Pan Kopecký kdysi prohlásil:"Lidstvo si to šine do hajzlu." Nechci použít nevhodné výrazy, proto jsem použil citát. Naše společnost se už takzvaně "došinula." Dál by to už jít nemělo, ale půjde. Chybí pravé osobnosti a mecenáši.
Vyprávěj na ČT1. Tak to opravdu bylo? Asi jo. Jenom dnes už to působí jako vidina. Mžourající premiér s mekkými souhláskami na konci vět. Na Hradě pasáček s tím, který byl zvolen prezidentem a u kterého si nikdy nemůžete být jisti, zda je nemocen, nebo načisto sjetej. Panebože to je situace. A společnost, která zapomněla, nebo rezignovala na svou minulost. Společnost, která nezná své předky a své vlastní dějiny. Jediné co vyznává je okrádání všech pro obohacení sebe sama. Na úkor všech. A na úkor svých potomků. Bezvěrci bez zábran a bez zásad. Zneuctění vlastními principy vnímání světa. Po třiceti letech budeme soudit dědoušky Milouše, Lubouše a toho třetího, jehož jméno jsem zapomněl. Asi jsem jej neznal ani v době jeho slávy. Lubomíra jsem znal. Na letní brigádě na stavbě hotelu Praha, mimochodem Kellner ten hotel už zdemoloval, pokaždý ráno odváželi Štrougala do úřadu. A protože jeho vila byla hned vedle staveniště, koukali jsme na ten obřad z pátýho patra. Tam jsme vozili kolečka betonu a armovací dráty. Byli jsme mladí do půl těla a slunce tak hezky a laskavě hřálo. V podstatě nám byl ten rudej papaláš Lubomír ukradenej. Večer po šichtě jsem vyrazil do Prahy a procházel se Starým městem a Malou stranou. Seděl jsem všude tam, kde sedával pan Hrabal a kde se čepovalo dobrý pivko. Za pár kaček. Svět byl jasnej. Komunisti vlevo a my ostatní vpravo. Jméno Jakeš jsem snad slyšel poprvé, když kdesi tento Hurvínek socialismu povídal o výdělcích paní Zagorové. Musela to být opravdu hodná a šikovná holka, když si dokázala za bolševika vydělat třicetinásobek platu mýho fotra, kterej měl dva tituly a sokolský zásady k životu. Měl jednu vadu, můj fotr. Byl „jenom“ konstruktérem a odborným učitelem na učilišti. Když mu nabídli možnost vycestovat s firmou do Afriky a chtěli jenom jeden jedinej "nevinej", jak povídali, podpis, poslal je do prdele. A seděl doma. Byl to vosel, stejnej jako jsem já. „Zásady a morálka jsou principy, který nás Sokoly odlišují od ostatních,“ slýchával jsem častokrát. Prostě naivní blbec to byl, ten můj fotr. V tý době v rodině Babišů a jinejch ctili úplně odlišný principy. „Vládnou rudí, tak buď rudej. Přebarvili se na zeleno? No a co, i zelená ti bude slušet,“ A tam byl ten rozdíl. Zpět k tématu. Pokud naše společnost je natolik ubohá, že se po třiceti letech chystá soudit tři staříky, potom je odsouzena k zániku. Havel, ten novodobý zbožňovaný zločinec, on je měl soudit. Nesoudil. Propustil vrahy, přizval ekonomický estébáky a komunisty nechal na pokoji. Mohl bych vám vyprávět jaké to bylo, když propuštění a potetovaní zločinci se dobývali do kupé vlaku, ve kterém cestovala žena matka se svou desetiletou dcerou. Kdepak byl Havel, synek z bohaté rodiny, který žil mimo reálný svět a nedokázal překonat svou sebestřetnost. Vozili jej v prezidentských limuzínách. „Hrávali jsme si jako děti v ohradě tam, kde je dnes Tančící dům. A pokaždé, když se objevil malej Vašek, bylo po hraní. Byl to prosazovací rozmazlenej fracek. Muselo být pokaždý po jeho a pokazil každou hru,“ říkávala jedna žena, která tenkrát byla malou holkou. Jedna z těch dětí, které vyrůstaly na nábřeží Vltavy. Je to dnes vzdělaná dáma v letech. Nebudiž mu odpuštěno. Ani propuštění zločinců, ani připuštění estébáckých ekonomů k moci. Všechno špatně. A vše je dnes oslaveno. Všechno na hovno. Ale nakonec, o mrtvejch jen dobře. Dnes už je stejně na všechno pozdě. Po třiceti letech nám vládnou estébáci a budeme soudit rudé staříky. Společnost postižená leprou. Společnost prožraná virem zapomnění se zbožněním ZLA. A všichni se tváří jako civilizovaní lidé. Slova a slova. Prý ať premiér odstoupí, nebo prodá firmu, kterou stále ovládá. Řekl nezávislý audit. Blázni, je to jako kdyby jste požadovali, aby si vrazil nůž do břicha a spáchal harakiri. Jak už nám několikrát řekl:"NIKDY, NIKDY A NIKDY." Tak to bude. Protože obojí je jeho celej život. Vydělávat miliardy a ovládat národ, který míval historii a hýbal Evropou. To je to, pro co on žije. Takže se, prosím, zbytečně nevysilujte a konečně začněte dělat něco pro lidi. A on bude zas zvolenej, když bude chtít. Copak neslyšíme jeho nohsledy ve vládě, v parlamentu a na ulicích? Ti za jeho přízeň a prachy položili čest a dobrý vychování na pařez, nebo tyto zbytečnosti vůbec neznali. A taky proč bude zvolen? Taky proto, že přimhouří oči a plačlivě a hezky srozumitelně vysvětlí svému voličstvu, co sdělit potřebuje. Audit EK je zmanipulovanej, auditoři i s Amnesty international jsou podplacená banda a nikdo z nich nezná naše zákony. Samozřejmě že neznají naše české zákony. Ty jsem vyjmenoval nahoře. Oni vyrostli v civilizaci. Nakonec hezky jasně slíbí důchodcům kus žvance a všem zas a dokola zopakuje, jak se mají za jeho vlády dobře. Žijeme na dluh. A jak jsem už kdysi napsal, až bude blbě, premiér sbalí kufry a svým soukromým tryskáčem zmizí někde v daňovém ráji. A jeho přitroublí voliči s hubama otevřenýma procitnou. Bude pozdě. Ovšem jaká je situace? Opozice bez nápadu. Jedni chtějí jediný, svrhnout premiéra. Druzí nás chtějí furt digitalizovat. Stařenky se staříkama jim na obojí kašlou. A sliby se sliby. Slibem nezarmoutíš. Heslo mladých. Je dobré to znát. Potom nejste zklamaní. A síla peněz, která překoná všechno. Prachy nade vše. A co mladá generace? Nic. Jejich životy řídí mládí a svobodná mysl, které s sebou nesou bezstarostnou radost ze života. Takže jako nám byl ukradenej Lubomír, jim jsme povětšinou ukradení my i s premiérem a prezidentem. Lepší to tady NIKDY nebude. Tento lid si nedokáže vládnout. Už si připadám jako kněžna Libuše. Snad se mýlím, jako se zmýlila ona.
