Sydney: prosluněnější rival Melbourne

V Melbourne nepříliš oblíbené velkoměsto bylo mnohem krásnější, než jsme čekali, plné úžasných pláží a fotogenických míst.

Rivalita mezi těmito dvěma velkoměsty je v Austrálii nezanedbatelné téma, které má sice poměrně jasného vítěze (Sydney se v žebříčcích nejlepších měst k životu neumísťuje), ale obě strany mají fanatické příznivce.

Obě města mají optikou této rivality jasně dané charakteristiky. Melbourne je město hipsterů, kaváren, pohody, klidu a pomalejšího životního stylu. Sydney je oproti tomu město velmi kompetitivní, plné surfařů a dalších sportovců, pláží, rychlejšího životního stylu a dražších nájmů.

Tyto zjednodušené charakteristiky jsou vlastně docela přesné. Sydney jsme si ale i tak zamilovali překvapivě rychle. Přispěl k tomu i fakt, že se nám náhodou podařilo díky slovenské známé najít perfektní bydlení blízko centra s úžasnou grilovací terasou. Využívali jsme ji   každý večer, který jsme v Sydney strávili, a touto optikou bylo město přeci jen o něco přitažlivější.

Zde jsme se také znovu setkali s Johanem, který byl mezitím do Sydney pracovně přesunut. Nevím, zda mu prospělo odloučení od asijské přítelkyně nebo samotné Sydney, ale od našeho spolubydlení v Melbourne přímo sršel energií a radostí. Johan se proměnil z trochu letargického spolubydlícího v mírně psychopatického, ale enormně vtipného společníka, který mě s mefistofelskou přesvědčivostí sváděl k nejrůznějším darebačinám. Z našich grilovacích večerů nebyl žádný vysloveně střízlivý. Johan je doslova mým opakem, nedělá si s ničím starosti, nad ničím moc nepřemýšlí a všechno mu jde v životě snadno. Díky němu jsem pochopil, že složitost věcí kolem nás není často definovaná věcí samotnou, ale spíš nastavením pozorovatele. Johan se svou očividně enormní inteligencí dokáže vše, po čem zatouží, a momentálně bez problémů míří k australskému občanství. Doufám, že jej ještě uvidíme.

V Sydney jsme se jinak spíše poflakovali po plážích a rybích trzích, kde jsem si dopřával mé milované ústřice.

Blue Mountains – úžasné scenérie okupované čínskými turisty

Ze Sydney jsme zamířili do nedalekých Blue Mountains. Jedná se o pohoří, které získalo svou pověstnou barvu díky vypařování speciálních pryskyřic. Pohoří je opravdu nádherné a nabízí nepřeberné množství tras s krásnými výhledy. Odvrácenou stránkou je ale přebujelý čínský turismus. Rychle jsem pochopil, proč se Číňané vyšplhali tak rychle na špičku nejméně oblíbených turistů. Jsou nesmírně hluční a neuvěřitelně bezohlední. A neradi s kýmkoliv nečínským navazují oční kontakt. I když do vás svou vinou narazí, nejen, že se neomluví, ale ani se na vás nepodívají a jdou prostě dál. 

Přívalu čínských turistů jsou Modré hory, a to ke škodě věci, značně přizpůsobeny. Dva vrcholky a údolí pod nimi propojují dvě obří lanovky, aby se čínští návštěvníci nemuseli ve svých Prada sandálech namáhat příliš. Jakmile vykročíte mimo tyto stezky, na Číňany už nenarazíte – ani na nikoho jiného. Nejvíce jsme si tedy užili tyto opuštěné cesty.

Nimbin: drogové panoptikum proměněné v noční můru

Byron Bay (který jsem v popisu vynechal) zůstal v míře divokosti daleko za očekáváním, „social experiment“ Nimbin, jak je místo přezdívané na internetu, v tomto ohledu nezklamalo. Nimbin je malé městečko s velmi uvolněnou drogovou politikou, které australská vláda nechává jít vlastní cestou. Už řízení z Byron Bay bylo hard core, asi nejšílenější 2 hodiny za volantem v mém životě. Řekl bych, že vláda nejspíš netouží mít Nimbin jako turistickou atrakci.

Ve městě samotném jsme nakonec vydrželi jen pár desítek minut. Atmosféra uvnitř je opravdu nepopsatelně zvláštní. Malované domy jako z komiksového westernu a veselé nápisy ostře kontrastují s tím, jak moc je zde cítit těžká přítomnost nejen měkkých drog. Tvrdé drogy nepůsobí moc vesele ani vtipně. Místo je plné podivných lidí s vpichy na rukou nebo bez zubů, ale také pomatených hudebníků, vykladačů osudu z karet a dalších bizarností. Pakovali jsme se docela brzy.

V jenom z weed obchůdků jsme s manželkou nakoupili speciální čokoládové kuličky, které jsme si večer dali (tráva otevřeně k dostání není). Manželka byla hodně unavená, mně se chvíli točila hlava. Tolik k Nimbinu.

Poslední australskou cestovní zastávkou byla Tasmánie. O tomto opuštěném klenotu bude příští část blogu.