Great Ocean Road a Grampians: přírodní krásy Victorie

Náš pobyt v Melbourne se blíží ke konci, jaro je v plném proudu a my si konečně něco naspořili. Čas vyrazit objevovat krásy Victorie, kterou brzy opustíme.

Great ocean road: Komerční podívaná?

Naše první australské vícedenní cestování začínalo trochu napínavě. Nevyzpytatelné jarní počasí, pro Evropana nezvyklá dopravní pravidla a do toho jeden nepříliš zkušený řidič (já).

Great ocean road je název 253 km dlouhé silnice, vedoucí podél pobřeží na jihu Australského státu Victoria. Pro vysokou koncentraci krásných míst a výhledů, koal a klokanů je častým cílem turistů, kteří do Austrálie zavítají. Cesta je složená z obrovského množství zastávek a výhledů.

Great ocean road má rozporuplnou pověst. Byli jsme z několika stran varováni, že se jedná o komerční a lacinou podívanou, nevhodnou pro opravdové cestovatele. Moc nás to ale nepřesvědčilo a tak jsme s našimi asijskými přáteli vyjeli na dvoudenní ocean trip.

Řízení na levé straně? Není to tak strašné

Na svou řidičskou premiéru jsem se připravoval s napětím. Předně patřím k těm asi 10% řidičů, kteří sami sebe za dobrého řidiče nepovažují. Věřím tomu, že lepší je podprůměrný řidič, který se považuje za slabého, než průměrný, který se považuje za skvělého.

I díky tomu, že jsem toho ani po Evropě moc nenařídil, zvykalo se mi na levou stranu lehce. Australské značení je jako vždy intuitivní a chytré, takže se dalo zorientovat snadno. Na automatické převody jsem si taky zvykl hned (naopak už to bude nejspíš horší). Největší potíže mi působil blinkr, který je v Austrálii pro oba směry napravo. Tak jsem pořád zapínal stěrače.

Klokanů jsme i tentokrát viděli nespočet, koalu jen jednu: o to komičtější zážitek to však byl. Když jsme při procházce jednu loudající se koalu v dálce objevili, pomalu jsme se k ní blížili, abychom ji nevyplašili. Ne tak náš spolucestující Tchajwanec – sám o sobě docela cvalík – který se ke koale doslova řítil. Nebohé zvíře, které hluk a rychlý pohyb vystrašil, prchalo na strom a ještě mnoho minut vystrašeně koukalo, co se dole děje. Tchajwanec ovšem vůči koale mnoho empatie neprojevil a pořád dokola se divil, proč tak nepochopitelně utekla. Před řítícím se cvalíkem bychom se ovšem i my nejspíš schovali na strom.

Great Ocean Road

Grampians

Velké štěstí na počasí jsme měli i při třídenní návštěvě jednoho z největších národních parků Victorie, Grampians. Předpověď slibující tropické teploty se nezmýlila a my tak poprvé v náznacích viděli, jakou sílu má australské slunce.

V národním parku jsme podnikli několik větších i menších okruhů. Náročnost byla podstatně vyšší, než jak jsme zvyklí z Česka. Svou roli hrálo nekompromisní slunce, před kterým se na mnoha úsecích nebylo kam schovat, ale i terén, složený často ze skal a příkrých útesů. Asi na 15 minut se nám na jednom trochu nejasně značeném místě podařilo ztratit a rychle jsme si uvědomili, jak zrádné mohou tyto stezky být.

S náročností terénu nápadně kontrastoval přátelský přístup všech, které jsme na cestě potkali. Dali jsme se do řeči snad s každým. Několik cestovatelů dokonce znalo z Česka i více než Prahu (Český Krumlov). Australané obvykle začínají všechny konverzace dotazem, odkud jsme. Téměř vždy je nechávám tipovat. Které tipy zaznívaly nejčastěji?

Česko jako tip nikdy nezaznělo, protože naši zemi v Melbourne málokdo zná. Nejčastěji odhadují Nizozemí, což není až tak překvapivé, protože jsem tam několik semestrů studoval a moji angličtinu to samozřejmě ovlivnilo. Na druhém místě bývá Německo, protože jsme blízko a náš přízvuk je asi trochu podobný. Tajně doufám, že Němce tipují také proto, že mají většinou na rozdíl od Jihoevropanů výbornou angličtinu. A na třetím místě – pro mne nepochopitelně – potom Švýcarsko / Švédsko. Ne a ne pochopit proč, ve Švýcarsku jsem byl krátce dvakrát a ve Švédsku nikdy. A nejsem blonďák, dokonce ani nevím, jestli mám ještě vlasy. Ale lichotí mi to :)

Grampians

Great Ocean Road a Grampians byly poslední zastávky naší melbournské životní kapitoly. Letíme na sever Austrálie a procestujeme východní pobřeží. Potom nás čeká ještě Tasmánie.