První dny v Melbourne: láska na první pohled

První dny v Melbourne jsou až snově krásné. Poznáváme město, hledáme to správné bydlení na následující rok a užíváme si pozdního léta.

Melbourne nás zatím příjemně překvapuje. Především je ještě o něco krásnější, než jsme čekali. Už samotné procházky centrem ve mně vyvolávají vysloveně euforické pocity a každou chvíli se zastavuju, abych si prohlédl  půvaby města. V dnešní části blogu vám přiblížím několik prvních dojmů, které nám náš nový domov připravil.

Melbourne je složením obyvatel výrazně asijské. V některých částech města tvoří asijská populace většinu všech obyvatel. Tvář města to výrazně proměňuje, dokonce i architektura futuristických štíhlých mrakodrapů připomíná japonská či jihokorejská velkoměsta. Mnoho ulic v centru se od asijských velkoměst moc neliší a nabízí střídavě čínskou / vietnamskou / japonskou / thajskou / indickou kuchyni. Stravování v Melbourne je kromě své kvality vyhlášeno také svou různorodostí a je možné zde najít jakoukoliv světovou kuchyni, včetně české. Láska k dobrému jídlu je jeden z důvodů, proč  jsme zde, a kulinářským radostem bude věnovaná jedna z dalších částí blogu.

Příjemným překvapením nakonec byly i ceny. Nájmy jsou nekompromisní, ale jinak se zdá, že se zde při troše disciplíny a racionality dá žít docela rozumně, což hezky ilustruje následující historka. Hned první večer jsme skončili v sympatickém asijském bistru v centru, kde nám ceny připadaly přijatelné. Až v průběhu večeře jsem se dozvěděl, že restaurace má Michelinskou hvězdičku. Za cca 600 Kč jsme povečeřeli v Michelinské restauraci přímo v centru Melbourne! Toto město  je v mnoha ohledech docela štědré a hodně věcí je zde úplně zdarma, například většina galerií nebo doprava tramvajemi v centru. Je zde také docela slušná městem provozovaná wi-fi. Dokonce i některé ulice provozují bezplatnou síť pro své návštěvníky.

Očekávali jsme, že zde lidé budou laskaví a přátelští, ale i tak jsme byli příjemně překvapeni. Místní jsou neuvěřitelně dobře a vstřícně naladěni a nic pro ně není problém. Když nám včera ujelo poslední metro, skupinka šesti policistů s námi asi deset minut vymýšlela, jak se nejlépe dostaneme domů. Sympatickým detailem pro mě bylo, když v dlouhé frontě v supermarketu zákaznice začala místo stěžování chválit paní pokladní, jak je šikovná a rychlá. Bylo to hrozně milé.

Mám za sebou první pohovor.  Šli jsme s manželkou na nákup, a tam mě upoutal plakát „hledáme pomocníka“ v místním řeznictví. V touze poznat svou hodnotu na trhu práce jsem se šel zeptat na podrobnosti. Prodavač si mě pochybovačně prohlédl a zeptal se, jaké mám pracovní zkušenosti. Po pravdě jsem mu řekl, že jsem předchozích šest let pracoval jako právník. Pan řezník pohledem vyjádřil další pochybnosti o vhodnosti mé kvalifikace a začal mi vysvětlovat, že se jedná o nečistou a náročnou práci, kdy si budu každou chvíli špinit ruce. Chtěl jsem říct, že přesně takhle vypadá i práce právníka, ale nechal jsem si to pro sebe. Kariéra v řeznictví mně zde zřejmě nečeká. 

Díky za všechny přečtení mých předchozích článků a zvyšování karmy! Příští část bude o hledání bydlení v Melbourne.