Praha vs. Melbourne, část 1: překvapivě vyrovnaný souboj

Porovnávat dvě tak naprosto odlišná města je podobně idiotské jako srovnávat různé životní partnery. Já mám ale idiotské nápady rád. Čas na předběžné srovnání!

Delší čas v zahraničí jsem strávil jen několikrát. Byl jsem tři měsíce na Floridě, která na mě žádný zvláštní dojem neudělala. Průlomem bylo půlroční studium v Nizozemí, které jsem si naopak zamiloval, a dlouhou dobu pro mě představovalo ideální místo k životu.

K Melbourne mám prozatím mnohem nejednoznačnější vztah. Je to místo v mnoha ohledech úžasné a fascinující, ale je tady i překvapivě dost aspektů, které mi tolik nesedí.

Prahu považuju za svůj domov a magické a charismatické město, které v mnoha ohledech suverénně drží krok se světovou špičkou. O Praze mluví s velkým respektem každý, kdo toto město navštívil.

V následujícím článku bych si tedy dovolil obě města porovnat. V Praze jsem žil 8 let, v Melbourne žijeme 7 týdnů, berte tedy srovnání trochu s nadsázkou. Každá kategorie je bodovaná jako imaginární hokejový souboj.

1. Doprava: Praha je přívětivější. 2:1

Jeden z důvodů, proč jsme si pro svoji cestu vybrali zrovna Melbourne, je právě dobrá infrastruktura pro cyklisty. V tomto ohledu nás město částečně zklamalo. Jakkoliv jsou na mnoha místech cyklostezky vymyšleny úžasně a nabízejí cyklistům fantastické zážitky (hlavně kolem pobřeží jsou stezky opravdu nádherné), cesta podél silnic nebo v centru může být kvůli hustotě automobilové dopravy docela frustrující. Nizozemská úroveň je úplně jinde. Praha je však z hlediska cyklistické přepravy teprve na začátku velmi nejisté cesty.  Melbourne je také mnohem rovinatější než Praha, takže je zde jízda příjemnější. Melbourne zde tedy vítězí. 

Z hlediska chodce bych naopak volil Prahu. Automobilová doprava je v Austrálii tak dominantní, že je jí vše ostatní nekompromisně podřízeno. Přechody pro chodce mimo centrum jsou vzácné a chodec se může při cestě za přechodem docela projít. Auta tvoří někdy skoro nekonečné kolony a jednoduchý přechod přes cestu může trvat dlouho. Stejně tak zarážející je naprostá absence přednosti ze strany řidičů – v Praze dostanu od řidiče přednost mnohem častěji než zde. Celkově si začínám myslet, že představa o Češích jako špatných a hulvátských řidičích neodpovídá realitě. Možná je to dané stresující dopravou ve velkém městě, ale řidiče tady slyším troubit o něco častěji než v Praze.

Co se týče hromadné dopravy, Praha vítězí nad drtivou většinou jiných velkoměst, a ani Melbourne není výjímkou. Na místní dopravu (reprezentovanou MYKI kartou) se tady často nadává, zas tak špatná ale není. Metro jezdí paprskovitě od centra města všemi směry v přibližně 5 – 12 minutových intervalech. Tramvaje a autobusy zde jezdí také, z hlediska intervalů jsou však o něco vzácnější. Milým bonusem je fakt, že v úplném centru jezdí tramvaje zdarma. Naopak překvapivé je to, že asi 40 minut po půlnoci hromadná doprava končí – to bych ve čtyřmiliónové metropoli nečekal. Nic podobného jako systém nočních spojů v Praze zde není. Jinak je zde hromadná doprava bezpečná a vozy čisté – ale to v Praze taky.

2. Životní úroveň: Austrálie nemá konkurenci. 0:3

Potkávám zde lidi z nejrůznějších zemí světa a skoro se všemi z nich (až na jednu pyšnou Švédku) se shodnu, že Australská životní úroveň je s jinými zeměmi nesrovnatelná. Melbourne je drahé město – přesně do té doby, než začnete pracovat. Potom se naopak začne zdát velmi štědré. Oba s manželkou vykonáváme nekvalifikované profese, které nejsou nijak závratně hodnoceny, a to ještě na poloviční úvazek. I tak si v rozumné míře pobyt zde užíváme a něco si i uspoříme. Pokud bychom zde mohli vykonávat kvalifikované profese, ke kterým máme vzdělání a praxi (což ale zůstane jen u představy), byla by naše životní úroveň násobně vyšší než v Praze. Vzhledem k tomu je překvapivé, jak málo Australani cestují – většina z nich byla nejdále na Novém Zélandu.

Rád bych ale zdůraznil, že životní úroveň je důležité, ale relativní měřítko. Před deseti lety jsem si myslel, že bohatší země jsou zákonitě lepší pro život, dnes už vím, že to tak jednoduché není. V mnoha bohatých zemích bych nikdy žít nechtěl (USA, Saudská Arábie, Francie, Anglie…) a naopak některé země podle ekonomických ukazatelů chudší než ČR se mi zdály šťastnější a svůj život jsem si tam dovedl představit (Portugalsko, Srí Lanka). To jen tak na okraj.

3. Obyvatelé: Češi jsou vtipnější. A Češky krásnější! 2:0

Jací jsou Australané? Po příjezdu jsem byl trochu překvapen, čekal jsem vysoké svalnaté blonďaté surfaře, kterých jsem se ale nedočkal. Patrně se shromažďují na plážích v Sydney. Zde v Melbourne přebývají převážně nevysocí, hipstersky oblečení a nesportovně vyhlížející pánové jako jsem já. Australani jsou ale vážně překvapivě malí, a to zdaleka nejen proto, že je tady tolik Asiatů. Ti jsou naopak často výškově nad zdejším průměrem. 

Jací tedy vlastně Australané jsou? Právě v tomto bodě mám své dojmy nejrozporuplnější. Na Australanech velmi oceňuji jejich toleranci a otevřenost vůči menšinám a imigrantům. Po pár týdnech se tady cítím jako doma, a to jsem se třeba v Nizozemí nikdy necítil. Australané jsou také velmi přátelští a zdvořilí. "Thank you" se tady prakticky používá místo "měj se." Jsou obvykle velmi usměvaví a milí na všechny okolo. Při večerní procházce mě náhodní kolemjdoucí často zdraví. To jsou všechno pozitivní charakteristiky, ale musím říct, že jsem tyto věci asi dřív oceňoval o něco víc. Je to samozřejmě prima: ale časem vám prostě dojde, že usměvavý a pozitivní neznamená upřímný a že se na postoje Australanů nedá úplně spolehnout. Lidé v Melbourne nemají rádi konfliktní situace a neradi odmítají a díky tomu někdy dochází k legračním situacím. V tomto smyslu jsem docenil, že jsou Češi upřímní a bývá na ně spolehnutí.

Co je naopak na Australanech fascinující, je jejich nadšení pro pohyb a sport. Tady se můžeme ještě hodně učit! Melbourne je plná hřišť, kam místní obyvatelé chodí cvičit a sportovat, posilovny (často otevřené 24/7) jsou zde na každém rohu, běžců je podél pobřeží nespočet, lidé se protahují, meditují, cvičí jógu. Je to obdivuhodné a nakažlivé, a jak je to jen trochu možné, chodíme taky běhat nebo na procházky. Na lidech se to samozřejmě podepisuje, jsou v dobré kondici a s obezitou se zde setkáte výjimečně.

O to víc překvapí, jak rádi Australané tráví čas u televize: naše spolubydlící takhle tráví bez přehánění téměř celý volný čas. Prostě zapne televizi…a kouká. Kvalita programů je přitom leckdy zarážející.

Co se týče krásy místních žen: utíkejte políbit svou manželku / přítelkyni / milenku, nebo klidně všechny tři. Češky jsou mnohem krásnější! Když už mě tady nějaké děvče zaujme, bývá to většinou moje manželka, u cizích žen se většinou dozvím, že jsou z Česka / Švédska / Francie. Z hlediska stylu oblékání jsou tady o něco častěji k vidění vysloveně extravagantní kousky (dnes kolem nás v centru města prošel mladý Asiat oblečen v saténovém županu), Australané také mnohem více nosí pohodlné sportovní oblečení. Z hlediska schopnosti kombinovat barvy a hezky se obléct to vychází na těsnou remízu, ale šikovně oblečených lidí si asi všímám víc v Praze.

Poznámka k jazyku: těsně před odjezdem jsem bývalé kolegyni pomlouval irskou angličtinu a chválil tu australskou. Beru zpět a Irům se hluboce omlouvám! Australská angličtina mě přivádí k šílenství. Očekávání, že si pobytem zde svou angličtinu zlepším, se ukazuje jako naivní. Nyní očekávám pravý opak a budu rád, když se po návratu odsud domluvím na základě nejjednodušších frází. Neřekl bych, že to bude ještě možné, ale já místním často vůbec nerozumím! Cizinci mluví perfektně, ale Australané vyslovují podivně a celá věta zní jako jedno delší nepřerušované slovo. I pro moji ženu, která pracuje jako servírka, je přijímání objednávek od Australských zákazníků horror. Australané také rádi nechávají hezká anglická slova zmutovat do podob, které slušného člověka vyděsí. Příkladem je třeba apokalyptický výraz “brekky“, který vznikl z hezkého slova “breakfast“. Podobně nepochopitelná je mutace krátkého a jasného “donut“ na dlouhé a ohyzdné “doughnut“. Proč to děláte, Aussies?  

Touto řečnickou otázkou, na kterou nečekám odpověď, dnes skončíme. Zatím tedy 4:4! V příští části bude porovnání pokračovat bezpečností, krásou obou měst a dalšími aspekty. Díky za přečtení!