Je zajímavé, že se ve své advokátní praxi často setkávám s tím, že se zapomíná na to, že podnikatel má při pozdě zaplacené faktuře nárok vůči jinému podnikateli rovněž na částku 1.200,- Kč jako paušální náhradu nákladů.
Uvedený nárok zavedla směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. 2. 2011, o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích, která je aktuálně implementována ustanovením § 1972 a § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění, a dále ustanovením § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích.
V obchodních vztazích má tak podnikatel, který jinému podnikateli hradí pozdě fakturu, povinnost zaplatit vedle jistiny a úroku z prodlení, případně smluvní pokuty, je-li sjednána, i částku 1.200,- Kč. Tato částka 1.200,- Kč má povahu nákladů spojených s vymáháním nezaplacené pohledávky, kdy cílem výše uvedené směrnice je to aby nedocházelo k pozdním úhradám a podnikatelé byli motivováni platit své povinnosti včas.
Zajímavých soudních rozhodnutí k této problematice je výše, ale na tomto místě uvedu dva.
Pro vznik nároku na uvedenou částku 1.200,- Kč není třeba, aby věřitel zasílal dlužníkovi například vlastní upomínku či předžalobní výzvu. Uvedené konstatoval například Krajský soud v Hradci Králové, který v usnesení ze dne 14. 3. 2016, sp. zn. 47 Co 70/2016, uvedl, že „pro přiznání tohoto nároku není třeba předžalobní výzvy, neboť tyto nahrazované náklady představují zejména interní výdaje věřitele, které vznikají při kontrole dodržování smluvních závazků, např. náklady na vedení evidence pohledávek nebo náklady související s telefonickou, či písemnou urgencí dlužníka věřitelem.“
Judikatura se shoduje na tom, že nárok na paušální náhradu nákladů ve výši 1.200,- Kč vzniká zvlášť ke každé pozdě placené pohledávce. Pokud tedy dlužník například soustavně platí faktury opožděně, riskuje, že věřitel po něm oprávněně bude chtít 1.200,- Kč za každou pozdě hrazenou fakturu. A nutno připomenout, že obecná promlčecí lhůta je 3 roky. Tedy věřiteli nic nebrání v tom, aby se vrátil do minulosti a chtěl po dlužníkovi doplatit paušální náhrady nákladů za každou pozdě zaplacenou fakturu. Uvedené potvrdil například Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. IV. ÚS 1763/21, ve kterém Ústavní soud potvrdil přiznání 48 částek 1.200,- Kč, což tehdy znamenalo za každou dlužnou fakturu jednu paušální náhradu nákladů.
Dlužníci by tak v obchodních vztazích měli dávat pozor na včasné placení svých závazků. Naopak věřitelé by neměli zapomínat, že pokud jim druhá smluvní strana platí opožděně, mají nárok na částku 1.200,- Kč za každou pozdě placenou fakturu.
