Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Mami, pomoc !

Křičela jsem včera ze spaní. Moc podvědomí je nepředvídatelná, ale mocná. Spoustu situací a událostí si v reálu vůbec nepřipouštíme, v podvědomí je pak prožíváme o to intenzivněji.

...."Mami pomoc!"

Křičela jsem v noci tak intenzivně, že jsem vzbudila  manžela i psa. Rozespale a vyděšeně na mě zírali. Řešení, jak mě vysvobodit? Střídavě lomcovali s mým tělem a doplnili štěkotem. Byla jsem naprosto mimo. Lapala jsem po dechu a cítila bolest hlasivek. To je ale asi tak všechno. Nedokázala jsem vůbec přijít na souvislost mého nočního křiku a ani si vzpomenout na sen, který jsem asi měla. Proč jsem volala mámu o pomoc?

Něco tam být ale muselo. Ne?

Ano.

Existují dvě oddělené duševní oblasti, na jedné straně vědomá, rozumem kontrolovaná sféra a pak ta druhá podvědomá, zákonům logiky nepřípustná sféra. Myslíme vědomím a ať už je to o čemkoliv, spoustu myšlenek, které jsou silné, si v běžném denním chaotickém životě ani nepřipouštíme. Jenže, oni se nám vrývají právě do podvědomí a můžou nadělat i pěknou paseku.

Mamka  odjela před třemi dny do Chorvatska. Jela s kámoškami, na babskou jízdu. Když píšu babskou, je to trefné. Věkový průměr je totiž "sedmdesát". Avizovala, že se určitě ozve, jakmile dorazí. Sama od  nás totiž, a to od každého, požaduje, -že  když se někam dál odjíždí, musí se dát vědět-. Neudělala to. Její mobil mlčí. Její mobil je nedostupný.

Nehysterčím, vím, že si stoprocentně neumí nastavit rooming, vím, že je s ní dalších pět kamarádek, které mě znají. Ale evidentně někde v hloubi duše něco zůstalo. A tak jsem si v noci prostě pěkně zakřičela.

A nebo?   /smajlík šibalský

A to musím mamince, hned, až se vrátí říct. Vlastně  udělat takové malé vyznání. Občas má totiž pocit, že jí nikdo nepotřebuje, že nemá v životě nic důležitého na práci, že je stará a zbytečná. Vize žádná.  I když neskutečně nabitá energii a darem pro to dělat šílenosti.

A tak jí musím říct, že ji potřebuji. Jo!

Hned, když odjela, tak mi ruply kalhoty. Jediný člověk v naší rodině, kdo umí cokoliv opravit, zašít, popošít je maminka.

Hned, když odjela, začala jsem vstávat o hodinu dřív - musím  venčit našeho psa. Příšerný! Ten luxus, že jí každé ráno předávám v pyžamu mezi dveřmi obojek a psa - ten si teď sakra uvědomuji. Pes je rád, že může jít z toho ranního blázince u nás doma do klidu "babičky".  Pes si  to teď uvědomil taky. Nutím ho, spíš nohou mu pomáhám do výtahu. Nechce se ani jemu, ani mě. Venku psa táhnu na vodítku, vzpírá se! Zdravím sousedku, která je zvyklá zdravit se s mojí matkou. Upozorňuje mě, že psa sice táhnu, ale po zádech. Otáčím se a opravdu, "šprajclo" se mi vodítko , takže se venčíme trošku jinak - škrtíme a zametáme. Po chvíli kolem nás volně probíhá  velký pes, rasu v tom fofru nepoznávám. Zapomínám, že má již kostým do práce, tahám z mokré trávy svého yorkshiera a křičím na majitele.

"Kde máte vodítko!"

Pán se na mě usmívá a jen dodává.

"Oni se znají, to je v pohodě!"

Po chvíli zjišťuji, že se i mladík zná s mojí matkou. Jenže to už mám všechny čtyři tlapky obtisknuté na saku a jeho pes mi odporně olizuje nohu.  Po takovém "jaksi-taksi" venčení jdeme domů. No jdeme -opět se táhneme. Vyčerpáni. Pes se mnou evidentně nemluví, nešla jsem jsem jeho ranní trasu.

"Mami pomoc!"  v duchu , v mém duchu slyším. Dochází mi.

"Mami, pomoc!" říkám si už polosmutně a polohlasně.

"Chci k tobě přijít na kávu, chci Ti říct, že musím k lékaři na vyšetření a že chci maminkovské pohlazení!"

Nevadí, že mi je skoro padesát. Zatím mi telefon s její smskou nepípnul. Stále je nedostupný. Vím, že je ale pořádku, určitě....

"Prosím Tě, nemáš ten recept od babičky na ty skvělý koláče?" volá mi kamarádka Milada.

Recept na skvělé koláče, které mi babička pekla každý rok pro kolegy do práce.

"Babička už si ten recept nepamatuje!" smutně jí říkám.

"Vím, vím...!" říká Milada, její nemoc je hrozná   /smutný smajlík

Babička má již delší dobu Alzheimerovu nemoc.

"Pekla z hlavy, nic nikde napsaného neměla!" ještě dodávám.

....odcházím za babičkou, chci jí říct, že se mi stýská po máme. Mám syna, mám manžela, ale i mamimku.  Musím to babičce dnes říct. Babička je babička, která se bude usmívat....

...možná, možná, až se mi maminka vrátí z Chorvatska - třeba ten recept od babičky zná.

Je naprosto úžasné, jak člověk ve spánku zbohatne!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Autor: Alice Kopřivová | neděle 5.6.2016 11:52 | karma článku: 19,63 | přečteno: 433x
  • Další články autora

Alice Kopřivová

Ruské kolo

...je název běžkařského okruhu bílé stopy u nás. Máme to za humny, takže když napadne hodně sněhu, není co řešit a jedeme.

17.1.2021 v 15:09 | Karma: 13,39 | Přečteno: 463x | Diskuse| Ona

Alice Kopřivová

Prostě skvělé hlídání.

Hlídat si váhu, výlevy emocí a vlastně teď už i svůj věk jsem se už tak nějak odnaučila. Je to lepší. Naopak....

10.12.2020 v 14:31 | Karma: 16,79 | Přečteno: 527x | Diskuse| Ona

Alice Kopřivová

Krásná osmdesátá......

Přesně před třiatřiceti lety jsem mazala na zábavu do Chlumce. Z vesnice mi jezdil autobus jednou za hodinu a ten, co by byl už pozdě, mi ujel. Hodně jsem se rozmýšlela, jestli tím dalším ještě pojedu.

16.11.2020 v 12:47 | Karma: 27,64 | Přečteno: 1122x | Diskuse| Ona

Alice Kopřivová

Naše první, společná noc….

....ze které jsem byla vyplašená a na to, že jsem přes třicet let vdaná a mám lehce po padesátce, fůru zkušeností, tak i pěkně nervózní, ...nojo, no, „poprvé“.

15.7.2020 v 16:00 | Karma: 30,72 | Přečteno: 1624x | Diskuse| Ona

Alice Kopřivová

Každé ráno, dobré ráno!

Dnes zase ve spěchu.Sice jsem se naučila po padesátce vstávat o trochu dřív, někdy si jít dokonce zaběhat nebo zacvičit jógu. Jenže se pak bouchnutím domovních dveří stejně přepnu do civilizačního tempa a standardně nestíhám...

11.6.2020 v 10:06 | Karma: 16,83 | Přečteno: 555x | Diskuse| Ona
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí

26. dubna 2024  12:04

Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...

Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030

24. dubna 2024  21:21

Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...

KOMENTÁŘ: Po dvaceti letech v EU je načase skončit naši hru s Evropou

30. dubna 2024

Premium Evropskou unii dodnes tak trochu vnímáme, že jsou to „oni“. Přitom v ní sedíme a držíme ústa a...

V Londýně útočil muž s mečem. Zabil třináctiletého chlapce, napadl i policisty

30. dubna 2024  11:25,  aktualizováno  14:43

Třináctiletý chlapec zemřel a další čtyři lidé byli zraněni po útoku muže ozbrojeného mečem v...

Kolumbijská univerzita zavřela kampus, podmínečně vylučuje protestující

30. dubna 2024  8:35,  aktualizováno  14:39

Newyorská Kolumbijská univerzita v úterý oznámila omezení přístupu na svůj kampus na severu...

Vůz technických služeb rozmetal autobusovou zastávku, řidič byl opilý

30. dubna 2024  14:14

Na okraji Mostu dnes dopoledne menší nákladní vůz zcela zdemoloval autobusovou zastávku, na které v...

  • Počet článků 97
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1209x
Úsměvy, ale  i smutné chvilky k zamyšlení, příběhy, které nás naplňují a učí žít. Jsem ráda obklopena lidmi, kteří mi život zpestřují, jsem jim za to vděčna. Od mládí jsem si psala deník, skoro deset let. Možná i proto jsem už tehdy brala život až moc vážně. Zůstalo mi to dodnes, všechno až moc detailně řeším,  i když to stejně neovlivním. Každopádně to má i svá pozitiva, snažím se celý život absolutně vychutnat a naplno prožít každou minutu, jako kdybych stále vnímala nenávratnost času. Všem kteří se se svými příběhy v mých knihách objevují upřímně děkuji. Něco úžasného – lidské osudy jsou velmi často sobě tak podobné, nevyzpytatelné a velmi barvité, já  jim jen   trošku  pomáhám, když o nich píši  – kořením je. Příběhy  chaotické, vtipné, někdy strhující. To zbožňuji. Záznamy  života „MEA CULPA“, příběhy které mi dávají šanci psát.“A o tom to vše je!“

V roce 2010 jsem vydala knížku "Povidání pro kamarádky". V roce 2015 nakladatelství Jota vydalo moji druhou kníhu "Nejsem namalovaná".

Seznam rubrik