Bábiško, tak zase za rok Vary!

Tak nějak přejmenoval Jeremy Renner našeho Barťáka, když se pral s češtinou na sobotním udílení cen MFF Karlovy Vary. Ale je to pěkné, ne? //škodolibý smajlík... Bábiško!

Lhala bych, kdybych řekla, že mě každý rok  nezajímá dění fesťáku. Každopádně prioritou jsou pro mě určitě jen filmy a jejich zastoupení. To mě fakt  baví. 

Jsi profík / Barťáku

Tys byl taky dobrej /režie Křižáčka, Václav Kadrnka

Před tebou smekám / režisér Václav Vorlíček

Komedie, thriller...láska? palec nahoru / oceněný film Čára Petera Bebjaka

....ty bys měl vyplivnout žvejku, než vylezeš na podium...

... a ty vyndej ruce z kapes, když mluvíš / aha, promiň, ty je máš obě zlomené.

Letos prý byl festival  nudný - postěžovali  si  modní kritici. Nedostatek modelek, nekonal se žádný velký trapas nebo obvyklý bujarý večírek, končící nočním koupáním v kašně.

No a proč ne? No a proč taky!

Aha - chudácí čtenáři bulvárů. Milovníci filmů, a ať to byli hosté typů hvězd či obyčejní baťůřkáři, ti spokojeni byli. Ano, i já si přišla na své.

Nebudu si nic nahlávat,  miluji atmosféru holywoodských hvězd a červený koberec. I já do Varů jezdím.

A že tam byla letos nuda?

Vedro, snad jako každý rok. Snad už to k Varům patří. Nové boty. Kožené. Jasně už vidím své čtenáře, jak silně prohlašují - to je blázen - v nových botách na celý den a na boso. To jsem totiž ještě nenapsala. Ohradím se ale, ano, sice na boso, ale boty kožené a jen pásečkové sandály. Tak kde by sakra mohl vzniknout problém? Laciný fakt nebyly a jevily se i jako "bačkorovitého typu".

Už při prvních zastávkách v Klášterci, tam se můj muž narodil a ve Františkovkách, tam můj muž jezdí do lázní, jsem cítíla, že dva řemínky nejsou úplně tak v pořádku.

Ve Varech jsem se smiřovala s tím, že bohužel budou asi ne dva, ale možná i čtyři puchýře. Ale za Vary to stojí. Hrdě jsem se i tak přesunula k Thermálu a později i na kolonádu. Usadili jsme se na kávu do jedné z místních kaváren, kousek od Puppu. Kousek od nás seděl Honza Svěrák. Lehce jsem zasyčela, když jsem se snažila pod stolem své kouzelné kožené sandálky sundat. Puchýřů jsem napočítala  už pět. I na chodidle ? Tak to se může stát fakt jen mě? Můj muž se mi opět  snažil udělat asi půlhodinovou přednášku o tom, jak jsem nezodpovědná./ jako ostatně vždy, když mám nějaký ten karambol/. A ano, slyším i Vás..../kající se smajlík

Sebral se a odešel. Odešel hledat drogerii, lékárnu, hotelovou recepci, prostě někoho, kdo mu prodá, dá velký počet náplastí. Dopíjela jsem si svoji kávu, bosa a čekala.

Usmívala se na svět a přemýšlela, jestli by bylo opravdu velké faux pas / "fopá"/,  jít už jen bosa. Objednala jsem si dvojku bílého a dál  čekala.

Přišel, bez náplastí. Sklo, porcelán, luxusní kabelky, suvenýry....s puchýři tu prostě nikdo nepočítá. Nepočítali , že přijedu ?

No nic, bosa tedy zatím ne. Manžel si objednává ještě jedno preso a je za mě nervózní.... a já vymýšlím plán "b".

Ubrousky! Pan Svěrák se nedívá a já pečlivě přikádám na postižená místa papírové ubrousky od kávy, míst je už sedm a vypadají příšerně -  některé puchýře už i praskly, takže i krev je na pořadu dne.

Platíme, odcházíme. Galantně procházím zahradní kavárnou a z bot mi nečouhá sláma, ale papírové kapesníky. Pár jich ztrácím cestou a pár po chvíli vyhazuji sama. Jsem tam, kde jsem byla, co krok, to bodnutí nožem. Jenže, já si ty Vary prostě nezkazím. Chci si projít vše. Jsme u Vřídla a kupuji si teplou oplatku. Manžel přemýšlí, že mě ponese. Ne, to bych mu nemohla udělat, a tak na jedné recepci místního hotelu - mají kromě pohledů a suvenýrů .... i náplasti. Dětské. Po chvíli odcházíme a jám mám pro změnu nožky plné dinosaurů, autíček, letadýlek a co já vím, čeho ještě. Hlavně pěkně vybarvených. Vypadám hůř, než s papírovými kapesníky. Chvíli jsem  naprosto spokojená. Ulevilo se mi od řezavé bolesti a chodím. Ale opravdu jen chvíli. Dětské samolepky! Né náplasti -  to totiž náplasti v žádném případě nejsou  - opadávají, všechny . A snad rychleji, než kapesníky. Po chvíli už brázdím kolonádu opět "naostro"!

Usedáme do jedné místní restaurace na oběd, číšník sice mluví dost lámaně česky, ale je to můj rytíř s velkým "R",  k obědu mi totiž přinesl nejen oběd, ale  klasickou krabici s plně funkční náplastí. Evidentně v kuchyni vypáčil lékárničku, vybavenou ještě za totáče. Když přinese i nůžky - kromě oběda, stříhám, lepím -  mám skvostný pocit, sice mu z toho kilometru náplasti, co byla v krabičce nepředávám skoro nic,ale spropitné je štědré a můj "uspokojený" úsměv - mluví za vše - letost moje Vary vyhrál "on"...tvrdím to i po hodině, po dvou hodinách i večer doma, kdy mi dokonce náplasti jsou velmi, velmi těžce odlepit.

Vary byly opět krásný, skvělé počasí, úžasná atmosféra, úroveň festivalu, bezprostřednost, skvělí hosté, super filmy,  Barťáku - vlastně Bábiško, děkuji ti za ně. A já ? Já mám teď naštěstí čtrnáct dní dovolenou, "naboso".... první boty si totiž  obuji až za čtrnáct dní  - do práce.

A tak neklesejme  na mysli, kdykoliv, kdekoliv - vše se dá zvládnout a požitkářsky užít.

Mějte se báječně!

Vaše Alice