Další země postupně vyhlašují omezování kouření ve společných prostorech. Tentokrát je to Francie. Vždy když se přidává další země vzpomínám na babičku. Na to jak když jsme byli děti klidně udělala i 3 krabičky denně, postupně jak stárla už jen dvě. Na to jak kouřila v kuchyni u okna aby kouř nešel na nás, ale ono se to stejně oknem v obyváku (průvan) vracelo zpět. Na to jak k nám nerada jezdila, protože u nás se nekouřilo a ona musela chodit kouřit ven. Na to jak již vždy druhý den to vzdala a odjížděla domů, kde mohla čvaňhat od rána do večera a nikdo ji nic nezakazoval.
A jsme u toho, to co se začíná dít nyní u nás. I zde se začínají objevovat zařízení kde se nekouří. Před takovým zařízením vidíte jak postávají hloučky a snaží se ještě naposledy dostat do sebe co nejvíce nikotinu. Pak vidíte jak trpí, jsou nervózní a nedůtkliví. Co nejrychleji zase utíkají na ulici si zapálit.
To stejné v bleděmodrém se děje před podniky, kde se nesmí kouřit. Hloučky zaměstnanců v létě v zimě okupují vchody a vypalují jednu za druhou aby zase hodinu vydrželi pracovat.
Minulý týden jsme něco zařizovali na sraz, který se bude konat. Ještě než jsme do hotelu vešli kuřácká sekce ění akce, zapálila cígaretu a ppak teprve vstoupila. První dotazy majiteli hotelu nebyly na zajištění, ale na možnost kouření v prostorech hotelu. Když zjistlili, že veškeré prostory jsou nekuřácké, velmi VELMI znejistěli, a okamžitě se dožadovali vytvoření takovývh prostor.
Doba se změnila a už to nejsou oni kdo diktují podmínky. Jsou to ti kteří nechtějí přijít ze společenské akce a smrdět kouřem.... Jsem za tento postoj všech majitelů rád.
Nějakou dobu asi bude trvat, než to kuřáci- egoisté pochopí, asi plno rodin či kamarádů se kvůli tomu pohádá, ale je to správný směr.
