Jít si za štěstím???

Krátkodobý test vozu Škoda Fabia předchozí degenerace.

Shodou náhod jsem se dostal za volant červeného vozu Škoda Fabia. Odemykám dveře, překračuji široký práh. Usedám na sedáky olemované zvýšenými okraji, které se mi jak po půl hodině jízdy zjistím zaseknou do stehen.

Položím levou nohu na spojku a výrazně vyčuhujícím táhlem si nastavím vzdálenost sedadla. Pravou nohou zkouším chod brzdy. Narážím kolenem na volant a tak věnec nastavuji co nejvýše. Ale i tak stále narážím kam nemám.

Otáčím klíčkem a naskakují údaje na displeji. Pak začne  bublat 1,4 l benzín. ¨

Hledám světla,,, .  Jasa odkojen na frankofonních vozech  snažím se kroutit levou páčkou ale nic. Pak si vzpomenu, že autoškolu jsem dělal na Folišu Golfu a tam se to zapínalo otáčením vypínače. Hledám vypínač a ten je vlevo od volantu.  I tohle jsem zvládl.

Jenže vydatně prší. Jinak bych jel na skůtru. A tak hledám stěrače. Brnku do pravé páčky, okno se otře.

Stojím v řadě a musím vycouvat. Další " nestandard". Zpátečka je pod jedničkou. Zatlačit a dopředu.

Konečně jsem vyjel. Zkouším brzdy, řadím a zapínám stěrače. Nějak se mi zapl i ten zadní a nemohu se zbavit toho aby nestíral. Jak vidím ve zpětném zrcátku stírá čím dál rychleji.

Já ovšem přijíždím na koleje a začíná se ozývat podvozek. Tvrdé odskakování dává tušit tvrdému nastavení.

Celkově jsem s vozem najel asi 50 km.  Oproti francouzským vozům mají plno nestandardů: tvrdší sedadla a nastavení podvozku, nelogické řazení dopředu a pod jedničku, nestandardní ovládání páček.

Děkuji, tohle není pro mě cesta za stěstím  :-))