Cesta je cíl.

V Praze jakožto hlavním městě jsem už byl autem, vlakem, autobusem, na kole. Tak proč né na skůtru?

skuterak

Zapáleným skůtrařem jsem se stal až na "starý" kolena. Od malička jsem jezdil na kole a předchozích 10 let jsem na kole jezdil i do kina. Pak jednoho dne přišla možnost skůtra koupit a pak jsem tomu propadl.

Teď po několika letech jsem se odhodlal vyrazit i dál od Štatlu. Upravené převody, odblokovaný variátor se skůtrem kubatůry 50 ccm udělaly divy. I tak jsem počítal, že po staré cestě, tedy mimo dálnici pojedu několik hodin.  Po dálnici jsou to aitem asi dvě hodiny.

Vstávám v pět ráno, v šest vytlačuji skůtříka z garáže.

Velká Bíteš, Velké Meziříčí, Jihlava, Humpolec, blbě jsem odbočil, tak i Pelhřimov, Vlašim, Benešov a konečně Praha.  Když vypínám stopky je na nich šest hodin a nějaké drobné.  Na tachometru přibylo asi 280 km. 

Cestou jsem projel nové místa, nebo viděl místa, která jsem už viděl ale z auta. To co tak odděluje auto a motorky, kola je to že auto je uzavřeno a tím pádem člověk přichází o kontakt s okolím.  U motorek potom jde o rychlost projížděnou krajinou. Ta je u skůtru o dost nižší a tak jste krajině o hodně blíže.

Cítíte vůni lesa, vůni pole, vidíte nově opravené domy, na každé křižovatce dáte nohu dolů a máte i kontakts s lidmi.  To vše dělá cestování na motorce zajímavějším.

Tak moc zajímavým, že když jsem se večer vracel zpět, tak u Benešova začlo tak pršet, že jsem děkoval těm obcím, které mají postaveny autobusové zastávky. Průměrná rychlost se zpomalila a jí mohl sledovat jak poslední lidé odchází z hospod, diskoték, jak už jezdí jen ti největší opozdilci. Jak se klube měsíc mezi mraky.

Cesta je cíl a tak někdy vyražte na cestu mimo dálnici. Uvidíte naši zemi v jiném světle.