Tisíc očí

V minulosti jsem napsal stovky písňových textů. O poezii v pravém slova smyslu se pokouším až v posledních letech. Jeden z posledních pokusů vám předkládám (ze sbírky Věčný outsider):

Kdybych měl tisíc očí.

Kdybych měl tisíc očí

A ty bys byla jediná,

Přec nemohl bych se vynadívat

A srdce hluboké jak jezero

Sladce temné, teplé, toužící

Jak prvosenka zjara po slunci

Tápe v mlze beznaděje.

Kdybych měl tisíc rukou

Přec nemohu tě pohladit, polaskat

něžné křivky lákavé

Ani hustý vodopád Tvých havraních vlasů

Nesmím jemně čechrat

A přesto netoužím po ničem jiném

A duše se něhou chvěje…

I kdyby mi bylo o dvacet míň

A kdybych měl o dvacet víc,

Kdybych byl Adonis s božskou tváří

A v kapse cinkaly by tisíce

Přec prošlapal bych střevíce

Abych aspoň na chvilku pomíjivou

Mohl spatřit tu tvář kouzel plnou