Na peroně

Kolem pátého nástupiště přesvištěl rychlík Praha- Bohumín. Vzniklé povětří rozhodilo prach a papíry po peroně, pro hluk vlaku nebylo slyšet ani slovo z hlášení nádražního rozhlasu, lidé si drželi čepice a instinktivně se otáčeli zády.

Když vlak zmizel za posledními vyhýbkami, nastal opět kýžený dopolední klid. U kiosku nedaleko schodů do podchodu popíjeli pivo z papírových voskovaných pohárků muži v modrých montérkách, kožené brašny s nářadím  měli složené u zábradlí. Živě gestikulovali, rozkládali rukama a smáli se obhroublým vtipům, pokřikovali na děvčata a očividně se těšili z hezkého slunečného rána.

„Tak co Miloši, ještě si pamatuješ tratě?“ rýpl do malého mladíka starý Svoboda, přežvykujíc párátko, které vytahovat z úst jen v okamžiku, kdy se chtěl napít. „Umím! Kterou trať chcete? Třeba: Kolína zálabí, Velký Osek, Libice, Poděbrady, Velké Zboží, Nymburk, Kamenné Zboží, Kostomlaty, Stratov, Ostrá, Lysá nad Labem, Čelákovice Jiřina, Čelákovice, Mstětice,, Zeleneč,, Horní Počernice, Praha Vysočany, Praha Masarykovo nádraží!...Nebo  Starý Kolín, Záboří, Týnec, Kojice, Chvaletice,, Řečany, Přelouč, Valy, Opočinek, Svítkov, Pardubice!“ Miloš se vítězoslavně odmlčel, dopil pohárek a šmátral v kapse vatovaného kabátku. „Dej mi cigáro, zejtra vrátím!“ otočil se na tlustého plešatého mládence. „Hele, Dášo, pojď mezi nás!“ zavolal na dívku, procházející po nástupišti Kobera. „Kluci, mě nějak není dobře“, přistoupila dívka blíž. „Jsem nějaká nastydlá, trochu chraptím a cítím se pořád nějaká unavená.“ Kobera se ušklíbl. „To bude nemoc z povolání, jak v té kukani pořád do omrzení celou směnu říkáš do toho mikrofonu ´hlášení zpoždění, hlášení zpoždění´, až z toho máš hlasivky úplně trop!“ Dana se zasmála. „Dneska už vlaky jezdí mnohem líp, než dřív, teď už těch zpoždění tolik nebývá, teď to přebrala televize. Snad není program, který by neměl zpoždění, někdy i o dvacet minut. A aby toho nebylo málo, opožděný film ještě přerušují stupidními reklamami, takže trvá do půlnoci, o zničeném uměleckém záměru autorů ani nemluvě…“  „Tak to máš teda pravdu!“ přisvědčil Kobera a poodstoupil s dívkou kousek stranou od hlučící party. „A když ty sáhodlouhé reklamy konečně skončí, tak aby toho ještě nebylo málo, dají tam upoutávky na nějaké připitomělé seriály, já to přepnu na jiný kanál a je po filmu!“ Dana se usmála. „Já to řeším tak, že se na filmy v televizi už moc nekoukám. Když se chci pobavit, pustím si nějaký na DVD, mám to bez reklam a mohu ho vychutnat bez přerušení.“

U nástupiště zastavil mezinárodní rychlík do Berlína. Němečtí cestující využili chvilky, po kterou vlak stál ve stanici a kupovali si u stánku nějaké pití a sušenky. Jadrná němčina se nesla prostorem a Kobera se zamračil. „Vidíš je, nácky? Že se trochu nestydějí! Celý svět ví, jaká prasata to byli za války a oni se pořád roztahují všude jako doma!“ Z hloučku montérů u kiosku vystoupil Pepa. „Hele, neřvi tady tolik, někteří rozumí česky – a já nestojím o nějaký konflikty. Oni za své táty nemůžou, to byla taková doba. Já jenom nemůžu pochopit, jak někdo může srovnávat fašismus s komunismem, když jsou to úplný protipóly. Němci za války masově vraždili nevinné lidi po statisících a hrdinně bojovali proti starcům v bezbranných vesnicích, kdežto komunisti jenom chtěli, aby se dělníci za vykonanou práci měli aspoň trochu lépe. Že to dělali nešikovně a nechali si do toho namotat kariéristy, kteří chtěli být božštější než bůh a udělali z režimu peklo, to je něco jinýho, ale myšlenkově to je úplně něco jiného, než nacistické zvrácenosti…“…“Hele, nechte tý politiky, jo? Já už stejně musím jít, končí mi noční a já sotva vidím na oči!“ prohlásila Dana. S lítostí se dívali na půvabný zadeček v džínové minisukni, jak se nese na schodech do podchodu a na vlnité vlasy, kroutící se po bílé halence do půli zad. „Mládí!“ posteskl si starý Svoboda, „Kde ty časy jsou..“ „A hele, co děláš večer?“ volal za dívkou Milan, ale ta už zmizela v podchodu.

Německý vlak odjel a z hloučku u kiosku náhodný posluchač mohl zaslechnout: „Kolín zastávka, Nová Vers, Cerhenice, Pečky, Tatce, Poříčany, Klučov, Český Brod, Rostoklaty, Tuklaty, Klánovice, Běchovice, Dolní Pčernice, Praha Libeň horní, Praha Masarykovo nádraží…“ … a pak parta dopila pivo, popadla kožené brašny a vydala se po své práci…