Drobásky po kapsách: Kapitola 6. Papoušek
Třepal nohama ve vzduchu jako pes, když se protahuje před spaním a řval smíchy fistulí, protože Pípátko dostal svou přezdívku pro opožděnou pubertu. V pětadvaceti má při normální postavě mladého muže hlásek desetiletého chlapce. Tím nechci říci, že by snad byl nějak vývojově retardovaný, jen ten hlas se mu nějak opozdil.
Tyhle záchvaty nekontrolovaného smíchu začal dostávat kdysi na na jedné společné dovolené v Bulharsku, kde jsme všichni byli. Tam docházelo k situacím, o kterých se ani nedá psát.
Snad se můžu zmínit o výletu, na kterém jsem si kluky pečlivě naaranžoval na skále nad mořem, dlouho hledaje záběr, aby v něm bylo moře, lodě, kus zátoky, pěkný dům v pozadí, přesazoval je z místa na místo, hledal úhel slunečního svitu, nastavoval clonu a vzdálenost, a když jsem konečně udělal snímek, zjistil jsem, že ve fotoaparátu nemám film - tehdy jsem ještě neměl digitální. Když to viděl Pípátko, začal se tak strašně smát, že se válel na té skále nad mořem, rval rukama drny ze země, pak se otočil na záda a třepetal rukama i nohama ve vzduchu jako brouk, který se nemůže obrátit do normální polohy.
Teď se taky tak smál, zatímco já jsem přežvykoval v ústech hnusnou pachuť Antipa,které jsem se do večera nemohl zbavit.
Do dílny vešel Dežo Demeter. „Dajtě mi rúru ke kamnům, mám ju propálenú,“ huhlal s cigaretou v ústech ,,,pán majstr ma za vama poslál!“
„A vodkuď seš cigáne?“ zasmál se Joska Dešťák, klempíř, přecházeje k regálu s kamnářskými potřebami. ,,Na domku byvam, u trati, u Voseka.“
„A jakej chceš průměr?“
„Radšej bych mal větší, mám len šest tisac mesičně!“
„Ale já nemyslím platovej průměr ty pitomče, já myslím průměr tý roury! Aby se to vešlo do komína, rozumíš!?“
„To je jedno, daj čo máš, ja už si to urobim!“
Dešťák s povzdechem vytáhl z regálu stoosmnáctku. ,,Vem si to a pal!“
„Ďakujem, pán majster!“
„Kluci,“ přiběhl Ptakopysk, ,,já už vím, co je to kyvadlová přeprava! Karel Fišr se včera zas vožral a usnul v logálce a místo aby vystoupil na místním nádraží, spal až do Uhlířskejch Janovic. Tam se probral, vystoupil a šel na náměstí do hospody, než mu pojede vlak zpátky. To se ví, že to tam dokrmil, a když potom jel zpátky, tak zase to místní nádraží přejel a dojel zase až na hlavní. Tam souprava dvě hodiny stojí, paní Medunová s bandou uklízeček posbíraj papíry a flašky vod koly, otřou vokna a vyhoděj spáče. Karla ale znaj, tak ho tam nechaly spát, a von zase odjel do Posázaví. Probudil se až na konečný v Ledečku nad Sázavou! Tam ho nějakej soucitnej strojvedoucí asi ze známosti nechal přespat v teple na mašině a ráno si to milej Karlík přihasil prvním vlakem v pět hodin rovnou do práce. Znáš ho - nenechal si to pro sebe a tak teď celý nádraží nemluví vo ničem jiným, že Karel názorně všem vysvětlil, co je to kyvadlová přeprava!“
Už jsem o tom něco zaslechl. Bylo mi divné, že výčepní v nádražní restauraci ráno na Karla kýval půllitrem ze strany na stranu a že elektrikáři, co mají dílnu u prvního peronu, na něj volali ‚kyvadlo‘. Tak teď se to rázem vysvětlilo.
Do dílny se vplížil Dešťák. ,,Kluci,“ šeptal tajemně, ,,dědek Černej si koupil kohouta! Má ho v kůlně na uhlí vedle kovárny!“
Víc povídat nemusel. Kovárna byla hned vedle naší dílny a zmíněná kůlna na uhlí, nyní prázdná, stála hned vedle. Netrvalo ani pět minut, a už jsme si prohlíželi statného kokrháče, který, na nás zíral značně nedůvěřivě.
„Kde je dědek?,“ zeptal jsem se nazdařbůh a s Ptakopyskovou pomocí jsem chytil ptáka za nohy. Nejsem moc obratný a kdybych se pokoušel kohouta honit sám, byla by to fraška pro celou partu.
„Drž mu hlavu, a ty mu roztáhni křídla a drž je roztažený,“ povídám Pípátkovi s Ajfelem, ,,sežeňte všechny barvy, co jsou v dílně ve skříni a pod ponkama Láďo, ty máš ten starej štětec, obětuj ho pro dobročinnost!“
Kluci odběhli a zakrátko se objevila slušná hromádka plechovek. ,,Dělejte, dědek může každou chvíli přijít,“ popoháněl nás Ajfel. ,,Proč má vlastně kohout mít červenej hřebínek?“ mudroval, ,,to je strašně fádní, musíme z něj udělat šlechtice!“ A natřel nebohému kohoutovi hřebínek zářivou žlutí. ,,A nohy by měl mít zelený, aby měl pořád na volno a moh víc běhat,“ mínil jsem vážně a vybral obzvláště křiklavý brčál. Kohout se neklidně vrtěl, jako by se mu to nelíbilo.
„Ještě to není vono?“ Ptakopysk míchal tři barvy do sebe. ,,Tak zkusíme modrou! Modrou na sobě nemá žádnej jinej kohout. To bude kohout originál!“…a natřel křídla blankytnou modří.
Stále se však zdálo, že kohout jaksi není spokojený. Patrně mu nevyhovovala volba barev. Pomrkával očima a snažil se uvolnit křídla z Pípátkova sevření. ,,Chybí tam červená“ pravil jsem se znaleckým odstupem, odkoukaným od malířů. Za okamžik už mohutný ocas svítil jasně rudě a aby nebyl fádně jednobarevný, přidali jsme oranžové pruhy. Po čtvrthodince vypadal chudák kohout jako nejfantastičtější papoušek tichomořských ostrovů a Pípátko při pohledu na něj vymetl uhelnou kůlnu vedle kovárny dalším záchvatem smíchu.
,,Chyť tu mrchu, vono mě to klovlo,“ řval smíchy a pustil křídla. Pták se vymanil ze zajetí a mával křídly, aby se zbavil dusící barvy. Byli jsme pocákaní jak lakýrníci, prchli jsme, spěšně za sebou zabouchli dveře kůlny a další půlhodinu jsme strávili vzájemným čištěním a mytím benzinem a ředidly, takže jsme páchli jak chemická fabrika¨.
Dědkovi Černému nedalo moc práce odhalit pachatele zneuctění jeho kokrhajícího potěšení slepic. Není to sice žádný Schwarzenegger, ale od celoživotního vykovávání krumpáčů pro traťové dělníky má svaly zocelené jak lana, takže dostat se mu do rukou by nemusela být žádná legrace.
„Vy kreténi,“ začal povzbudivě hned druhý den ráno místo pozdravu, ,,kterej vůl přišel na tenhle blbej nápad? Dyk já sem toho kohouta musel zabít! To sou ale blbý fóry! Když vás zmlátím, tak vás zabiju - i když byste si to zasloužili, vy pitomci. Ten kohout stál sto padesát korun, tak vo ty jsem přišel, a vy mi teď ze svýho koupíte flašku slivovice!“
Měli jsme výčitky svědomí - snad jsme toho kohouta opravdu málo zbarvili.
Tak jsme nakonec dědkovi tu láhev koupili, a protože dědek byl vlastně v podstatě dobrák, vypili jsme ji společně, a nejen tu jednu. Ptakopysk se opil, až mu tekly sliny jako bernardýnovi a Pípátko, když to viděl, se vyválel smíchy v koutě kovárny na hromadě škváry.
Pavel Kopáček
Až budu tátou
„Až budu tátou, tak tady všechny ty lesy vykácím!“, hudroval sedmiletý Pavlík, když celý utrmácený v letním horku musel s rodiči a strýcem sbírat malinké lesní jahody. Strejda z nich potom doma udělá báječnou jahodovou pěnu, po které se Pavlík může utlouci, ale když je má sbírat...a když ono to trvá tak dlouho! A slunce nemilosrdně pálí, Pavlíkovi se lepí žízní jazyk na patro... A doma zahálí elektrický vláček, který doopravdy svítí a houká, a ve vilce přes ulici čeká Standa Hořejšů, s kterým se tak nádherně hraje na cirkus! A na loupežníky a partyzány! Pavlík hlasitě reptá, až ho maminka musí napomínat. „Když nebudeš sbírat, strejda ti pak z té dobré pěny nedá ani líznout!“ To zabralo. A tak Pavlík urputně rve ty protivné mrňavé červené kuličky (a polovinu jich přitom sní..) Dospělí se na sebe po straně culí. Pavlíkův výrok o pokácených lesích ještě po letech bude bavit společnost...
Pavel Kopáček
Slunce, voda, vzduch, léto....
Jsme u moře už třetí den. Počasí nám přeje, azurové nebe je bez mráčku a voda báječně teplá. Sedíme ve vodě na mělčině u pláže a necháváme se přelévat vlnami, které s železnou pravidelností dorážejí na pobřeží. Nad starobylým přístavním městem se na vysoké skále tyčí kamenná pevnost ze šestnáctého století, prý na obranu před piráty. Pozorujeme obrovské lodě v dálce na obzoru a obdivujeme odvážlivce, kteří se nechávají táhnout motorovým člunem, takže padák, který mají upevněný na těle je vynese vysoko do zářivého nebe nad zátokou.
Pavel Kopáček
Léto budiž pochváleno - Letní povídka
Prožíváme prázdninové období celou duší devíti let, lítáme po rozpáleném městě, lížeme zmrzlinu, kornout za korunu šedesát, velkou za dvě dvacet, prolézáme s kamarády stráně za městem nebo smáčíme nohy v kašně v parku, někdy taky s kamarádem Jardou pácháme bombové útoky pomocí skleničky s práškem do pečiva a trochou vody....a ve středu a v neděli chodíme se sestrou Ankou na pohádky do kina na odpolední promítání pro děti.
Pavel Kopáček
Pro strach má mít člověk uděláno
Na kostele odbila půlnoc. Ulice byla tmavá, chuchvalce mlhy se převalovaly nízko nad zemí, jen místy chabě svítily ostrůvky bledého světla pouličních lamp, matně pronikaly mlhou a tvořily osamělé kruhy kolem stožárů. Smutné holé větve stromů připomínaly pařáty kostlivce. Klapot mých kroků se hlasitě nesl tichým prostorem. Chvílemi jsem měl nepříjemný pocit, jako kdybych za sebou slyšel ještě jedny kroky. Zastavil jsem se a kroky ztichly. Když jsem ale po krátké chvíli pokračoval v chůzi, ozvaly se znovu. Mimoděk jsem zrychlil, kroky též, znovu jsem se zastavil , kroky ustaly. Teprve později jsem si uvědomil, že se to zvuk mých vlastních kroků odráží od stěn okolních ztichlých a tmavých domů, zdvojil se a děsil osamělého nočního chodce. Oddychl jsem si úlevou a zasmál vlastní naivitě. Jsem já to ale blbec...
Pavel Kopáček
Na pohřbu
Přestože byl krásný letní den, slunce jásavě barvilo červeň střech domů v Hřbitovní ulici, i zeleň, obklopující náhrobky městského hřbitova, bylo zde smutno. Hloučky pozůstalých spolupracovníků a přátel muže, který se dnes loučí s tímto světem, aby navěky odpočíval v tom druhém, záhadném a podivném, z kterého se ještě nikdy nikdo nevrátil, postávaly na asfaltovém prostranství před širokým schodištěm, vedoucím do obřadní síně. Zahlédl jsem mezi davem několik známých hlav, s trochou obtíží jsem se prodral zástupem lidí a poplácal po zádech kamaráda Mirka: „Tebe taky je vidět jenom na pohřbech! Co pořád děláš?“ Přítel zamžoural za silnými skly brýlí. „Jé, to jsi ty? Tebe bych tady nečekal! To víš, důchodce, já jinak nikam nechodím, abych chodil do hospody jako zamlada, na to mi důchod nestačí...a co ty? Pořád chodíš topit? Cože- promiň, já už taky blbě slyším...tak ty už seš taky v důchodu? To to letí, to to letí...ale vůbec na to nevypadáš..“
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Ve hře o post ministra je nyní i Ženíšek. TOP 09 chce vybrat tento týden
Při hledání kandidáta do vlády na post ministra pro vědu, výzkum a inovace začala TOP 09 skloňovat...
Zbraň jménem Duda. Pomoc Ukrajině vyjednal u Trumpa on, chlubí se Poláci
Premium Polský prezident Andrzej Duda byl podle svých někdejších stranických kolegů z Práva a spravedlnosti...
Hamás souhlasil s návrhem na příměří. Může jít o lest, píší v Izraeli
Palestinské hnutí Hamás v pondělí přijalo návrh dohody o příměří s Izraelem předložený Egyptem a...
Odboráře popudila ODS. Odešli z jednání s vládou a plánují velký protest
Vztahy mezi vládou a odbory jsou na bodu mrazu. Zástupci odborové centrály ČMKOS v pondělí...
Prodej stavebního pozemku Želeč u Vyškova.
Želeč, okres Prostějov
2 690 000 Kč
- Počet článků 218
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 764x